Znovu se vydávám na průzkum a ke své smůle nenacházím žádný zdroj vody. Cestou jsem neviděla potok ani rybník. Zatraceně.

Jak lidé na venkově získávají vodu?

No jasně, ze studny. Nějaká tu musí být. Musí!

Ještě jednou udělám okruh kolem domu, i za hranici pozemku. Klasickou studnu s rumpálem nikde nevidím, ale všimnu si vystouplého místa na zemi pokrytého zeminou. Doufám, že je to skrytá studna. Rukama mi hlína s trávou nejde odhrnout, použiji tedy hrábě objevené na zahradě. Nejtěžší je odsunout poklop. Jde to těžko, ale nakonec se mi to podaří. Je to mělká studna, nebude tedy problém z ní vynosit vodu.

Největší objev mě čeká ve sklepě.

Tam nacházím úplný poklad. Konzervy, sušené luštěniny, rýže, cukr, sušené ovoce. Zimu bych s tím mohla přežít. Možná dvě zimy, když budu s jídlem šetřit a nashromáždím další zásoby. V provizorní skrýši za prorezlým vyřazeným kotlem objevuji dokonce brokovnici i s náboji. Vypadá použitelně.

K večeru se dovleču do pokoje a s těžkým povzdechem padám do postele, na nepovlečenou olezlou matraci. S myšlenkou, že budu v průzkumu pokračovat další den, usínám.