Tenhle je takový klidnější, říká se klid před bouří? No tak tohle je klid před bouří před bouří :D :)

Každopádně moc díky všem, co hlasují, čtou i komentují :)

Díl bych chtěla věnovat: Monys123, Niwell, SarahKalinova a luska74656, kterým vděčím za pokračování. Díky moc :)

(1076 slov)

EnJoy it! :)

*Kate – ulice Miami*

Ještě za ranního šera jsme vysadili Lissu před jejich zchátralým domkem, ze kterého vyběhli její rodiče a oba se ji hnali objímat. Očividně ani jeden z nich nespal. Bylo to pěkné shledání, všichni tři brečeli. Její otec se podíval našim směrem a vděčně se usmál. Opětovala jsem úsměv a sledovala, jak mizí v dáli. Snad se ještě někdy potkáme.

Cesta „k nám domů" trvala asi půl hodiny, kterou jsme promlčeli. Nebylo to úplně příjemné, ale nikdo už neměl sílu.

Dojeli jsme k ohromné moderní vile na vrcholku skalnatého břehu s výhledem k nezaplacení.

„Tak tady bydlíte?" zeptala jsem se vzrušeně, měla jsem pocit, jako bych vyhrála v loterii. Vsadím se, že mi očíčka jenom svítila. Neumím si ani představit ten luxus následujících pár měsíců, než mi bude osmnáct a oni za mě nebudou zodpovědní. Nejspíš mě pak vyhodí.

Oba se na mě s úsměvem podívali, což mě u Tonyho trochu překvapilo, ale byl to úžasný pocit, mít zase někoho, kdo se na vás povzbudivě usměje, když to potřebujete.

Vešli jsme dovnitř, kde se dalo jenom těžko rozeznat, co je to vlastně za pokoj. Možná předsíň nebo část obýváku?

„No páni, tenhle pokoj je dvakrát větší než dům, ve kterém jsem bydlela," poznamenala jsem do ticha.

***O 20 minut později, napapaní a rozvalení v obýváku***

„Takže, jak sis vlastně vydělávala?" zeptala se mě Pepper a předklonila se na širokém křesle. Tony seděl hned vedle ní a oba mě sledovali jako supi. Trochu děsivé.

„Kdysi jsem žila jenom z Joffryho mini příjmu, ale pak mu to začalo vadit, tak jsem začala dělat v kuchyni," pípla jsem s nadějí, že mi to spolknou a má kariéra tanečnice nebude odhalena. Ale nejsou idioti, hned poznali, že jsem jim kus zamlčela. A taky jim to nejspíš policie řekla.

„Takže tě zatkli za odfláknuté hrnce?" zeptal se hraně ohromen Tony. Trochu jsem se usmála, řekla bych, že je to jeho zlozvyk takhle popichovat lidi, neřekl nic špatného, ale tón, kterým to ze sebe dostal, byl obdivuhodně urážlivý.

„Před osmi dny mě vzali do jednoho lépe placeného tanečního vystoupení, jenže přišla šťára a sebrali nezletilé," řekla jsem narovinu, nemělo cenu něco zamlčovat.

„Taneční myslíš jako..." začala ostýchavě Pepper a nebýt té trochu trapné situace, asi bych se nad ní usmála.

„Jo," řekla jsem a vyhrnula si mikinu s trikem až k bradě. Stále jsem měla na sobě body, i když jsem ho vespod už dávno rozepla. Nové oblečení sice bylo fajn, ale nedostala jsem žádné spodní prádlo.

Oba se zdáli mým předvedením pracovního oděvu překvapeni. Vyměnili si kradmý pohled, ale rozhodli se to dále nerozpitvávat.

„A co tvoje matka?" zeptal se Tony, jakoby nic, ale na konci otázky si odkašlal, takže všem došlo, že je z toho řádně nervózní. Tady jsem ale znervózněla taky, ohledně matky jsem měla všechno jako pod vodou, nevzpomněla jsem si na její hlas a její obličej se vlnil při každém pokusu si vzpomenout detailněji.

„Ona..." zarazila jsem se, jako bych to nemohla vyslovit. Do něčeho jsem proudem myšlenek narážela.

„Ona, jmenovala se Jaquine?" dostala jsem ze sebe tu trochu, která byla velmi pravděpodobně špatně.

„Jmenovala?" zeptala se tiše Pepper a začala se tvářit soucitně.

„Jo, před pěti lety zmizela. Jen tak, bez vysvětlení," řekla jsem lhostejně s pokrčením ramen. Teď bych radši šla a sešplhala po tom útesu za vilou, než řešit matku.

Tony se lehce mračil. „Máš nějaké sourozence, nebo příbuzné?"

„Ne, vlastně jsi můj jediný žijící příbuzný, pokud vím," řekla jsem se zářivým úsměvem, křičícím BUDEMENEJLEPŠÍKAMARÁDKY!!, ze kterého se Tony lehce opotil a přerývaně vydechl.

„Nebojte, jakmile mi odbije osmnáct, už mě nikdy nemusíte vidět," shovívavě jsem se na ně usmála a než stihli něco namítnout, zasáhla jsem. „Můžu se jít osprchovat? Možná to na první pohled nebylo vidět, ale ta cela byla dost nechutná," odfrkla jsem si a přidala k tomu znechucený úšklebek.

„Určitě, koupelna je po schodech z obýváku a doleva," popsala mi Pepper trasu, načež jsem neváhala a vystřelila tím směrem.

Koupelna byla kouzelná, doslova. Všechno se dalo ovládat množstvím neviditelných čudlíků, takže ať jste sáhli na cokoli, pohnulo se to. Vysvlékla jsem se a vlezla do sprchy. Byl tu skleněný panel s namalovanými kolečky. Sáhla jsem na první a ztlumila světlo na příjemné šero. Druhým se zapálily svíčky rozmístěné po obří koupelně, které hned provoněly vzduch. Třetím jsem pustila příjemnou hudbu a čtvrtým zavřela skleněné dveře sprchového koutu.

„No páni, no páni, no páni!" zatrylkovala jsem a v druhém sloupečku si navolila horkou páru, kterou jsem zase hned vypla, protože mi opařila nohy. Až v dalším sloupečku se pustila tepla voda, u které se dala nastavit barva, myslela jsem, že omdlím nad dokonalostí každé vymoženosti. Navolila jsem si duhové kapky, a když jsem se podívala nahoru, všimla jsem si drobných žároviček, které vodě dávaly barvu.

Napadlo mě, že už bych měla přestat na všechno sahat a konečně se umýt, ale když jsem spatřila kolečko s okem, napadlo mě, že televizi bych si u toho pustit mohla. Ovšem výsledek se nehorázně lišil od představy, neboť stěna přede mnou zprůhledněla a já koukala přímo do obýváku na Tonyho a Pepper. Oba byli natočeni mým směrem, ale když si mě ani po dlouhé chvilce, kdy jsem se křečovitě a s hekáním snažila učinit stěnu opět neprůhlednou, nevšimli, usoudila jsem, že mě nevidí. Ovšem než jsem stihla kliknout na příslušné tlačítko, zachytila jsem kousek jejich rozhovoru.

„Slibuju, že tu nebude dlouho," sliboval Tony polohlasem a díval se Pepper upřímně do očí. O čem se baví, mi došlo okamžitě.

„Ne, Tony, Kate by měla zůstat, jak dlouho bude potřebovat a chtít. Jsme teď její jediná rodina," vrtěla Pepper odmítavě hlavou a unaveně si povzdechla.

„Já jenom nechci, aby se mezi námi něco pokazilo." Oba se na sebe dlouze zadívali a beze slov se ujistili, že je vše v pořádku.

Chtěl mě vyhodit? Sama jsem jim řekla, že tu nebudu oxidovat ani o den déle, než bude nutné, ale upřímně se toho dne bojím. Zneprůhlednila jsem stěnu a v pochmurné náladě se umyla. Pak jsem si stoupla před zrcadlo a sledovala svůj odraz. Z tmavých pramenů mi odkapávala voda, pleť se pod teplou vodou zbarvila dorůžova a zlatohnědé oči vyzařovaly zmatek a únavu.

Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že jsem vypadala jako zralá malina, celá opuchlá a zalepená. Ne že by maliny byly zalepené...

Sešla jsem do obýváku a popotahovala si mikinu. Oba dva s úsměvem vzhlédli a já si teď plně všimla jejich únavy, cítila jsem se za to zodpovědná a bylo mi to líto.

„Máte super sprchu," řekla jsem a kousla se nervózně do rtu. „Hádám, že vlastní výroba."

Tony se usmál, ale než stihl rozběhnout konverzaci na toto téma, Pepper ho utla. „Určitě jsi unavená, ukážu ti pokoj."

„Díky, to by bylo fajn," řekla jsem a následovala ji po spletitých prostorách domu. Pepper mě zavedla do pokoje dost velkého na zaparkování minimálně dvou limuzín za sebou. No, a jednoho brouka. Byla tam obrovská postel, vysoký koberec a stůl s počítačem. Zabudovaná skříň byla otevřená, takže jsem viděla, že na některých policích už nějaké oblečení je. Celá místnost byla v krémové a tlumené hnědé. Polovina zadní stěny byla prosklená se vstupem na terasu, které dominoval obrovský bazén.

„Máte to tu krásné," pochválila jsem jim bydlení a přejela konečky prstů po hebkém povlečení.

„Díky, dřív tady měl Tony výstavku svých obleků," zasmála se laskavě Pepper a spokojeně si pokoj prohlédla. Zasmála jsem se taky, to znělo jako Tony, od úplného začátku působil, že... si dává hračky na výstavku.

„Čí je to oblečení?" zeptala jsem se zvědavě, když jsem po rychlém průzkumu zjistila, že je všechno v mé velikosti.

„Tvoje. Zavolala jsem několika známým, když jsi spala v nemocnici," řekla jen, zajímalo by mě víc, komu volala a co na ně sakra měla, že jí takhle v noci dovezli tunu oblečení, které museli nejspíš i vybírat, ale očividně mi to nechtěla říct. Tak jsem to nechala.

„Kate?" ozvala se tiše Pepper, slyšela jsem ji popojít blíž ke mně.

„Hmm?"

Pak, jako by si něco uvědomila, usmála se. „Dobře se vyspi."

A i dnes tu mám jeden dotaz, je ohledně pojmenovávání kapitol. U několika povídek jsem to viděla a nemůžu se rozhodnout, zda je to pak lepší nebo ne... (ve stylu >>Den na paprikovém listu..nebo tak něco místo té x. část)