"Anežko!" vykřikne Barča.
"Počkej... Vždyť je to naprosto jednoduchý. To jenom..." Anežka mele už asi pět minut páté přes deváté.
Promiň kniho. Je mi to líto.
Zvednu knihu a bouchnu s ní Anežku po hlavě.
Hned zkontroluju, jestli je kniha v pořádku.
A víte co? Anežka má ještě tu drzost, s úsměvem se ke mně otočí a řekne: "No vidíš, Juli! Konečně jsi přišla na to, jak se knihy mají správně používat!"

Jak já to nesnáším!
Napište, jestli máte v okolí taky někoho takového.
Btw. Ano, je to TA Anežka, kterou jsem vždycky chtěla uškrtit.