Takže... tohle, tohle, tohle a tohle...
"Co děláš?"
Rychle se otočím. Brácha se dívá na batoh za mnou.
"Co... co to je?"
"Chystám se k Barči na oslavu. Když tam budeme přespávat, tak musím mít dost věcí."
Brácha se mi prosmýkne pod rukou a začne vytahovat věci z batohu. "Kniha, kniha, kniha, pasta a kartáček, kniha, kniha, hřeben, kniha, ručník, kni-"
"Hele! Já vím, co s sebou beru." odstrčím ho od batohu a dávám si věci zpět.
"Tak to určitě víš, že nejedeš na sjezd knihomolů, a že tam jedeš jenom na jednu noc."
"Prosim tě. Mlč a odprejskni."
"Jak chceš. Ale mamka se to dozví..."
"Jestli se jí o tom jenom slovem zmíníš, tak jsi synem smrti."
"No jo... tak já a zase jdu..."
Jakmile zavře dveře: Já jsem debil! Vždyť tahle není zas tak dobrá! A tahle taky ne. Tahle taky...
____________
Další smutná realita. To stejný, když jedu na tábor. Vezmu si min. 2 knihy a stejně se k nim nedostanu, ať se snažím, jak chci.😣
Máte to stejně?