„Pojď si promluvit," naléhal na mě Maxon.

„Není o čem mluvit. Včera jsme si přeci jasně vyjasnili, že se nikdy nevezmeme. Navíc máš teď jiné starosti," zdůraznila jsem.

„Co tím myslíš?" Nahlas jsem si povzdychla.

„Jsou tu další tři dívky. Možná bys mě měl nechat jít. Mluvila jsem s Kriss..."

„Cože? O čem jste spolu mluvily?" vyhrkl vyděšeně.

„Já s ní o ničem nemluvila, to ona se mnou. A rozhodně ti nebudu vykládat podrobnosti," odsekla jsem.

„Takže tohle je definitivní konec?"

„Nedělej ze mě hloupou. Vím o tobě a Kriss a nehodlám věřit těm tvým řečem o tom, jako, že mě nechceš ztratit a podobně. Kdyby ti na mně někdy záleželo, nikdy by ses s ní tak rychle nevyspal!" vyštěkla jsem rozzuřeně.

Jakmile jsem se uklidnila, nechala jsem ho na té chodbě opařeně stát. Když jsem kolem něj procházela, téměř neslyšně jsem zašeptala: „Te quiero." Popravdě mi Maxon nebyl lhostejný, pořád mi na něm neuvěřitelně moc záleželo, ale nemohla jsem ho nechat, aby po mně takhle šlapal.

***

Po neodkladné práci jsem se omluvila z povinného sezení v Dámském salónu a odpočívala na třetím patře v mém oblíbeném výklenku s kávovarem. V rukou jsem měla blok s papíry a čmárala si různé hlouposti. Ačkoliv jsem musela vypadat bezstarostně, ve skutečnosti mě trápilo dost věcí.

Stále jsem musela myslet na Georgiu a nedostatek zbraní. Že by se jim přihodilo něco podobného? Nebo je to všechno pouze zkorumpované? Také jsem už přemýšlela o tom, zda Jižané nepodplatili pana Williamse, ale zdálo se mi to nepravděpodobné. Přeci jen, kde by vzali tolik peněz?

Kasta 1+ má financí dost, ale k čemu nám jsou, když si nemůžeme koupit ani základní prostředky k boji? Illéa už nemá moc možností, co se týče obchodu. Všechno pomalu dochází a země chřadne, a to hlavně kvůli problémům s rebely, které nemají konce. Ani nechci vědět, co vymyslí příště. Musíme se připravit na nejhorší.

Vytáhla jsem si nový list papíru a začala psát dopis May. Zasloužila si ode mě alespoň hloupou odpověď, ve které jí budu lhát o tom, jak se mám dobře. Pero klouzalo po papíře a já polykala slzy. S každým slovem mi těžklo srdce a já jsem se snažila namluvit si, že mu uvěřím. Bude zase dobře, Americo.

Lhala jsem i Georgie o tom, že stát se vedoucí 1+ pro mě byla hračka. Ve skutečnosti mě to sžíralo ze všech stran a já se cítila jako v pasti. Předtím to celé byla komedie, nemusela jsem se o nic starat a namlouvala jsem si, že mezi ty lidi patřím a jednou možná něco změním. Každopádně opak se stal pravdou a já si konečně uvědomila, že je všechno v háji. Procházela jsem si spisy, zprávy, dopisy a zjistila, že nám královská rodina hodně dlouhou dobu tajila pravdu. Je to mnohonásobně horší a nemám ponětí, co s tím budeme do budoucnosti dělat, protože to takhle nemůže fungovat věčně.

Uslyšela jsem kroky, jejichž zvuk se šířil chodbou. Směřovaly přímo ke mně. Ani nevím proč, ale dostala jsem strach. Nechtěla jsem, aby mě tady někdo takhle viděl, a tak jsem se jako malá holka schovala na prostorném parapetu za závěsem. Jakmile se kroky začaly vzdalovat, vylezla jsem ze svého úkrytu a potichu docupitala k rohu, abych zjistila, kdo kolem právě prošel.

Na chvíli jsem zůstala opařeně hledět na dvě osoby, držící se za ruku. Maxon s Kriss se na chvíli zastavili v chůzi, jako by si chtěli něco říct. Raději jsem se více skrčila, aby si nevšimli, že je špehuju.

„Musíme si promluvit, Kriss," řekl po chvíli ticha princ.

„A o čem, miláčku?" zašvitořila sladce.

„Řekla jsi Americe, že jsme spolu spali?" zeptal se znatelně chladnějším tónem hlasu a zamračil se. Kriss se v očích mihl strach, ale v mžiku jej vystřídalo pobavení. Zvedl se mi žaludek.

„Víš, ptala se mě na nás dva a já jí nechtěla lhát. Pravděpodobně si všechno špatně vyložila," odvětila nevinně. Maxon zaváhal.

„Měl jsem jí to říct sám," vypadlo z něj po chvilce.

Kriss ho pohladila po tváři a zašeptala: „Říkal jsi přeci, že bychom měli být upřímní."

„To ano, ale America pro mě hodně znamenala, neměl...," zasekl se a na chvíli od ní odvrátil pohled.

„Omlouvám se. Nechtěla jsem jí ani tobě ublížit," vzlykla a sklopila hlavu k zemi. Byla tak falešná.

„Pššt," snažil se ji utišit a jednou paží ji objal kolem pasu. Kriss se k němu natáhla a jemně ho políbila.

„Miluji tě, Maxone," řekla a znovu si ho k sobě přitáhla. Jejich polibky začínaly být mnohem více náruživější.

„Má drahá, máme na to celou cestu do tvé komnaty. Nerad bych, aby nás tu načapal někdo z vlády," zamumlal a nabídl jí rámě. Ona ho přijala a společně se mi začali vytrácet z dohledu.

Se zasténáním jsem po zdi sjela až na zem a zakryla si oči dlaněmi. Po dlouhé době jsem opět brečela. Slané slzy mi padaly na nové šaty a rozmazávaly můj make-up. Chtělo se mi z té holky zvracet. Jak jen něco takového mohla udělat? Jsem naivní kráva. Mělo mi dojít, že Maxon bude spíš věřit jí než mně. Tolikrát jsem ho zklamala a neřekla mu pravdu. Až se doví o Brice, vykopne mě odsud, vezme si Kriss a všichni budou žít jako jedna velká šťastná rodina.

„Americo, jsi v pořádku?" zeptal se mě James, který šel zrovna kolem. Vzhlédla jsem k němu a zavrtěla hlavou.

„Pojď," řekl a nabídl mi ruku, kterou jsem přijala. Vytáhl mě na nohy a cestou k tajnému vchodu do Kasty 1+ neřekl ani slovo, za což jsem mu byla vděčná.

Když jsme došli až k jejich bytu, Fancy na něj zvolala v domnění, že je tu sám: „Nepotkal si dnes Americu? Jak se jí vede v práci? Dostala jsem nápad na řešení toho problému se zbraněmi."

Jakmile k nám došla, šokem jí poklesla čelist. Na nic se neptala a vtáhla mě do pevného objetí.