Ahojte :)

Mám tu další kapitolu, která by měla být na ráno, tak to teď nechte :D Další bude až zítra večer.

Neodolala jsem a dala to sem dřív, kvůli tomu, jak sami říkáte, napínavému konci, tak snad se vám to bude líbit :)

btw. písničku jsem poslouchala, když jsem to psala, navíc je to jedna z původních kapitol >> tj jedna, která byla vymyšlená před vznikem příběhu vůbec :D

(1430 slov)

EnJoy it! :)

**Tony**

Matko?! Konečně uvidím, kdo je ta šílená žena.

„Ahoj, Tony," pozdravila mě, když vešla do záběru.

Srdce mi vynechalo úder. Nemohla to být ona. Janine Jackson. Její jméno do smrti nezapomenu. Nemohla to být tatáž osoba, kterou jsem poznal před lety. Byla snad mým nejdelším vztahem před Pepper. Snad čtrnáct dní... nebo tak nějak. 

„Co to děláš, Janine?" zeptal jsem se opatrně, protože usmívala, jako by se jí všechno náramně dařilo. 

„Co myslíš? Beru si zpátky, co je moje," odpověděla a dřepla si ke Kate, které od ní byla odtažená, co jen pouta dovolila. Janine jí dlouhým rudým nehtem přejela po tváři a koukla po mně. Dala mi tím jasně najevo, že si může dělat, co jen chce.

„Nevypadá, že by se jí u tebe líbilo. Pusť ji," domlouval jsem jí, ale naprosto zbytečně. Hrálo se o čas, Hillová se snažila dešifrovat signály, které by nám pomohly s polohou, ale trvalo to příliš dlouho.

„Jenom si nevzpomíná," pokrčila Janine lehkovážně rameny a už vestoje chytila Kate pevně za ramena. Ta byla na židli celá roztřepaná, ale držela si pevný výraz.

„Vzpomínám si," řekla najednou Kate, což nečekala ani Janine. Rychle však své pochyby skryla. 

„Na co přesně?" zeptala se hraně mateřsky a prsty jí drtila ramena. Její plány měly trhlinu.

„Jak jsi do mě nastřílela šupiny bez umrtvení," vyčetla jí Kate roztřeseně a já se zhrozil. Bez anestetik člověk rychle odpadne bolestí, dá se to nazvat mučením. Ta bestie!

„Potřebovala jsem vidět tvoje reakce," vysvětlila jí shovívavě a dřepla si k ní, jako ke zlobivému dítěti. Znělo to jako jasná věc, jako by to ani jinak nešlo. 

„Bylo mi sedm! A ty jsi do mě napálila dvacet tisíc jehel!" zakřičela na ni a vzteky se roztřásla. Vzpomínky se jí nejspíš ve velkém vracely.

„Bodala jsi do mě, střílela mi do hrudi! Probíjela jsi mě elektřinou!" křičela ještě hlasitěji. Úplně zapomněla na nás i na svět okolo, viděla jenom valící se vzpomínky na její mámu.

„Víš přeci..." začala Janine, ale Kate nebyla k zastavení, chrlila jeden hrůzný výjev za druhým.

„Když ses netrefila do šupin a probodla mě naskrz, zavolala sis Jamese, aby to po tobě uklidil!"

„Byla jsi uječené dítě, nic se nezměnilo!" odfrkla si pohrdavě Janine a přecházela za židlí.

„Proč jsi mě tedy odhodila až po dvanácti letech?!"

„Protože jsem od tebe něco potřebovala," řekla už opět s klidem  a odhrnula vyděšené dceři vlasy z očí.

„Chtěla jsi, abych Tonymu ukradla reaktor," vydechla nevěřícně Kate a koukla na mě do kamery.

To byl její plán? Využila zmatenou a opuštěnou holku, aby mi vzala reaktor?! Ta mrcha, jen se mi dostane do rukou, smažu jí ten povýšený úsměv! Sklonil jsem hlavu k zemi, abych se uklidnil a mohl racionálně uvažovat. Musím Kate dostat z jejího dosahu. Vidím, jak trpí jen při vzdálené vzpomínce.

„Jistě, a teď jsi mi ho i dodala," zasmála se a v ten moment nebylo pochyb, že je to vyšinutý cvok.

„Proč to celé děláš?" zeptal jsem se nenávistně a koukl přímo do kamery.

„Protože teorii obloukového reaktoru jsem ti prozradila já a ty sis ji ukradl!" obvinila mě roztřepaným hlasem.

Mlčel jsem, pamatoval jsem si to rozhodně jinak.

„A když jsem ti řekla, že jsem těhotná, odešel si," zašeptala a udělala další kolečko.

„Byl jsem za tvým doktorem, řekl mi, že lžeš," bránil jsem se pevně. Byl jsem u toho jejího doktora a on mi přísahal, že těhotná není.

„Přísahala jsem ti, že je to pravda!" křikla.

„Myslel jsem, že si mě chceš jenom zaháčkovat," pokrčil jsem rameny a nadhodil nevinný pohled. Provokoval jsem. A to jsem opravdu neměl.

„Budeš litovat, že jsi to tehdy udělal! Vezmu ti úplně všechno, počínaje tvou ztracenou dcerou!"

Kate poraženecky sklonila hlavu, zavřela oči a přestala se vzpírat poutům. Vypadala, že dělá mrtvého brouka, ale míjela tak šanci na útěk. Nesměla to vzdát! 

„Copak, miláčku? Nemusíš věšet hlavu. Teď budeme rodina už navždy," chlácholila ji Janine slovy, ze kterým mi přeběhl mráz po zádech.

Klekla si před Kate a asi měla naplánovaný další mučivě nechutný přednes, ale Kate se neskutečně rychle pohnula a Janine se ve vteřině válela po zemi. Takovou šlehu do hlavy bych asi taky musel dlouho rozdýchávat.

Všichni diváci kolem mě sebou škubli a instinktivně postoupili blíže k boji. 

Ze všech stran se na ni začali sypat hromotluci v upnutých kožených oblečcích, odrážela i velké i ty ne až tak obrovské. S rukami připoutanými za zády a napevno přidělanými k židli se točila a srážela každého, kdo jí pod židli přišel, jenže to nestačilo, oni se znovu a znovu sypali. Napočítal jsem jich pět.

Onen zlom nastal, když ji popadnul jeden obr a zvedl ji i s židlí vysoko do vzduchu, Kate se mu kotníky zahákla za krk a jedním prudkým škubnutím mu zlomila vaz.

Žasl jsem, kdy se tohle sakra naučila?! Nedávno se nechala zmlátit pomalým tlustým policajtem a teď tady lítá jak Romanovová?

Ostatní čtyři se na ni vrhli najednou, ale byla rychlejší, odkulila se stranou a i s židlí přilepenou na zádech elegantně vyskočila na stůl a z něj přímo na podlahu. Židle se rozlomila na tři části, ale neuvolnila jí ruce z pout. Ovšem už je měla před sebou.

Dalšího chlapa zadusila drtivou kravatou a zbylé dva vyřídila mimo dosah kamery. Celá udýchaná přiběhla ke dveřím a dala pod ně židli, pěkné, ale nevydrží to moc dlouho.

„Jsou jich tady desítky, možná i stovky," oznámila, když naléhavě uchopila kameru. Zabírala tak pouze její obličej.

„Kde jsi, přijdeme pro tebe!" naléhal na ni Rogers, ale ona jen smutně vrtěla hlavou.

„Zabili by vás už v přízemí, mají tu armádu šupináčů a tucty pastí, nemáte šanci. Chce vás zničit i za cenu vlastního života, je to příliš riskantní. Jde jí ale o tebe, Tony, je špatná z vašeho rozchodu a uložila si, že zabije Pepper," polkla, než pokračovala v šíleném výčtu osob, které mi ta mrcha chce vzít.

„Potom bych řekla, že se zaměří na Jane a dítě, jsou zranitelní a pokud je jen na minutu spustíte z očí, dostane je, nejlepší by bylo, kdybys je vzal na Asgard," upřeně koukala na Thora, který se tvářil tak nějak všelijak. Barvy se měnily z rozzuřené červené do zoufalé zelené a zděšené bílé. Každopádně, všichni to tak cítili.

„To teď nepůjde, Asgard mi už týdny neodpovídá," zabručel Thor, ale v hlavě už spřádal plán, jak Jane i dítě ochránit.

„Potom zabije tvého syna, Tony, Parkera," podívala se opět na mě. Trochu rozpačitě jsem se rozhlédl po ostatních, kteří byli víc než překvapení. Nikdo by o něm neměl vědět, dohodl jsem se s Furym, že to ututlá. 

„Jak o něm víš?" zeptal jsem se zmateně.

„Ví o něm ona, vím i já. Kdysi - huh - kdysi jsem jí s tím pomáhala," přiznala velmi nerada. Byla na její straně? Sledovala nenávistně mého syna zpovzdálí a plánovala moje zničení?

„Potom zabije všechny tvé přátele, zabije každého, na koho se jenom podíváš a pokud to neuděláš sám, zabije nakonec i tebe," poslední slova zašeptala a podívala se na Janine v bezvědomí a sedla si dál od kamery.

„Řekni nám, kde jsi!" žádal jsem, nemůže mi říct něco takového, jako poslední slova. Musí bojovat, jako všichni!

„Ne, myslela na všechno," odmítla mou prosbu a jako důkaz, hodila do tabule okna třísku ze židle. Ta se k překvapení všech rázem rozprskla.

„Mám vás všechny moc ráda," lehce se zasmála a ukázala prstem na přeplněnou halu. Všichni se koukali, jak moje dcera páchá sebevraždu. A ti co pracovali, předstírali, že něco ťukají do obrazovek, zatímco ji sledovali také.

„Kdybych ji zabila, všechno by bylo o tolik jednodušší. Ale nemyslím, že to nedokážu, navíc je ze sta procent pokrytá. V bezvědomí je jenom díky styku vibrania," povzdechla si a všechny si nás prohlédla. V jejích očích se leskl smutek a bolest, láska i nenávist, ale hlavně odevzdanost. Takhle by se neměl tvářit člověk v sedmnácti letech, takhle by se neměl tvářit nikdo.

„Vibrania?" ozval se Barton. „Myslel jsem, že je vzácné."

Zasmála se, ale bylo to takové láskyplné. „To je, ale asi ne tak moc, jak to SHIELD prezentuje. Celá armáda šupináčů je z vibrania."

„Je ho víc?" žasl Clint, který byl nezvykle vyvedený z míry.

„Jsou ho tuny, ale to je jedno," pokrčila rameny a sedla si do tureckého sedu.

„Není šance, že se z tama dostaneš?" zašeptal jsem. Nebyla to otázka, ale uvědomění. 

„Je tu jedna možnost," zaváhala a zmátla tak všechny. Je tu naděje, že uteče? Dostane se pryč?

„Co? Zkus všechno, nemůžeš tam zůstat, zabije tě!" vykřikl jsem za celou tu dobu poprvé a cítil pramínek ledového potu na mém krku.

Klidně se na mě usmála a obratně si vytáhla reaktor z ucha. Podívala se ke stropu, aby jí slzy nestekly po obličeji.

„Ne," vydechl jsem. Chce se zabít, šupiny neunesou výdej energie, zkratují po celém obvodu a explodují. Roztrhají ji na kusy. Cílem nejspíš bylo, aby reaktor nebyl zneužit. To byl tedy její plán. Opravdu špatný. Přitáhla si s odporem matku k tělu, zabije ji jediným možným způsobem. Vytáhla i její starou verzi reaktoru. Taková exploze zaručí smrt obou.

„Vyřiď Parkerovi, že ho mám ráda. Taky chci říct, že je mi to líto, způsobila jsem vám hodně problémů, ale taky jsem s vámi prožila nejlepší měsíc života," řekla, usmála se a vypla kameru.

Ha! Kdo si všiml spojelrku na příští sérii? Huh? Není to nápadné, ale třeba si někdo všiml :) (EDIT 2020: no, zas tak nenápadné to taky není)

Napadlo mě, že by to tady mohlo končit, ne? Taková bez-happyendovská story :D