Přede mnou stojí vysoký muž. Na sobě má tmavé oblečení, na hlavě kapuci a zpod mikiny mu vykukuje roztrhané tričko.

„Nechci ti ublížit," zopakuje.

Nepřestávám na něj mířit zbraní. „Co tedy chceš?" zeptám se tvrdě.

Rukou v rukavici bez prstů si stáhne šátek z obličeje a kapuci z hlavy. Odhalí snědou tvář s ostře řezanými rysy a několikadenním strništěm, na které se ale nesoustředím. Dívám se mu do očí. Jsou tak tmavé, že skoro nevidím zorničky.

Rozbuší se mi srdce pod jeho uhrančivým pohledem, ale očima neuhnu. Přestože z něj nejde strach, mám se stále na pozoru.

„Něco k jídlu. A rád bych se ohřál, jestli mě pustíš dál," řekne bez vytáček.

Snažím se zjistit, co je mi na tom muži tak zvláštně povědomého.