Tak kulatá 30. kapitola je zde, ale nemějte strach, akce ještě neskončila :-)

Dívka se nemýlila. Ve dveřích stáli dva muži, s jedním z nich se již setkala dopoledne. Nepromluvili na ni, jen jí pokynuli, aby vstala. Caroline poslechla. Situace byla stejná jako v předchozích dnech. Dostala pouta a v doprovodu mužů zamířila po schodech nahoru - k východu. Jeden z mužů před ní otevřel dveře a vytáhl ji na dvůr, kde se už shromáždilo několik zaměstnanců VADEMISu, nebylo to ale kvůli ní.
Přestože se už úplně setmělo, celé prostranství osvětlovalo několik lamp. Caroline poznala Jimmyho - přehlížel ji a o čemsi se bavil s jiným Afroameričanem, který stál vedle něj. Tentokrát to byl Kjudy, kdo chyběl, ale dívka se tím nehodlala zabývat. Jediné, co chtěla, bylo dostat se domů.
Muži ji dovedli k autu - velké černé dodávce se zatemněnými skly - a otevřeli prostorný kufr. Jeden z nich jí strčil do úst roubík z kusu látky a poté ji složili na podlahu vozu. Dívka sebou škubla, aby se za nimi ohlédla, ale bylo pozdě - interiér automobilu se topil ve tmě. Uvědomila si, že se na ni nepřišel podívat její věznitel, pochopila však, že jeho angažmá v jejím případě skončilo v okamžiku, kdy držel peníze v rukou. Byla vydána na milost a nemilost mužům, kteří ji měli na místo, kde si ji její rodiče vyzvednou, dopravit.
Uslyšela bouchnutí dveří a auto se pomalu dalo do pohybu. Vyjelo z brány a zabočilo na polní cestu. Minulo jezero a také několik polorozpadlých, opuštěných zahrádkářských kolonií, jejichž majitelé se ze strachu z Grantova gangu urychleně odstěhovali ještě v dobách, kdy se organizace nesměle stavěla na nohy. Po asi čtyřicet minut trvající jízdě řidič konečně šlápl na brzdu, protáhl se a otevřel dveře. Caroline ani nepoznala, kdy se otevřel také kufr - tma venku i uvnitř byla téměř identická. Oba muži ji postavili na nohy a vzali ji každý pod jednu paži, aby nezakopla. Caroline byla zdřevěnělá strachy. Bála se, že ji tam znásilní a zabijí. V této pustině by ji nikdo nenašel.

Naštěstí se oba zaměstnanci VADEMISu striktně drželi pokynů svého nadřízeného. Vedli ji po kamenité cestě, kterou slabě osvětloval pouze měsíc v úplňku, směrem k temné siluetě dřevěného domku stojícího na okraji lesa. Hrubě ji postrčili dovnitř a jeden z nich poslal Grantovi zprávu o dvou slovech: Úkol splněn.
Poté se dveře s prásknutím zavřely a stále svázaná, zmatená dívka zmizela ve tmě.

MDDM
Dívčín otec netrpělivě očekával SMS s potvrzením, že byly peníze odevzdány a jeho dcera bude volná. Ticho z VADEMISu jej ubíjelo a rozčilovalo. Měl strach i vztek. V duchu si už plánoval, jak to Grantovi spočítá, až bude mít Caroline živou a - snad - zdravou doma.
Z napjatého očekávání jej vyrušilo pípnutí mobilu, po kterém okamžitě chňapnul. Rychle očima přelétl krátkou zprávu a vyskočil.
,,Harpere, Jackie! Seberte se a jeďte na sever k Timothskému lesu u jezera, čeká tam moje dcera. Grant ji propustil. Přivezte ji sem, ale buďte opatrní, může to být past. Mapu máte v autě, mělo by to být asi sedmdesát kilometrů odsud. Žádné zdržování cestou, jasné? Padejte!'' Oba zmínění muži přikývli a vyrazili ze dveří. Vyzbrojeni krátkými pistolemi ráže 9mm a velkými svítilnami nastartovali dodávku, v níž se už jednou vydali neúspěšně dívku hledat, a vyrazili z Manhattanu. Harper na sedadle spolujezdce zarazil do pažby své zbraně plný zásobník a natáhl kohoutek. Nevěděli, co je čeká. Jackie šlápl na plyn a auto se dalo do pohybu.
Caroline se zatím ve svém novém vězení pokoušela dostat z pout, ale zakopla přitom o nějakou nerovnost v rozkopané podlaze a při pádu si poranila koleno. Látku se jí podařilo vyplivnout už před pěti minutami a teď se zoufale snažila zbavit se ocelových želízek svazující její zápěstí, ale marně. Pocítila nával paniky a zoufalství. Je sama, zraněná a potmě. Instinkt jí velel utíkat co nejdále, ale bylo jí jasné, že ve svém současném fyzickém stavu by se stejně nedostala dál než na dva kilometry. Zoufale toužila po domově. Náhle k ní zvenku dolehlo tlumené skřípění pneumatik. Dívka ztuhla. Je tady záchrana? Jakmile zaslechla bouchnutí dveří, začala ze všech sil volat o pomoc. Teď se nesmí vzdát! Zanedlouho se dveře domku otevřely a Caroline se do očí bolestivě zakouslo světlo ze silné lampy. Jak se pokoušela zaostřit, postřehla ve dveřích siluety dvou mužů s pistolemi v rukou. Přestože bylo na první pohled zřejmé, že jde o podřízené jejího otce, strukturu MDDM neznala, a tak se očekávání svobody smísilo s úzkostí a strachem.
,,Neubližujte mi, prosím... " zašeptala z posledních sil a poté se propadla do temnoty. Necítila, jak ji Harper bere do náručí a pokládá na zadní sedadla, neslyšela ani zapištění gum, jak se auto rychle vracelo do Manhattanu. Noční můra pro ni skončila. Byla volná.