Lady Americo,

moc mne mrzí, že jsme si ze začátku úplně nesedli. Nikdy jsem svému synovi zcela nevěřil a nenechával jsem ho rozhodovat. Dříve jsem k tomu možná měl určité důvody, ale teď vím, že jsem se zachoval velmi špatně. Nikdy jsem neměl Maxonovi mluvit do Selekce, protože on sám věděl, která z dívek je pro něho ta nejlepší. Jste to Vy. Asi si myslíte, že jsem se zbláznil. Nicméně pravda je taková, že i já sám jsem jenom člověk a mám také srdce. Měl bych vám poděkovat, protože jste mi po tolika letech otevřela oči. Kdybyste mi tenkrát z rukou nevytrhla tu rákosku, udělal bych největší chybu svého života.

Nedávno jsem totiž zjistil, že bez svých dětí nemohu žít. Ano, mluvím o dětech. Vy jste už pravděpodobně zjistila, že mám dceru, Brice. A taky víte, že jsem Amberly řadu let podváděl. Nechte mě to prosím vysvětlit. Jednou jsem jel na služební cestu, kde jsem se setkal s Madeline. Byla to překrásná, atraktivní, a hlavně inteligentní a velmi empatická žena. Nejdříve jsem ji chtěl jen dostat do postele, což se mi nepovedlo, protože ona byla jiná než mé milenky. Nechtěla se mnou spát kvůli penězům, nechtěla, abych podváděl svou ženu. Má služební cesta se protáhla na několik měsíců. Proč? Odpověď zní celkem jednoduše, ale zároveň i bláznivě: Zamiloval jsem se do ní. Madeline ve mně probudila city. Naučila mě milovat. Udržoval jsem s ní poměr a kontakt sedm let. Pamatuji si na den, kdy jsem ji viděl naposledy. Řekla mi, že mám dceru a že se semnou už nechce dál stýkat. Zničilo mě to, ale její rozhodnutí jsem respektoval. Chtěla ochránit naši dceru. Svoji bolest a hněv jsem si častokrát vybil na Maxonovi, protože mi hrozně připomínal Amberly, která sice za nic nemohla, ale já ji kvůli tomu všemu nenáviděl. Poslal jsem tisícovky špehů, aby o Madeline a Brice něco zjistili, ale marně. Má dcera byla dobře schovaná až do této chvíle. Ten útok změnil vše, celý můj život. Přišel jsem o rodinu. Teprve teď jsem si uvědomil, jak moc mám Maxona rád. Byl jsem hlupák a nedivil bych se, kdyby mi to, co jsem mu udělal už nikdy neodpustil.

Co se týče Kasty 1+, která mi už řadu let zachraňovala krk, musím uznat, že tu pro mě byla vždy. Starala se o věci, kterým jsem vůbec nerozuměl a celkově držela tento stát pohromadě. Když si Fancy vybrala Vás, nechápal jsem to. Myslel jsem, že se v paláci moc dlouho nezdržíte, ale opak se stal pravdou. Problémy s rebely přetrvávají už dlouho a je načase tuhle válku ukončit. Sám to ale nedokážu. Zřejmě nade mnou vrtíte hlavou a říkáte si, že mám přeci Maxona, jenže on to také nedokáže. Potřebuje Vás. Celá Illéa Vás potřebuje! Zachraňte prosím jediného člověka, na kterém mi ještě záleží. Pokud se rozhodnete jet zpět do Karolíny, pochopím to. Vaší rodině jsem poslal sumu peněz, která by jim měla vystačit na řadu let. Nechci si Vás uplácet penězi, jenže nic jiného nemám. Budu moc rád, pokud se rozhodnete vrátit se zpět do paláce.

Dávejte na sebe pozor,

Clarkson Schreave.

Jeho slova mi pořád zněla v hlavě. Nenávidím Amberly. Jsem jenom člověk a mám také srdce. Illéa Vás potřebuje! Zachraňte jediného člověka, na kterém mi ještě záleží. Opravdu se za tou jeho děsivou maskou skrýval jen zlomený král?

Celý den jsem se Brice vyhýbala. Vymluvila jsem se na zařizování adopce, která ve skutečnosti vůbec neproběhne. Illéa se totiž o děti, kterým zemřou rodiče vůbec nezajímá.

Při procházce po městě jsem neustále přemýšlela nad tím, jestli by byl dobrý nápad, vrátit se do paláce. Vždyť jsem odjela před pár dny. Co když je to jen past? Ví o tom všem Maxon?

Myšlenky ohledně Maxona se mi hlavou honily ještě předtím, než ten dopis přišel. Musela jsem neustále myslet na jeho vztah s Kriss. Políbili se už? Nebo jí snad Maxon narovinu řekl, že si ji jednou vezme? Kdybych nevěděla o situaci Natalie s Elise a Celesty, pravděpodobně by mi ani nevadilo, kdyby si vybral jednu z nich.

Nejvíc mě asi bolelo zjištění o tom, že král Clarkson královnu Amberly asi nikdy nemiloval. Kdyby se to dozvěděla, umřela by? Dokáže se vůbec člověk s něčím takovým smířit? Celkově mě překvapilo, jak vážný vztah král s Madeline měl. Byla pro něho hodně důležitá.

Další otázka, na kterou jsem zatím nenalezla odpověď zněla: Co řeknu rodičům? Ví vůbec o tom, že jsem venku? Zatím jsem ani v jednom časopisu nebo novinách neviděla žádný článek s mou fotkou a debilními kecy o příčině mého vyloučení. Napadlo mě, že to ještě Maxon neohlásil ve Zprávách. Vlastně Zprávy od toho fiaska s 1+ nebyly. Zvláštní...

Lákala mě představa, že bych společně s Brice odjela do Sonage. Mohli bychom tam pohodově žít, aniž by o nás kdokoliv věděl. Tuhle variantu jsem ale zavrhla okamžitě. Nikdy bych jen tak nezmizela ze světa a nenechala svou rodinu v domnění, že jsem mrtvá.

Když jsem se po dvou hodinách chození po městě vrátila zpět do bytu, našla jsem Brice sedící na gauči s nečitelným výrazem ve tváři. Posadila jsem se vedle ní a snažila na sobě nedat znát známku rozrušení.

„Ten dopis jsem četla," oznámila mi z ničeho nic.

Vytřeštila jsem na ni oči. Jak se jí to povedlo? Pak jsem se plácla do čela a měla chuť si pořádně nafackovat. Mohlo mě napadnout se odhlásit z mailu.

„A co si o něm myslíš?" zeptala jsem se doufajíc v nějakou smysluplnou odpověď.

Dívka jen pokrčila rameny a navinula si pramínek vlasů na prst. Pak odpověděla: „Překvapil mě."

„To mě taky. Jen si nejsem jistá tím, že to král myslel vážně," svěřila jsem se pro změnu já.

„Chtěla bych ho poznat."

„Cože?!" vykřikla jsem.

„Chtěla bych poznat svého otce a bratra," zopakovala mi trpělivě.

„Ale proč?" zeptala jsem se nechápavě.

„Protože oni jediní mi zbyli. Nemusíš tu se mnou být. Klidně se vrať ke své rodině. Já s tebou ale do Karolíny nepojedu."

Zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Později jsem ji ale začala chápat, chtěla poznat svou rodinu. Copak bych na jejím místě nechtěla to samé? Nešlo tu o ni, ale o mně. Klidně bych jí umožnila tam jet a setkat se s nimi, ale měla jsem strach z Maxona. Bála jsem se toho, že mě neuvidí rád.

Nakonec jsem se sebrala a šla za Brice do jejího pokoje. Dodala jsem si trochu odvahy pár skleničkami šampaňského, abych jí mohla říct: „Zítra pojedeme do paláce."