Po včerejšku jsem toho vážně moc nenaspala. Celý den jsem byla hrozně ospalá a jediná věc nad kterou jsem reálně přemýšlela bylo, jestli se na mě jako první vrhl Maxon nebo já na něj. Nezáleželo na tom, ale mé myšlenky se stáčely pouze k jeho rtům.

Měla jsem pocit, jako bych se znovu zamilovala. Celé mi to připadalo unáhlené, ale seběhlo se to tak rychle, že než jsem si uvědomila všechny okolnosti, Maxon mi strkal jazyk do krku. Nejraději bych si nafackovala za svoji naivitu vůči našemu vztahu, který už vlastně neexistoval. Nemohla jsem si přeci myslet, že se po jedné líbačce v autě uprostřed noci k smrti vyděšení, dáme opět dohromady. Znělo to směšně, ale něco se ve mně včera zlomilo.

Kriss musela tušit, že není všechno v pořádku. Zatímco já seděla v tureckém sedu v tričku a džínech na ne moc pohodlném křesle s úsměvem na rtech, ona mě propalovala pohledem. Evidentně byla dost naštvaná.

„Zdravím, dámy," zvolala Silvia, která právě vběhla do místnosti, „mám pro vás důležité zprávy."

Všechny jsme se na ni otočily a snažily se vypadat soustředěně.

„Bude se konat čajový dýchánek, na který si každá z vás pozve dva hosty. Novináři s vámi udělají pár rozhovorů a také se o této události okrajově zmíní ve Zprávách. Zní to jako věc, kterou byste mohly brát na lehkou váhu, ale upozorňuji na to, že se jedná o důležitou součást Selekce, za kterou budete ohodnoceny. Rozhodně nezáleží na tom, koho si pozvete, ale jak se ke svým hostům budete chovat a zda se budou dost bavit. Nějaké dotazy?" zeptala se s nefalšovaným nadšením.

„Za jak dlouho ten čajový dýchánek bude?" ozvala se Kriss.

„Na přípravu máte týden, potom na vás nebudou brány ohledy, takže doporučuji okamžitě zkontaktovat vaše kandidáty, abyste předešly zbytečným problémům."

„A výběr hostů je opravdu pouze na nás?" přidala se Elise.

„Ano a úplně ideální by bylo, kdybyste mi oznámily výběr vašich hostů ještě před dýchánkem, abych měla přehled o naší společnosti. Předem děkuji," zdůraznila.

„Samozřejmě, bez problémů," prohlásila Celesta a na chvíli zvedla svůj pohled od časopisu.

„Skvěle dámy, a co vy, lady Americo?"

„Nebojte, vynasnažím se," řekla jsem s úsměvem na tváři.

Jakmile Silvia odešla, Celesta se ke mně naklonila a zašeptala: „Koho si pozveš?"

„Ještě nevím," zalhala jsem.

„Kdybys potřebovala, můžu ti někoho sehnat. Mám hodně dobrých kontaktů. Stačí říct," nabídla mi přátelsky.

„Dobře, děkuju."

***

Opatrně jsem zaklepala na dveře bytu patřícího Fancy. Potřebovala jsem nebo spíše chtěla s ní mluvit. Rozhodně byla pořád nedílnou součástí Kasty 1+. Ačkoliv na mě hodila všechny své povinnosti, stále jsem ji měla ráda.

„Ahoj, Americo," pozdravila mě, jakmile otevřela dveře.

„Ahoj, mohu na chvilku?"

„Samozřejmě," vyhrkla rychle a pustila mě dovnitř.

Změnilo se tu mnoho věcí. Byt vypadal mnohem víc upraveně, asi díky práci ženské ruky. Fancy přeci jen byla na začátku těhotenství. A přestože se jí rýsovalo bříško, méně náročné práce vykonávat mohla.

„Jak to tedy dopadlo?" zeptala se hned jak jsem přišla do obýváku a posadila se na gauč.

„Vyřešili jsme to, co bylo potřeba, ale napadla nás trojice rebelů," postěžovala jsem si.

„Jižané?"

„Netuším, co byli zač, ale pravděpodobně se jednalo o rebely z jižního tábora."

„Aha a co bylo dál? Povídej, přeháněj... a rychle!"

„Maxon utekl, protože jsem mu to nakázala a boj skončil tím, že nám došli náboje a já jednoho z nich trefila do nohy. Potom se vzdali a my je nechali jít. Celé mi to přišlo divné," vysvětlila jsem.

„A co Maxon?" zeptala se.

„Líbali jsme se," vypadlo ze mě. Až po chvíli trapného ticha mi došlo, že jsem řekla totální blbost.

„Zajímalo mě, jestli je v pořádku, ale dobře... ty jsi líbala jeho nebo on tebe?"

„Netuším. Prostě se na mě najednou vrhnul a já se nebránila. Vlastně se mi to líbilo," přiznala jsem.

„Ty kráso, co chceš teď jako dělat?"

„Asi předstírat, že se nic nestalo."

„To nemyslíš vážně! Má o tebe očividně zájem, tak toho sakra využij! Nebo už o něj nestojíš?" podivila se.

„Nejsem si tím tak moc jistá, ale rozhodně nemůžu dělat, jakože se nic nestalo, když se ocucává s Kriss," namítla jsem naštvaně.

„Jak to můžeš vědět?" zeptala se pochybovačně.

„Viděla jsem je."

„Cože?"

„Nešpehovala jsem je, byla to náhoda."

„Tak to mě vážně mrzí. V tom případě bys mu asi neměla skákat do náruče."

„Už se stalo," zamumlala jsem a ještě více se pohroužila do svých myšlenek.