Anglický název této kapitoly je úmysl. Předem upozorňuji, že tato část obsahuje znásilnění, takže kdo chce, může tuto kapitolu přeskočit, je ale nutná pro pokračování knihy. Děkuji za pochopení.

Caroline si útěk pečlivě naplánovala, na přemýšlení měla času dost. Už věděla, že jeden z únosců - Kjudy nebo ten druhý, jí nosí jídlo brzy ráno - kolem půl sedmé - a potom odpoledne asi ve dvě hodiny. Rozhodla se svůj plán zrealizovat ráno, protože doufala, že v tak brzkou hodinu ještě nebudou všichni zaměstnanci na svých místech a bude tam méně těch, kdo by jí mohli v útěku zabránit. Měla strach, dobře tušila, že její šance jsou velmi malé a věděla také, jaký trest jí asi hrozil, kdyby ji chytili, ale zároveň jí bylo jasné, že musí něco udělat.
Svým únoscům nevěřila. Nevěřila, že ji poté, co její otec zaplatí výkupné, nechají jít. Pokud jej vůbec zaplatí...

Očima hypnotizovala zavřené dveře a zhluboka se nadechla. Čekala, až jí muži přinesou snídani, jak slíbili. Dveře se konečně otevřely. Kjudy opatrně vbalancoval dovnitř s tácem, na kterém stála sklenice vody a několik kousků ovoce. Jakmile se otočil, aby za sebou dveře zavřel, dívka vyskočila z matrace a skočila mu na záda. I když se s ním fyzicky nemohla v žádném případě měřit, moment překvapení vykonal své.
Kjudy překvapeně hekl, zakopl a spadl do hromádky rozbitého nádobí. V tom okamžiku se dívka pokusila protáhnout se kolem něj směrem ke stále otevřeným dveřím, ale mladík ji dokázal chytit za nohu. Vzkypěl v něm vztek.
,,Ty děvko zasraná!" zařval a vší silou jí narazil na protější zeď. Dívka se přitom uhodila do hlavy a před očima se jí zatmělo. Jakmile dopadla na zem, Kjudy ji drsně hodil na matraci a převrátil ji na záda. Výhružně se jí zadíval do očí.
,,Udělala jsi velkou chybu. Zabít tě bohužel nemůžu, ale snad tohle bude dostatečný trest, kočičko." procedil mezi zuby a stáhl jí kalhoty až ke kotníkům. Caroline byla tak omráčená, že se ani nebránila. Jediné, co dokázala vnímat, byla ostrá bolest, když do ní mladík vnikl. Když se pokusila chabě z posledních sil vzepřít, Kjudy ji bezohledně přiškrtil skoro až do bezvědomí.
,,Co to do prdele ... Ty zmetku!?" Do místnosti náhle vstoupil Jimmy a když uviděl, co se děje, okamžitě a razantně zakročil. Popadl Kjudyho zezadu pod krkem a škubnutím jej odtáhl od ležící dívky. Caroline slabě vykřikla bolestí a pokusila se schoulit do klubíčka, aby před oběma muži zakryla svou nahotu. Vyděšeně přitom ale po očku sledovala, jak se Kjudy snaží zorientovat v nové, pro něj nepříjemné situaci.
,,Ona ... chtěla zdrhnout ..." zamumlal na svou obhajobu chabě. Jimmy se mu tvrdě zadíval do očí:
,,Drž hubu! To vysvětlíš svému tátovi." pohodil nezaujatě rameny, potom zkroutil Kjudymu ruku za zády a vystrkal jej, bez ohledu na jeho neslušné výhrůžky a protesty, z místnosti, aniž by se na otřesenou dívku byť jen na okamžik podíval, což ale Caroline v duchu ocenila. Děkovala Bohu, že druhý zabiják nezneužil situaci ve svůj vlastní prospěch.
Zamknout za sebou ale nezapomněl.

Caroline se zoufale snažila nadechnout a uklidnit se, prožitá hrůza ji ale nutila vzlykat tak, že měla pocit, že se snad udusí. S námahou slezla z matrace a nahmatala na zemi své kalhotky.
Cítila se hrozně. O nevinnost sice už přišla s Ryanem už asi před čtyřmi měsíci, krátký, ale o to drsnější sex s Kjudym ji však poznamenal úplně stejně. Celé nitro ji bolelo a každý sebemenší pohyb pro ni byl utrpením, stehna měla potřísněná krví. Ten odporný zážitek se jí v hlavě promítal pořád dokola a naplňoval ji děsem. Nechápala také chování druhého muže, toho krutého Afroameričana, jehož jméno stále neznala. Proč ji chránil? Čeká ji snad ještě něco horšího?
Nemohla vědět, že chování obou mužů prochází pomalým, ale jistým vývojem ..

Flashback - před pěti lety
,,Nezlobte se, pane, ale máme plno. Včera k nám nastoupili dva praktikanti." říkal omluvným hlasem majitel obchodu, postarší muž v perfektně nažehlené košili a s kravatou, proti kterému vypadal pětadvacetiletý dlouhán Jimmy jako chudý studentík. Rodiče mu před třemi týdny zemřeli a on se od té doby potloukal sám, jak se dalo. Občas přespával u své tety, občas spal pod mostem, potom přišla sem tam nějaká loupež a nakonec se dal dohromady s partou výrostků, od kterých nakonec odešel a začal si shánět řádné zaměstnání, aby k sobě nepřitahoval nežádoucí pozornost. Ale neměl štěstí. Prošel už několik obchodů a institucí, ve kterých by jej, jak doufal, mohli zaměstnat, aby mohl začít žít lépe než z toho, co kde našel nebo vyloudil.
Bohužel jeho afroamerická národnost všechny jeho pokusy najít si legální práci spolehlivě zničila. Za několik dní marné snahy se už naučil rozumět omílaným frázím typu: Promiňte, máme plno ... Momentálně nové zaměstnance nepřijímáme ... Jimmy ale dobře věděl, v čem je problém.
Pomocnou ruku mu nabídl až jeho ztracený a nalezený přítel ze studií jménem Oscar Mond, který mu dal kontakt na Granta. Ačkoli se Jimmymu představa členství ve VADEMIS zpočátku příliš nezamlouvala, protože se v mládí nechtěl dostat do zbytečných velkých problémů, brzy si na své nové místo zvykl. Grant mu nabídl ubytování přímo v areálu, více než slušný plat a práci nájemného vraha. Jimmy se s ní brzy sžil a jeho pověst se brzy rozšířila daleko za hranice New Yorku. Ztratil většinu ze své lidskosti, zatvrdil své srdce a stal se postrachem každému, kdo se Grantovi znelíbil ...