Když se Caroline probrala, ležela na posteli. Na své vlastní posteli, kterou její matka musela nějakým zázrakem přivézt z domu jejího otce. Do pokoje se nezataženými roletami dralo dovnitř sluneční světlo. Šokovaně se zprudka posadila. Musela spát déle než patnáct hodin.
Její matka spící v křesle vedle postele se také probudila a pokusila se na dceru usmát. Dívka se chvíli zmateně rozhlížela, než jí došlo, kde je a co tam dělá. Byla konečně doma.
,,Mami... " vzdychla a natáhla se po její ruce. Jakmile ucítila teplý, vřelý stisk, něco v ní povolilo a ona se opět rozplakala. Pocit naprostého zoufalství se smísil se vztekem směrovaným opět na jejího otce. To ON mohl za smrt jejího přítele. Kdyby nemusela jít od soudu s ním, nebyla by Ryana prosila, aby ji vzal ven, pryč z New Yorku. Nebo co když to vše byla součást děsivého, dobře promyšleného spiknutí?

Rány na těle, které Caroline při pobytu ve VADEMISu utržila, se hojily vcelku rychle, horší to ale bylo se šrámy na duši. Trápily ji noční můry, často se budila s křikem, že po ní jsou další zabijáci z VADEMISu.  Do školy nechodila, ale zdálo se, že jí to spíše škodí, protože se po domě jen ploužila jako tělo bez duše. Z veselé, i když trochu umanuté téměř osmnáctileté dívky se stával uzlíček nervů.

Lindě se dceřiny úzkostné stavy vůbec nelíbily. Proto požádala Normana, svého přítele detektiva, který jí už před rozvodem podával informace o Hughových mafiánských praktikách, aby dával na Caroline pozor a nenápadně na ni dohlížel, i když šla byť jenom nakoupit do blízkého obchůdku. Mimo to domluvila také schůzku s psychologem, který Caroline předepsal léky na snížení úzkosti a deprese. Snažila se ji všemožně rozptýlit, vytáhnout ji do kina nebo na nákupy, aby zapomněla na šílené dny věznění, ale marně.
Jakkoliv byla Caroline ráda, že je doma a s maminkou, nedokázala vytěsnit z mysli veškeré zlé zážitky, především násilný sex s Kjudym poté, co se pokusila o útěk. Podle gynekologa, který ji prohlížel, šlo o nechráněný sex. Tenkrát to v šoku a hrůze vůbec nezaregistrovala a neřešila. Když se milovala s Ryanem, o početí strach neměla, protože její přítel si vždy dával velký pozor, aby se nestal nějaký malér. Poté, co jí o měsíc později vynechala menstruace a přidaly se nečekané ranní návaly nevolností, byl závěr více než jasný.

Fakt, že očekává dítě s vrahem, mafiánem a svým únoscem, byla pro Caroline poslední kapka, její už tak podlomené sebevědomí a psychika dostaly smrtící zásah. Okamžitě se sice objednala na interrupci, ale ani zdárně provedený zákrok ji toho odporného pocitu nezbavil. Byla stále sklíčenější a uzavřenější. Její maminka kolem ní chodila po špičkách, ale nemohla jí nijak pomoci. 

A poté dívka jednoho dne beze stopy zmizela. Ze svého pokoje si vzala jen nejnutnější oblečení a nad ránem, ještě před svítáním, odešla z domova. Linda její ztrátu zjistila až o plnou hodinu později a okamžitě zalarmovala policii. Norman přislíbil maximální nasazení, navzdory nutné osmačtyřicetihodinové prodlevě okamžitě poslal do terénu všechny jednotky včetně psovoda a vrtulníku. A právě muž řídící stroj ve vzduchu byl po třicetiminutovém pátrání nad celým New Yorkem úspěšný, když si všiml Carolininy šedé mikiny nedbale přehozené přes branku u zahrádkářských kolonií, kde dříve našly smrtelně raněného Ryana. Dvacítka silně ozbrojených policistů se okamžitě rozběhla na všechny strany, vyvolávajíc megafonem dívčino jméno. Ale Caroline, ležící ve vysoké trávě mezi třetí a čtvrtou chatkou, tam, kde si jako malá tak ráda hrávala na schovávanou, je už neslyšela. Dvě krabičky léků proti depresím v kombinaci s rohypnolem na spaní, které stále svírala v rukou, byly prázdné. Pes vyčmuchal poblíž také kus papíru popsaný zlomenou tužkou, kterou dívka zjevně našla někde v odpadcích. Dopis na rozloučenou obsahoval pouhá tři slova:

,,Mami, odpusť mi."

Tak, toto je definitivní konec této knihy - a bohužel také samotné Caroline :-( Nezlobte se na mě za závěr, snažila jsem se nesklouznout do tuctových romantických klišé se šťastným koncem, jak tyto knihy často bývají. Chtěla bych poděkovat všem, co tento příběh četli, a jsem ráda, že jej půl roku po zveřejnění prologu mohu snad úspěšně považovat za ukončený. Tak zatím nashle u dalších mých příběhů, které v konceptech čekají právě na tuto chvíli :D 

SimGas