Mám svíravý pocit v hrudi a v hloubi duše vím, že něco není v pořádku.

Poposednu na posteli a rozložím už značně zašpiněný a pomačkaný papírek, na kterém je napsaný vzkaz.

Nedá mi spát věta Kde jsi teď? Přijde mi něčím povědomá a občas se mi v mysli objeví nějaký obraz, ale než si mohu všimnout detailů, zmizí. A tak si to pročítám pořád dokola, ale paměť se mi nevrací.

Nemám na výběr a vytrvávám. Instinkt přežití je totiž silnější než to mé já, které by se nejraději vzdalo.

Ticho přeruší zabušení na dveře.

Při tom nenadálém zvuku sebou leknutím trhnu a vrhnu ke dveřím rychlý pohled. Rychle papírek složím a zastrčím do kapsy kalhot.