Běžela jsem po schodech až do třetího patra. Celá udýchaná jsem míjela stráž, služebné a sem tam i někoho v obleku. Mým cílem byla Maxonova komnata, která je pokud se nemýlím až na konci křídla. Zaklepala jsem doufajíc, že princi nedělá společnost Kriss nebo kdokoliv jiný.

„Americo, co tady děláš? Stalo se něco?" zeptal se překvapeně, jakmile otevřel dveře.

„Ano, tedy ne, já nevím... prostě jsem s tebou chtěla mluvit," dostala jsem ze sebe.

„Aha," uchechtl se s nadzvednutým obočím, „pojď dál."

Úlevně jsem si oddychla a vstoupila do místnosti. Nikdy předtím jsem tu nebyla a o to víc mě zajímalo, jak to tu vypadá. Moji pozornost si okamžitě získala ohromná postel s nebesy. Na chvíli jsem se zamyslela nad tím, zda v ní už ležela Kriss, ale takové myšlenky bylo potřeba ihned zahnat. V dáli byly vidět dveře do koupelny s mramorovou podlahou a velkou vanou. V rohu místnosti stál pracovní stůl, na kterém nebyl ani jeden papír a na zdích viselo spoustu zarámovaných fotografií. Několikrát jsem zahlédla samu sebe a také ostatní dívky. Svým způsobem to na mě udělalo dojem.

„O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptal se.

„Je toho víc," upozornila jsem.

„Dobře, tak se na to asi posadíme," navrhl a já přikývla.

Maxon šel ke své luxusní posteli a pokynul mi rukou, abych si sedla. Trochu jsem znervózněla, protože se mi v hlavě už přehrávaly různé situace, které by mohly nastat. Co když mě začne vášnivě líbat a povalí na postel? Moc si věříš, Americo.

„Asi by ses měl o něčem dozvědět," začala jsem opatrně a dívala se do jeho krásných čokoládových očí, které jiskřily zvědavostí.

„Máš sestru," vyhrkla jsem.

„Cože?!"

„Brice je tvoje sestra, Maxone," řekla jsem trpělivě.

Princ si schoval obličej do dlaní a chvíli nic neříkal. Pak na mě pohlédl a jednoduše se zeptal: „Kdo?"

„Tvůj otec měl milenku a chtěl, abych ti to řekla já."

„Věděl jsem, že moji matku podvádí, ale neměl jsem ponětí o tom, že si udělal další dítě," vydechl.

„Chápu, že jsi na něj hrozně naštvaný a pravděpodobně mu už vůbec nedůvěřuješ, ale něco bys měl vědět. Miloval ji, opravdu moc a bolelo ho, když ji musel opustit. Ona chtěla, aby se s ní přestal stýkat, neměla v plánu rozvrátit vám rodinu a společné dítě tajila celých šestnáct let!"

„Stejně mé matce ublížil."

„Netuším, jak to vlastně celé bylo. Třeba si taky někoho našla," namítla jsem.

Princ pokrčil rameny a nepřítomně hleděl před sebe.

„Chtěla by tě poznat," zašeptala jsem.

„Opravdu?" zeptal se Maxon s něhou v hlase.

„Ano, kvůli tomu jsme přijely."

„Taky bych ji rád poznal, ale co když pro ni nebudu dost dobrý bratr?"

Přisunula jsem se blíž k němu a pohladila ho po ruce.

„Myslím, že z tebe bude nadšená."

„Proč?"

„Protože jsem z tebe nadšená i já."

To ho zarazilo. Věnoval mi dlouhý pevný pohled a pak se usmál.

„Taky jsem z tebe nadšený. Obzvlášť v tom autě..."

„Vrhl jsi se na mě," přerušila jsem ho.

„A vadilo ti to?" provokoval.

Ne. Po jeho polibcích a dotecích jsem prahla víc než po jídle v době, kdy jsme neměli co jíst. Pocity, které se ve mně praly, jsem nedokázala slovy popsat a jediná věc, na které mi skutečně záleželo byl Maxonův názor na náš vztah. Co teď mezi námi vůbec je? Dokáže mi na to odpovědět nebo ani on sám neví? Jsem zmatená, ale ne hloupá a vím, že už nic nebude jako dřív, ale kapičku naděje jsem stále měla.

„Můžu tě políbit?" vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stihla rozmyslet.

Aniž by mi odpověděl, sklonil se ke mně. Zaváhala jsem a začala se k němu pomaličku přibližovat. Vše jsem v tu chvíli vypustila z hlavy a soustředila se pouze na jeho dýchání. Když se mé rty dotkly těch jeho, došlo mi, že jsem se na něm stala závislá a už nebudu moct přestat. Ale přestala jsem...

„Americo, já na tebe nezapomněl," zamumlal a pohladil mě po tváři.

„Ale Kriss je tu taky..."

„Jenže ona je nahraditelná. Ty jsi jedinečná. Když nejsem s tebou, mám v srdci prázdné místo, které žádná jiná dívka nezaplní."

„Mám strach, že se z tebe zblázním. Chvíli jsem s tebou a všechno je růžové, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že už pro mě ve tvém životě není prostor. Chápeš?"

„Chápu, ale já to tak mám stejně. Nicméně nebudu ti bránit v návratu do Karolíny."

„A co když tam bez tebe prostě neodjedu?" nadhodila jsem.

„V tom případě tě celou zlíbám," zašeptal.

„Udělej to hned," pobídla jsem ho a vůbec netušila, kde se ve mně něco takového bere.

Jako na povel mě Maxon jemně položil do ustlaných peřin a začal mi líbat krk. Problém nastal ve chvíli, kdy si mě označkoval několika cucfleky. Náramně se mi to líbilo, ale racionální smýšlení zde zvítězilo.

„Co si všichni pomyslí?" zeptala jsem se jako bych neznala odpověď.

„Jen ať všichni ví, komu patříš."

Vtom jsem dostala skvělý nápad. Strhla jsem Maxona vedle sebe a dostala se do dominantní pozice. Rozhodla jsem se ho označkovat stejným způsobem, jako on mě.

„Jen ať všichni ví, komu patříš," zopakovala jsem pobaveně.

Princ se na tvářil na oko uraženě, ale zanedlouho mu na tváři pohrával úsměv. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž a přehodil přes nás tenkou deku, stejně jako předevčírem. Tohle bude běh na dlouhou trať, pomyslela jsem si a snažila si tuto chvíli navždy vtisknout do paměti.