Tak, další kapitola je na světě :-)

Ryan strávil mezi ovčáky v horách celkem pět dní, během nichž se pokoušel hlavně dát si do pořádku zraněné končetiny, ale vypadalo to, že jeho váhu již unesou i na delší vzdálenost, ale také pomáhal s lehčími pracemi v kuchyni, štípal dříví na zimu a dělal milou, nenucenou společnost ovčákově ženě Rachel. William, jak se jmenoval ovčák, který mu poskytl azyl, mu sdělil, že jednou týdně na samotu jezdí trochu podivínský muž všeobecně známý pouze jako ,,Strýček Sam", který vykonával služby pošťáka a pojízdného prodavače zároveň, a který by jej snad, za nějaký ten úplatek v podobě láhve s alkoholem nebo balíčku cigaret, mohl svézt do nejbližší civilizace, tedy města, ze kterého by se Ryan už dostal autobusem nebo vlakem do New Yorku. Mladík se hluboce styděl, byl ovčákovi tak vděčný za vše, co pro něj udělal, ale neměl mu to jak dokázat - byl bez peněz i osobních věcí. Slíbil tedy alespoň, že něco pošle, až dorazí domů.
Nastala sobota, den, kdy byla shodou okolností Caroline propuštěna z VADEMISu na svobodu, což ale Ryan nevěděl. Měl o svou dívku obrovský strach. Od doby, kdy ji zajali, o ní neměl sebemenší zprávu. Je snad mrtvá? Strach mu sevřel vnitřnosti a v duchu se stokrát proklel za to, že dívce dovolil jet s ním pryč. Co když to vše byla součást nějakého plánu? Ale o sporech mezi MDDM a VADEMISem neměl ani ponětí. O existenci společnosti Carolinina otce sice věděl, podrobnosti však neznal, dívka o tom nechtěla mluvit. Sama se za svého otce styděla a Ryan se na nic neptal. Dokázal Caroline utěšit, když se náhle bezdůvodně rozplakala, dokázal jí poskytnout jistotu a bezpečí, které ve vlastní rozdělené rodině postrádala. Ale nedokázal nahlédnout do její duše a vyčíst emoce, které cítila ke svému otci - zmatený koktejl lásky, víry, zmatku, pohrdání a nenávisti.

Ryan zrovna seděl na lavičce za chalupou a fascinovaně pozoroval stohlavé stádo ovcí pasoucí se na rozlehlé louce asi padesát metrů od něj. V duchu zdejší obyvatele obdivoval. Žili z darů přírody, z toho, co jim poskytovaly ovce a les. V chalupě tekla teplá voda pouze když se ohřála na kamnech, o internetu zdejší lidé možná ani nikdy neslyšeli. Jediným spojením s civilizací pro ně byl - pošťák.
Náhlé skřípění brzd velkého auta před chalupou Ryana vytrhlo ze zamyšlení a v první vteřině také vyděsilo. Když si však uvědomil, že dnes se snad konečně dostane domů, vyskočil tak prudce, až se ozvala bolest nohou a on tiše zaklel.
,,Jsi v pořádku, chlapče?" ozval se za ním po chvíli známý hlas. William se znenadání objevil vedle něj a starostlivě mu položil ruku na rameno. Ryan přikývl a ovčák pokračoval:
,,Dal jsem Samovi dvě kila ovčího sýra a vlněnou čepici na zimu. Za to tě sveze do až Queensu, má tam nějaký kšeft. Je to tak v pořádku?"
Mladíkovi uvízla slova v krku. Měl radost a zároveň se styděl tak, že si myslel, že se propadne do země. Věděl, že vypadá jako nevděčník, a neuvěřitelně jej to mrzelo. Ucítil, jak jej ovčák stiskl a věděl, že jeho myšlenky uhodl.
,,S oplácením si nelam hlavu. Já i Rachel jsme rádi, že jsme mohli s někým prohodil pár milých slov. Jsi dobrý kluk, Ryane. Tvá dívka tě potřebuje. Sam už vyráží na cestu zpět. " zakončil po chvíli svůj monolog a zvedl se, aby přivítal příchozího, který mezitím trávil čas s Rachel a jedním z místních čeledínů. Ryan jej se staženým žaludkem následoval.

Sam Lang byl hubený mužíček s hustým knírem, tváří ošlehanou větrem a zuby zahnědlými od každodenního kouření. Ruce měl vražené hluboko do kapes potrhaného kabátu. Jeho auto byla otlučená dodávka bez registrační značky, na první pohled stará, s ojetými pneumatikami. Ryan na okamžik zaváhal. To je má tato rachotina bezpečně odvézt až do New Yorku?
,,Hejbni prdelí a nasedni, mladej, nechci v tomto zapadákově strávit celý den!" vyjel na něj Sam nečekaně. Ryan sebou škubl, zamumlal omluvu a ještě jednou poděkoval Williamovi stojícímu opodál za jeho péči. Poté usedl na sedadlo spolujezdce a dodávka se po chvíli dala do pohybu. Jeli tak rychle, až Ryan zatínal prsty do sedadla a s hrůzou čekal, kdy se auto převrátí do příkopu nebo narazí do stromu. Nic z toho se ale naštěstí nestalo. Během cesty ani jeden z mužů nepromluvil. Ticho bylo rušeno jen starým rádiem, z něhož se linula tichá popová hudba.
Cesta trvala dlouho. Sam udělal jen jednu přestávku na benzínové pumpě asi tři sta mil od výjezdu, ale celou dobu se nervózně díval na hodinky a znovu pokračovali už asi po deseti minutách. Ryan mužovo chování nechápal. Proč je tak nervózní? A potom mu to došlo.
Měl strach, aby nebyl obviněn z pašování lidí. Ryan u sebe neměl žádný průkaz totožnosti, žádné doklady ani peníze. Pokud by je zastavili celnici nebo policisté, byl by to velký problém, který mohl skončit nejen vysokou pokutou, ale také několikaměsíčním vězením. Sam riskoval svou kariéru, svobodu i peníze pro úplně cizího mladíka, po kterém mu vůbec nic nebylo. Ryan si neochotně připustil, že na jeho místě by se choval úplně stejně, a proto mlčel a sledoval okolní krajinu. Po nějaké době se před nimi konečně objevily vysoké panelové domy New Yorku.
Sam vjel do jedné ze ztemnělých uliček a vypnul motor.
,,Konečná, mladíku, kliď se odsud." prohodil na půl úst ke svému spolujezdci. Ryan vzal za kliku a otevřel dveře. Jeho nevrlý řidič náhle sáhl do kapsy a vytáhl z ní zmačkanou padesátidolarovou bankovku, kterou hodil na sedadlo.
,,Na autobus." vysvětlil, počkal, než Ryan zavře dveře, a rychle se rozjel pryč, jen gumy zakvílely.
Ryan zůstal sám. Ale už byl v domovském městě. Usmyslel si, že ihned zajede do Brooklynu a začne konečně pátrat po Caroline. Celou dobu nemyslel na nic jiného než na ni. Věděl, že bude potřebovat jeho pomoc.