Ráno jsem se probudila na gauči u Fancy a Jamese. Včera jsem jim přišla oznámit tu pro mě skvělou novinu, že se mi povedlo získat ten podpis. Ovšem všechno má svůj háček. Bylo mi mizerně, protože místo toho, abych byla alespoň nějak užitečná, jsem to akorát ještě víc pokazila.

Pan Williams ve skutečnosti nebyl pan Williams, což znamená, že je smlouva z půlky neplatná. Dnes to budu muset jít oznámit králi Clarksonovi a zároveň začít hledat řešení nově vzniklého problému.

Stále jsem na sobě měla ty rudé šaty s hlubokým výstřihem a rozparkem až ke stehnu. K mé smůle bylo už hodně hodin a já se musela jakožto stále jedna z účastnic Selekce dostavit na snídani. Povzdychla jsem si a šla udělat něco se svým vzhledem. Jen jsem upravila make-up a vlasy, které mi trčely do všech stran. Jakmile bylo vše v pořádku, vydala jsem se do Hodovní síně.

Už teď jsem věděla, že až tam přijdu, vyvolám svým oděvem možná menší pobouření. Vždyť na tom nesejde. Můj vztah s Maxonem se tím už asi nespraví a reakce ostatních dívek mi můžou být...

„Ahoj," pozdravil mě Aspen, který šel naproti mně.

„Ahoj, tak jak se máš?" Na nic lepšího jsem se vážně zeptat nemohla.

„No, jde to. Ty sis to včera asi užila, co?" řekl a narážel tím asi na včerejší večer.

„Ani ne, ale o tom ti budu vyprávět někdy jindy. Zatím se měj," odpověděla jsem mírně naštvaně a nechala ho na té chodbě samotného.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře do Hodovní síně. Všichni kromě mě už byli usazení u stolů. Váhavým krokem jsem došla až před královskou rodinu a opatrně se uklonila. Maxon na chvíli přestal žvýkat a s úžasem v očích si mě začal prohlížet. Dokonce jsem uslyšela i nějaká zalapání po dechu a pád něčí vidličky.

Když jsem se konečně vydala k našemu stolu, kde už seděla i Brice, které to v šatech mimochodem moc slušelo, ulevilo se mi. Od Fancy jsem si vysloužila povzbudivý úsměv. Nakonec jsem se přeci jen rozhodla jí odpustit a jít zase dál. Teď z nás byl skvělý tým, pokud nepočítám ten průšvih s tou smlouvou a rozhodně jsem se s ní nechtěla přestat bavit kvůli nějakému chlapovi. Možná jsem si také nedokázala připustit, že pro mě ten chlap znamenal mnohem víc, než jsem původně myslela.

***

Ze snídaně jsem odešla trošičku dřív, abych se ještě stihla převléknout. Mé komorné bohužel v komnatě nebyly, takže mi nezbývalo nic jiného než se převléknout sama. Koneckonců to nebylo nic, co bych nezvládla.

Když už jsem si chtěla rozepnout zip na šatech, někdo zaklepal na dveře. Zaklela jsem a šla dotyčnému otevřít. Překvapilo mě, že za dveřmi stál Maxon.

„Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho.

„Chtěl bych si s tebou promluvit," řekl s prosbou v hlase. Pustila jsem ho tedy dovnitř.

„Dnes vypadáš úchvatně," zašeptal.

Přejel mi mráz po zádech. Tyhle šaty jsou vážně nebezpečné, měla bych je ze sebe co nejrychleji shodit. Samozřejmě, že až Maxon odejde.

„Děkuju. To je vše?"

„Ne," vyhrkl rychle.

„Myslel jsem, že by sis ráda ujasnila pár věcí mezi námi," řekl, jako by mi četl myšlenky.

„Teď asi myslíš to s Kriss, že ano?"

„Ano. Víš, já jsem se s ní zase o něco víc sblížil. Možná bych to nikdy neudělal, kdybys bývala tenkrát neodjela. Nevěděl jsem, že se vrátíš, a proto to je teď takhle," vysvětlil.

„V pořádku. Jinak vůbec si s tím nedělej starosti. Upřímně doufám, že odsud co nejdříve vypadnu. Potom vás tu už nebude nikdo rušit."

„Ty už ke mně nic necítíš?" zeptal se náhle. Píchlo mě u srdce.

„Je jedno, co k tobě cítím, když mi to nemůžeš opětovat, Maxone."

„Tím chceš říct, že je mezi námi konec?"

„To nevím. Třeba bychom si teď měli dát pauzu, abys zjistil, co vlastně přesně chceš," řekla jsem. S každým slovem mi bylo hůř.

„Dobře," hlesl po delší chvíli ticha.

„A co ta Brice? Proč s tebou přijela?"

„Jak už jsem říkala, je to teď má adoptivní dcera."

„Adopce? Něco takového v této zemi neexistuje," namítl.

„Vždyť ti do toho stejně nic není," zavrčela jsem.

„Asi bych už měl jít."

„To bys měl."