Dojdu domů, vyzuju se, sundám si mikinu a kšiltovku a jdu do pokoje. Sednu si na židli, udělám si úkoly a nachystám si věci na další den.
Dám si nohy na stůl a otevřu knihu.
"Juli?"
Zaklapnu knihu a dám nohy ze stolu. Odrazím se, dojedu ke dveřím a otevřu je. "Ano, mami?"
"Pojď vysát."
"Ano."
Když mám po půl hodině vysávání za sebou, opět usednu ke stolu, dám na něj nohy a otevřu knihu.
Sotva přečtu první větu, ozve se zpod schodů: "Juli?"
"Ano?"
"Ty už jsi vysála?"
"Ano."
"Všude?"
"Ano."
"Tak umyj koupelnu."
Po dvaceti minutách už zase sedím u stolu s knihou v rukou.
"Juli?"
"Ano?" odpovím otráveně.
"Už jsi umyla koupelnu?"
"Ano. Můžeš si to zkontrolovat, jestli mi nevěříš."
"Ale jo... Jde to. Tak pojď dolů."
"Ano?" zeptám se, když po půl minutě stojím ve dveřích kuchyně.
"Postarej se o kluky."
"Dobře."
Vyjdu na zahradu. Hubert i Ballu jsou v pořádku, vezmu je dovnitř a doleju jim vodu do misky.
"Hotovo?"
"Ano."
"Tak..."
____________
Takhle to jde až do večera.😑 Občas prostě mamka dostane náladu mi dávat všechnu práci, která ji napadne. To jde pak i o život.😯
Btw. Kluci je výraz pro naše psy, pokud vám to ještě nedošlo.😉