KAPITOLA 74
Dnes jsem se probudila s obzvlášť dobrou náladou. Hned co jsem vstala, se mi chtělo začít něco dělat. Aniž bych se převlékla do normálního oblečení, pustila jsem se do rovnání všech věcí v mém dosahu, jako by to tu už tak nebylo dost uklizené. Na rozdíl od ostatních jsem včera nepila moc alkoholu, díky čemuž jsem po ránu netrpěla kocovinou, jako tomu bylo u všech ostatních dívek a jejich hostů. Někteří z nich dokonce zůstali přes noc, včetně Natalie. Ani jsem si nechtěla domýšlet, co všechno se ve vedlejších komnatách dělo. Zatímco má fantazie jela na plné obrátky, objevila se vedle mě Brice, které jsem si zprvu vůbec nevšimla.
„Dobré ráno," pozdravila jsem ji s úsměvem, načež mi ona ne tak vesele jako já odpověděla: „Dobré."
„Ehm, stalo se něco?" zeptala jsem se možná až moc starostlivě, přestože se asi nic nedělo. V jejím věku jsem byla dost náladová, a tak by mě nepřekvapilo, kdyby se chovala stejně.
„Nechci tě s tím obtěžovat," zamumlala po chvíli a hodila po mně ustaraný pohled.
„Ven s tím," přikázala jsem spíš škádlivě, než že bych ji chtěla nějak zastrašovat.
„Chtěla bych se seznámit s Maxonem. Nemusí vědět, že jsem jeho sestra, ale ráda bych ho alespoň poznala," přiznala s velkou prosbou v očích.
„Ví o tobě," zašeptala jsem. Možná jsem měla výčitky svědomí z toho, že jsem se jí nezeptala, zda to opravdu mohu udělat, nebo jsem pořád cítila, že je mezi námi taková pomyslná bariéra. Nezachránila jsem její matku, kterou tolik milovala. Hodně jsem jí ublížila a jediná možnost, jak jí trochu splatit ten dluh byla seznámit ji s jejím biologickým otcem a nevlastním bratrem.
„A moc rád by tě poznal," dodala jsem, když podezřele dlouho mlčela.
„Vážně?" zareagovala téměř okamžitě a oči se jí vmžiku rozzářily štěstím.
„Vážně," vydechla jsem úlevou. Byla jsem opravdu ráda, že se na mě nezlobí.
„A kdy?" vyptávala se nedočkavě.
„Slibuji, že co nejdříve," řekla jsem a pohladila ji po rameni.
„Děkuju," vypískla a vrhla se mi kolem krku.
„Nemáš zač, jsem ráda, že máš radost. Budou z vás skvělí sourozenci," uznala jsem a představovala si Maxona jako milujícího bratra, který se se svou sestrou směje králi Clarksonovi, jež se vzteká nad komnatou pokrytou toaletním papírem. Tyto úvahy mi vykouzlily úsměv na tváři.
„Máš ho ráda, že ano?" zeptala se Brice a já se trhaně nadechla. Všechna legrace byla ty tam.
„Hodně mi na něm záleží," odpověděla jsem upřímně a doufala, že už se v tom nebude dál šťourat.
„Byla bych ráda, kdyby ses stala mou švagrovou." Kdybych teď měla v puse čaj, pravděpodobně bych ho všechen vyprskla.
„Opravdu?"
„Ano, jsi skvělá. Ty ostatní dívky ti nesahají ani po kotníky," řekla a na důkaz toho, že vše myslí smrtelně vážně, mi věnovala dlouhý pohled.
„Myslela jsem, že mě nemáš ráda," přiznala jsem stále v šoku.
„Není to tvoje vina. Maminka by byla ráda za to, že jsi pro mě tohle udělala. Dala jsi mi příležitost začít nový život. Jen díky tobě, Americo, se mohu vzdělávat, žít v bezpečí a poznat druhou část své rodiny. Jsem ti za to hrozně moc vděčná."
Chvíli na ni ohromeně hledím a nemohu najít svůj hlas. Najednou se mi tolik uleví a všechen stres, jako by ze mě v tu ránu opadl. Teď vím, že je vše v pořádku a Brice vůči mně žádnou nenávist nepociťuje.
„Neudělala jsem to jenom pro Maxona, ale hlavně kvůli tobě. Nikdo si nezaslouží zůstat na ulici, když ztratí rodiče a domov. Vím, jaké to je žít s troškou peněz a o hladu. Tohle bych nepřála ani Celestě."
„Jsi moc hodná. Mám tě ráda," zašeptala a objala mne.
„Taky tě mám ráda," opáčila jsem a pak ji nechala jít do školy. Asi se tomu úplně nedalo říkat škola, protože se jednalo o pár učitelů, kteří učili Brice spolu s dalšími dětmi lidí z vlády. O kvalitní vzdělání tu nebyla nouze, protože královu dceru učili ti nejlepší.
Pokračovala jsem ve své práci, dokud jsem nebyla opět vyrušena. Tentokrát ale někdo klepal na dveře a já si uvědomila, že jsem oblečená jen v noční košili. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, návštěvník se sám pozval dále. Trochu jsem vyjekla a snažila se dávat pozor na to, aby zpod toho krajkového ubrousku nevykouklo něco, co nemělo.
„Ahoj Maxone," pozdravila jsem na oko naštvaně, „copak nevíš, že jako správný gentleman bys měl před vstupem do místnosti čekat na svolení dámy?"
„Oh, omlouvám se, ale nahá nejsi, takže se nic tak hrozného neděje," zaculí se na mě.
„Jak vidím, máš dnes dobrou náladu," utrousila jsem.
„Promiň, nemyslel jsem to zle," zakňučel a vydal se ke mně.
„Vždyť já se na tebe ani nedokážu zlobit," řekla jsem a pohladila ho po tváři.
„Přijde mi, že už jsme se dlouho nehádali," nadhodil hravě.
„Tak s tím nebudeme začínat," navrhla jsem.
„Fajn, ale mohli bychom dělat něco jiného," zamumlal a něžně mě políbil na krk.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Mé komorné...," nedořekla jsem, protože mě Maxon přerušil polibkem.
„Bože, proč musíš mít vždycky pravdu?"
„Protože mě zbožňuješ."
„Jsi si tím tak jistý?"
Zarazil se a pohlédl mi do očí. Zhluboka se nadechl a následně zeptal: „Ty to se mnou nemyslíš vážně?"
„Ale ano, myslím. Jen se to všechno stalo hrozně rychle. Jsem zmatená," vysvětlila jsem.
„Mně můžeš věřit, Americo. Rozhodně nelituji toho, co se mezi námi stalo. A Kriss... S ní je to jiné... Do tebe jsem se za..." Odmlčí se.
Zklamaně sklopím hlavu k zemi. Stačil by mi jeden malinký náznak toho, že ke mně cítí něco víc. Že nejsem jen rozptýlení a že mě hned jak k němu přileze Kriss, neodkopne.
„Něco pro tebe mám," natáhne se pro krabičku, které jsem si předtím vůbec nevšimla.
Svou pozornost obrátím zpátky k němu a snažím se na sobě nedat znát smutek. Pomalu otevře onu krabičku a já spatřím nádherný komplet náramku a náušnic. Zalapám po dechu a prstem přejedu po drahých kamenech, kterými jsou šperky vykládané.
„To je pro mě?" zeptám se, jako by to nebylo jasné.
„Ano, jsou na Tribunál," vysvětlí.
„Co je Tribunál?"
„Silvia vám to dnes vysvětlí."
„Maxone," zašeptám naléhavě, načež ke mně skloní zrak a já ho políbím.
„Myslím to s tebou vážně," dodám mezi polibky.
„Já vím, ale teď už budu muset jít. Měl bych ty šperky rozdat i ostatním."
Když opustí místnost, zajímá mě jediné, a to, jestli se bude stejně chovat ke Kriss.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top