Po tom rozhovoru s Maxonem jsem se šla projít do zahrady. Potřebovala jsem si v hlavě utřídit myšlenky a být chvíli sama. Přeci jen jsem teď komnatu sdílela s Brice a Anne, Mary a Lucy s ní trávily hodně času. Nevadilo mi to. Jen jsem dnes neměla dobrý den. A to mě ještě dneska čeká schůzka s králem Clarskonem.

„Ahoj Americo," pozdravila mě Kriss, které jsem si všimla až teď.

„Ahoj."

„Mohla bych si s tebou prosím promluvit?" zeptala se a šla blíž ke mně.

Při představě, že si s ní budu muset povídat o Maxonovi se mi udělalo špatně. Nakonec jsem se ale ovládla a rozhodla se jí vyhovět.

„Samozřejmě. Chceš se jít projít?" navrhla jsem. Kriss nadšeně souhlasila a vydala se se mnou do odlehlejších částí zahrad.

„Asi bych měla nějak začít. Od té doby, co jsi odjela z paláce se toho hodně změnilo, hlavně můj vztah s Maxonem. Zajímalo by mě, jak si to teď vlastně představuješ," řekla Kriss chladně.

„O co ti jde, Kriss?"

„Drahá Americo, karty se obrátily. Maxon už o tebe zřejmě nemá zájem a ty to nedokážeš pochopit. Sám se chtěl se mnou sblížit a pokročit v našem vztahu. A mně se líbí, jak mě líbá, dotýká se mé holé kůže a do ucha mi šeptá něžná slova. Navíc je princ. Máš snad pocit, že bych se něčeho takového chtěla vdát?"

„To nemám. Mohla bys mi jen objasnit, jak přesně jste se sblížili?" zeptala jsem se zhnuseně. Vůbec jsem nechápala, proč se ke mně tak chová. Vždy to byla tak milá dívka. Všichni ji zbožňovali a já ji obdivovala za to, jaká je.

„Spali jsme spolu," vypadlo z ní jen tak, jako by o nic nešlo. Cítila jsem se, jako by mi někdo právě vrazil kudlu do zad. Chtělo se mi brečet, řvát a jednu jí vrazit, ale nakonec jsem nezmohla ani na slovo.

„Nic si z toho nedělej. Máš alespoň krále."

„Co prosím?" Kriss se nahlas rozesmála.

„Celý ten tvůj návrat do paláce je podezřelý. Král Clarkson se k tobě chová hrozně mile. Neříkej mi, že si s ním nebyla v posteli."

„Jak se vůbec opovažuješ takhle mluvit?" vykřikla jsem.

„Třeba ti Maxona někdy půjčím. Sex s ním je fakt úžasnej!" zvolala, když se ke mně obrátila zády a vydala se zpět do paláce.

***

S Fancy jsme kráčely chodbou na třetím poschodí, abychom králi mohly předat tu špatnou zprávu. Měla jsem co dělat, abych se znovu nerozbrečela, což stejně nepřicházelo v úvahu. Musela jsem být silná. Ze všeho nejvíce mě děsila možnost, že se v králově kanceláři potkám s Maxonem.

Jakmile jsme vešly do místnosti, všichni utichli. Pohledem jsem přejela po všech přítomných a zastavila se na Maxonovi. Kousla jsem se do rtu, abych potlačila další nával pláče a soustředila se pouze na krále Clarskona.

„Vaše Veličenstvo, neseme špatné zprávy," začala Fancy.

„Přesně tak. Jde o to, že člověk, který smlouvu podepsal, ve skutečnosti nebyl pan Williams. Jednalo se o zaměstnance společnosti, který tu takové věci vůbec neměl vyřizovat. Navíc mě obtěžoval a překazil nám plány."

„Jak se k tomu vyjádřil skutečný pan Williams?" zajímalo krále Clarskona.

„Smlouva je tím pádem zcela neplatná. K tomu všemu s námi přerušil veškeré obchody a odmítl navazovat další spolupráce," řekla jsem jako malé štěně, které provedlo něco špatného.

„To je hodně špatné. Dá se s tím ještě něco udělat?"

„Bohužel ne," odvětila jsem.

„A co navrhujete jako řešení této situace, není-li bezvýchodná?"

„Zatím nic, ale pracujeme na tom," ujistila jsem ho, přestože to moc věrohodně neznělo.

„Dobře, tak něco vymyslete, nebo brzy všichni zemřeme."

Zatímco Fancy v kanceláři ještě zůstala, já se vydala zpět do své komnaty.

„Americo! Počkej!" zavolal na mě někdo.

„Co po mně chceš, Maxone?" zeptala jsem se, když mě doběhl.

„Nechci se tě vzdát," zašeptal a začal se přibližovat. Okamžitě jsem se od něj odvrátila.

„Myslím si, že na to už je pozdě."

Na to už nic neřekl, jen tam zůstal stát a mlčky sledoval, jak od něj odcházím. Tentokrát už asi nadobro.

Dnes se vážně nedaří.