Další kapitola je na světě😊 děkuji všem za zájem o tuto knihu, ani jsem to nečekala a o to větší radost mi to dělá😊

Ať se však Jimmy snažil sebevíc, dívku nenašel. V duchu ji tisíckrát proklel a pečlivě zkoumal každý ohnutý lístek, ale marně. Náhle zaslechl vzdálené rychlé kroky a známý, rozzuřený hlas, který tomu druhému nadával. Ačkoli neměl Kjudyho rád, věděl, že pro úspěch své mise mu musí pomoci, a tak se rozběhl tím směrem, kam jej vedl instinkt. Přeskakoval padlé kmeny stromů, boty a nohavice měl nasáklé vodou z lesních jezírek a bezděčně nadával i nahlas. Po lesní pěšině se mihly dvě postavy a Jimmy se k nim přidal. Honička byla dlouhá, ale nakonec však byli zabijáci úspěšní.
Dostihli prchajícího Ryana asi dvě stě metrů od cesty v lese. Kjudy se mu rugbyovým skokem vrhl po nohách, aby jej srazil k zemi, zatímco Jimmy jej současně převrátil na záda a přiložil mu k hlavě pistoli:
,,Kde je tvá přítelkyně?" vyštěkl. Ryan zasípal, jak si vyrazil dech, ale i tak v sobě našel odvahu vzdorovat:
,,A kde je ta tvoje?" Jimmy jej za drzost okamžitě tvrdě uhodil pěsti do čelisti, až se Ryan začal dusit vlastní krví, která mu stékala do krku, protože ji nemohl kvůli poloze na zádech vyplivnout. Jimmy jej ještě chvíli držel, než jej nechal převrátit na záda, aby si mohl odplivnout, a nasadil mu pouta. Trhnutím jej donutil zvednout se na nohy a zasyčel Ryanovi do zbitého, zakrváceného obličeje:
,,Kde máš mobil?" Ryan pochopil, že už nemá smysl dráždit hada bosou nohou, a odevzdaně odpověděl:
,,V kalhotech, pravá kapsa." Jimmy jej ještě pořádně prohledal, jestli u sebe nemá nějakou zbraň, třeba nůž, a poté mu pouta sundal a natáhl k Ryanovi ruku s jeho vlastním telefonem.
,,Teď zavoláš své přítelkyni a řekneš jí, že už je vše v pořádku a že se sejdete tady. Ať přijde co nejdříve. Pokud se nás pokusíš oklamat, podřežu tě. Rozumíš?" zasyčel Kjudy, a aby svou výhrůžku zdůraznil, stoupl si k Ryanovi zezadu a nasadil mu nůž na krk. Mladík ztuhl. Cítil, jak se chladná ocel při každém jeho vystresovaném polknutí otírá o jeho vystouplý ohryzek. Po čele mu stékal pot a celý se třásl. Dokonale pochopil, že ti muži s ním nebudou mít slitování.
Třesoucími se prsty odemkl telefon s vyhledal v kontaktech Carolinino číslo. Chvíli zaváhal, než jej vytočil, a měl co dělat, aby se pod ním nepodlomily nohy. Bude muset své lásce lhát, zlomit její důvěru a vydat ji těm dvěma do rukou. Ale v rámci zachování jejich životů neměl na vybranou. Třeba nás nechají jít, třeba nás chtějí jen okrást. utěšoval se falešnou nadějí.
Odhodlaným pohybem stiskl tlačítko volání. Dlouhé minuty se ozývalo jen zvonění a Ryana napadlo, že jeho přítelkyně třeba mobil ani nemá u sebe a zůstane tak v bezpečí, schovaná někde v lese. Pohled na Jimmyho a Kjudyho nůž na jeho hrdle mu však bránili v tom, aby mobil položil. Potom jej však Caroline zvedla:
,,Ryane!" vykřikla hystericky do telefonu:
,,Kde jsi? Jsi v pořádku?" Ryan zavřel oči. Nenáviděl se za to, že svou milou zradí, ale nemohl jinak.
,,Ano, jsem v pořádku, už jsou pryč. Přijď prosím na rozcestí u lesa, ať můžeme odjet do kempu. Není tady bezpečno." říkal a hlas se mu třásl. Caroline si však jeho chování nevšimla, a pokud ano, přičítala by jej právě prožité hrůze:
,,Ano, už jdu." rozloučila se se slyšitelnou úlevou v hlase a zavěsila. Ryan se zhroutil. Padl obličejem do písku a vzlykal. Kjudy mu nasadil zpátky pouta, popadl jej zezadu za krk a smýkl jím, aby jej donutil udělat několik kroků mimo cestu, aby nebyli hned na očích.
Jakmile se Caroline objevila v Jimmyho zorném poli, okamžitě ji chytil a spoutal stejně jako Ryana. Dívka byla tak překvapená, že se bránila jen chabě, proti silnějšímu muži navíc neměla žádnou šanci. Při pohledu na svého zoufalého přítele, kterému Kjudy pevně svíral rameno a mířil mu pistolí na hlavu, ji vzdor ihned přešel. Hlavně ať mu neublíží! Vůbec se nebránila, když ji Jimmy popadl za spoutaná zápěstí a táhl ji k Chevroletu, kde otevřel zadní dveře a strčil ji dovnitř.
,,Nechte Ryana jít, on za nic nemůže, prosím! Nic jsme neudělali!" zaskučela prosebně, než se za ní dveře bez odpovědi zavřely.
Kjudy o jejich slovech chvíli přemýšlel a potom se rozhodl. Otočil Ryana zády k sobě, sundal mu pouta a přetáhl mu přes hlavu pytel. Potom jej vedl širokou oklikou hluboko do lesa a přitom si dával velký pozor, aby jej vedl na co nejhůře přístupné místo a přitom si sám zapamatoval cestu zpět. Když mu bylo jasné, že takové našel, podrazil Ryanovi nohy, až mladík upadl na hromadu větví, a rychle se vytratil. Sice měl původně v úmyslu jej zabít, ale nakonec si to rozmyslel, protože mu bylo jasné, že tato vražda by se už nepromlčela.

Když se vrátil na mýtinu, uviděl Jimmyho, jak se s nožem a šroubovákem v obou rukou soustředěně sklání nad zadní částí Ryanova Land Roveru a opatrně z promačkaného plechu odstraňuje poznávací značku, aby ji vzápětí vyměnil za tu jejich. Byl to geniální plán, i když jej Kjudy zprvu nepochopil:
,,Co se tady sakra zdržuješ? Jestli ta holka začne vřeštět, můžeme mít malér!" vyjel hrubě na Jimmyho. Ten k němu vzhlédl jako k pětiletému dítěti.
,,Tak zaprvé," řekl pomalu.
,,naše maličká teď nějakou dobu ani nepípne, o to jsem se postaral. Zadruhé - pochybuji, že jsi toho křupana oddělal, takže jej brzy budeme mít v patách. A za třetí - kam asi pojede, až naši stopu ztratí? Aha, na policii. A co policie udělá? Podívá se na SPZ. A co se asi stane, když zjistí, že tu SPZ má on sám? Budou si myslet, že se pomátl, nebo jej rovnou zavřou - víš, že to auto je kradené. V každém případě získáme čas." Kjudy se zatvářil pochybovačně, ale přesto přikývl:
,,Mhm hm. Tak hejbni zadkem, ať už odsud můžeme vypadnout." řekl mírněji.

Za několik okamžiků už Ryan zaslechl jen vzdálené vrčení motoru, nebyl ale schopný určit, odkud přichází. Sundal si páchnoucí pytlovinu z hlavy, vstal, odplivl si a rozhlédl se, aby zjistil, kde to vlastně je. V lese kolem něj se začalo rychle stmívat a mladík byl dezorientovaný a zoufalý. Rozhlížel se kolem sebe, ale všechny stromy mu připadaly stejné.
,,Caroline?" zakřičel.
,,Caroline!" Nebylo to však volání muže, který hledá svou družku, ale zoufalý bolestný výkřik trpícího tvora. Ryan věděl, kde Caroline je, a tušil, že ji už nejspíše nezastihne. Nevěděl, co bude dělat, otisky pneumatik rozpoznávat neuměl
Jedinou odpovědi, které se mu dostalo, byl jen tlukot křídel a poplašný křik několika papoušků, kteří se vznesli z okolních stromů.
Nešťastný Ryan se rozhodl po hmatu najít cestu ven. Šlo to velmi těžko, ale potom konečně spatřil světlo na konci pěšiny. V lese byla tma, ale na mýtině se teprve šeřilo. Věděl, že v lese se stmívá mnohem dříve než na volném prostranství, a tak pocítil naději, že ještě něco uvidí.
A měl pravdu. Jeho auto stálo tam, kde jej zanechali mafiáni. Klíče byly stále v zapalování, okna byla vymlácená a věci rozházené všude kolem, ale to Ryana nezajímalo. Musel sehnat pomoc. Neměl mobil, ale doufal, že cestou natrefí na nějakou telefonní budku nebo ještě lépe na policejní stanici. SPZ auta si všiml již v první fázi pronásledování, což považoval za výhodu. K jeho smůle však nevěděl, co mu Jimmy provedl.
Těžce dosedl za volant, rukou odhrnul rozházené doklady na prázdné sedadlo spolujezdce, tam, kde měla sedět jeho láska, a už chtěl vyrazit, bohužel kolem něj už byla taková tma, že bez dálkových světel, která byla těžce poškozená od předchozí honičky, nemohl vyjet na dálnici. I když si to v dané chvíli neuvědomoval, byl také pro jízdu kvůli obrovskému rozčilení, stresu a strachu nezpůsobilý, což mu ale bylo jedno. Zoufale se opřel o volant a brečel a volal svou dívku, dokud neusnul.