Po vyčerpávajícím výstupu ve Zprávách jsem se vrátila zpět do své komnaty, kde na mě již čekaly mé komorné. Po menší konverzaci o mém projevu, který se mimochodem týkal armády mě znenadání vyrušilo zaklepání na dveře. Byl to Maxon.

„Potřebuju s tebou mluvit," prohlásil, jakmile vešel dovnitř, aniž bych ho pozvala dále.

„Vaše Výsosti," pozdravily ho Anne, Mary a Lucy. Když opustily místnost, dali jsme se do řeči.

„Promiň, že jsem tě takhle přepadl," řekl upřímně.

„To je v pořádku," ujistila jsem ho a následně si z vlasů vytáhla poslední spony a skřipce. Rozhodila jsem je na ramena a zahleděla se na Maxonův odraz v zrcadle.

„Sluší mi to?" zeptala jsem se a myslela to spíše jako vtip. Princ přikývl a dlouhou chvíli na mě ještě setrval pohledem.

„Dostal jsem nápad," oznámil mi.

„Jsem jedno ucho."

„Vzpomínáš si na to, co jsme zjistili o Halloweenu?"

„Ano pamatuju. Gregoryho deník jsem ale ještě nestihla dočíst. Nemusíš se bát, je dobře schovaný," přísahala jsem.

„Nevadí. Nikdo si zatím nevšiml, že schází. Teď zpátky k tomu, co mě napadlo. Všechny zdroje uváděly, že se konal v říjnu, že ano?"

„Přesně tak."

„Teď je říjen. Co kdybychom si udělali halloweenskou párty?" Vytřeštila jsem na něj své zelenomodré oči.

„Opravdu? Maxone! A můžeme vůbec?"

„Chtěla bys?"

„Hrozně moc!"

„Komorné by vám mohly ušít kostýmy a mezitím, co bych tančil vždy s jednou z vás, byste si mohli zatančit se strážci, kteří nebudou ve službě. Silvia by vám dala pár lekcí tance. Navíc bychom nakoupili spoustu cukrátek a všelijakých sladkostí." S údivem jsem ho pozorovala.

„A celé Illey vzkážeme, aby oslavovala s námi. Ať se děti převléknou do kostýmů a koledují o bonbóny v sousedství, jako tomu bývalo kdysi. Tvé sestře by se to mohlo líbit, nemyslíš?"

„Jistě, že bude! Všem se ten nápad bude líbit!"

„Chtěla bys, aby za tebou přijela tvá rodina sem do paláce?" Mlčky jsem na něj zůstala ohromeně zírat.

„Cože?"

„Během soutěže bych se měl seznámit s rodinami Elity. Mohli by přijet i vaši sourozenci, aby si tu slavnost taky užili..." Přerušila jsem ho tím, že jsem se na něj vrhla a pevně jej objala. Maxon mi touto nabídkou udělal neuvěřitelnou radost.

„Myslíš to vážně? Skutečně mohou přijet?"

„Ovšem," slíbil.

„Rád je všechny poznám. K soutěži to koneckonců patří. Mimoto si myslím, že vám setkání s rodinou po tak dlouhé době prospěje."

„Děkuju," zašeptala jsem.

„Nemáš zač, Americo. Vím, jak moc je miluješ. Selekce se účastníš přeci kvůli nim."

„Tak to není, Maxone. Dříve jsem tu zůstávala hlavně kvůli peněžním částkám, které má rodina za mou účast dostávala, ale teď tu jsem z úplně jiného důvodu."

„Z jakého?" zeptal se dychtivě.

„Jsem tu, protože..."

„Protože?" Doufal, že mu řeknu to, po čem už tak dlouho touží.

„Protože?" zopakoval. Stydlivě jsem se usmála a vydala se ke dveřím.

„Americo Singerová, hned se vrať." Dostihl mě a přivinul si mé tělo k tomu svému. Byli jsme si tak blízko, že jsem slyšela jeho zběsile bušící srdce.

„Řekni to," vyzval mě, „prosím."

„Dobře, zkusíme to tedy jinak," políbil mě. Celou romantickou chvíli narušil obraz, který mi vytanul na mysli. Na svém místě jsem si najednou představila jinou dívku. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy.

„Co se stalo miláčku?" Jeho něžné oslovení mě utěšilo. Povzdechla jsem si a pokusila se mluvit tak, aby se mi netřásl hlas.

„Nemůžu to tady jen tak opustit."

„Je to tu pohodlné, že?"

„Jsi trouba. Nejde mi o ten luxus."

„Jde o tebe," řekla jsem vážně.

„Nechci tě opustit."

„Mě?" Přitakala jsem.

„Ty chceš mě?"

„Přesně to ti tady říkám." Na chvíli se odmlčel.

„Proč?"

„Já nevím. Prostě si myslím, že bychom mohli být fajn pár." Ústa se mu pomalu roztáhla do úsměvu.

„Mohli bychom být úžasný pár." Znovu mě políbil.

„Jsi si tím vším jistá?" zeptal se.

„Úplně jistá?"

„Jestli jsi si jistý ty, jsem si jistá i já." Chvíli jsme spolu mlčky seděli na posteli, drželi se za ruce, pak ale Maxon ticho prolomil.

„Asi bych už měl jít. Jestli chceme na oslavu pozvat všechny rodiny, musím se pustit do plánování." S úsměvem jsem se od něj odlepila.

„Ještě jednou děkuju." Společně jsme vstali a přešli ke dveřím.

„Uvidíme se zítra," slíbil.

Naposledy se ke mně přiblížil a zašeptal: „Jsi nádherná." Když odešel, stále jsem přemýšlela o nás dvou. Třeba by budoucnost s Maxonem nemusela být vůbec tak špatná, jak jsem si myslela.