V první řadě bych ráda poděkovala všem, kteří si tuto knihu přečetli, ještě když knihou nebyla. Všem, kteří začali číst můj rozepsaný online příběh, čekali dlouhé dny a kolikrát i týdny na zveřejnění nové kapitoly. Všem, kteří se do hrdinů zamilovali tolik, jako já sama.

Chtěla bych poděkovat Verče Holáskové, Kristýnce Kvítkové, Annie Mirai a Oliveru Jasanskému za to, s jakou láskou i úsilím mě podporovali a připomínali mi, jak moc psaní miluji a jak moc jsem se zamilovala do tohoto příběhu. Děkuji za vaše teorie, komentáře, zprávy, rozhovory a podporu, bez které bych to sem určitě nedotáhla. Děkuji, že jste se mnou zůstali i po dočtení.

Děkuji všem introvertům – však vy víte.

Dále bych ráda poděkovala Rosaně, která našla odvahu se se mnou pustit do další knihy. Zvlášť když se jedná o takovou bichli.

Děkuji Duncanovi Laurence a jeho písničce Arcade za inspiraci a tu nejdokonalejší kulisu i atmosféru k příběhu.

A nejvíc ze všech děkuji všem, kteří našli sílu s poruchou příjmu potravy bojovat. Ať už s tou ve vlastím těle, nebo v cizím.

Děkuji.