Tak, čtenáři, zlomový bod příběhu je zde :-)

Kjudy stále trpěl příšernými výčitkami svědomí. Nechápal, co se děje. Jeho krutá, bezohledná povaha nic takového dosud nepoznala. Byla to přece pouhá děvka, dceruška mafiána. Proč cítil vinu? Proč se v noci budil zpocený, s rozcupovanou duší? Celé dny trávil nervózním přecházením sem a tam. Téměř nic nesnědl, jeho svaly se pomalu vytrácely. Nezajímal se o mise, které bylo třeba udělat, už vůbec ne o pojistku, kterou otec dostal za zničený Opel. Život pro něj zcela ztratil smysl. Otcovu zradu nedokázal pochopit, a už vůbec ne odpustit.
Jeho život se stal bezútěšným. Netěšila jej žádná činnost, jakou dříve prováděl - jízda v rychlých autech, střelba, zábava v soukromém pánském klubu. Díra v jeho duši byla příliš velká. Otcovu dobře míněnou radu, aby vyhledal pomoc psychologa, stroze odmítl hned, jakmile ji vyslovil.
A jednoho dne pohár zoufalství přetekl. Mladík si vyžádal u Grantovy sekretářky láhev vodky a požádal ji o diskrétnost pod záminkou překvapení pro otce. Sám však měl zcela jiné plány. V jedné ruce svíral hrdlo láhve, druhou ruku si pevně tiskl na kapsu kalhot obsahující pistoli s tlumičem, ukrytou pod trikem. Věděl, co chce udělat - to, o co se pokusil už předtím a co skončilo jen vážným zraněním. Tentokrát se zachránit nenechá.
Uplynula hodina od chvíle, kdy za ním zapadly dveře jednoho z pokojů pro vážené hosty - převážně zástupce ostatních mafiánských spolků - v posledním obytném patře. Nikdo jej už neviděl vyjít ven, díky hlasitě hrajícímu rádiu nikdo neslyšel, kdy a co se za zavřenými dveřmi pokoje čislo 217 stalo.
Darren Grant byl lehce nevrlý a nervózní. Poslal svého syna umýt služební automobil, jehož interiér byl stále ještě zaneřáděný od krve jistého neplatiče dluhů, ať ale pozoroval dvůr sebekritičtějším okem, u vozu žádný pohyb nezaregistroval - ani on, ani ostražité kamery. Vjel do něj vztek. Kjudy se jistě někde poflakuje, hraje uraženého a práce zatím stojí. Dal si zavolat Jimmyho, protože věděl, že je momentálně Kjudymu nejblíže. Pokud jej někdo může najít, je to jedině Jimmy. Muž se na nic neptal a vyrazil do spletitých chodeb VADEMISu, systematicky procházejíc místnost po místnosti, patro po patře. U jedněch dveří se podezíravě zastavil. Z útrob pokoje se linula hudba, nezněla však jako klasické diskotékové hity nebo jemné romantické tóny, jimiž si milenci zpestřují společné chvíle. Byla to melodie plná smutku, zkázy a smrti. Na nic nečekal a vyrazil kolenem proti dveřím, které vzaly poslušně zasvé a dřevo se rozletělo na všechny strany.

Jimmy pomalu vstoupil do místnosti. Když vypnul rádio, místností se rozhostilo absolutní ticho, že by slyšel špendlík spadnout na zem: bylo příliš nepatřičné a zvláštní, než aby nad ním mávl rukou a nechal to být.
,,Kjudy?" zavolal zkusmo, ale odpověď nepřišla. Svíravý pocit kolem žaludku zesílil, když se kolem sebe začal obezřetně rozhlížet. A potom jej uviděl.

Mladík ležel vedle křesla na podlaze na boku, zády k němu. Nehýbal se, nezareagoval na jeho hlas. Jimmy udělal několik kroků vpřed a poklekl vedle jeho nehybného těla. Vteřinu zaváhal, než jej popadl za rameno a otočil tváří vzhůru, druhou rukou mu přitom podepřel hlavu. Na konečcích prstů, které mu bezděčně přitiskl ke spánku, ucítil horkou krev, která se ještě nestačila srazit. Jen tak pro jistotu mu zkusil nahmatat tep. Předem ale věděl, že je to beznadějné.
Teprve potom se podíval Kjudymu do obličeje. Jeho oči se na něj klidně dívaly, tak dlouho, dokud je jemně dvěma prsty nezavřel. Pomalu se zvedl a přitom si všiml zpola vypité lahve tvrdého alkoholu na stole a malého revolveru, který ležel na koberci několik centimetrů od jeho pravé ruky. Zásobník zbraně byl podle očekávání prázdný. Jimmy se rozhlédl po místnosti. Kjudy mířil pod takovým úhlem, že na podlaze ani stěnách se neobjevila ani kapka krve. Dopis na rozloučenou sice nebyl k nalezení, přesto se o způsobu mladíkovy smrti nijak pochybovat nedalo. Ukončil své trápení vlastní rukou.

Jimmy se zhluboka nadechl. Něco mu říkalo, ať okamžitě sežene Granta, zároveň ale věděl, že už není kam spěchat. Jeho syn byl mrtvý. V tom okamžiku si uvědomil, že je v poslední době až nemile často poslem špatných zpráv. To on našel Kjudyho už předtím, kdy se pokusil o sebevraždu v autě, a našel jej i dnes, naneštěstí již pozdě. Ztěžka vykročil ke dveřím, tiše je za sebou zavřel a pomalu se vydal směrem ke kanceláři svého šéfa. I Mount McKinley by se mu v té chvíli zdolával lépe...