Seděla jsem u notebooku a přemýšlela nad tím, kde hledat další informace. Věděla jsem toho moc málo nato, abych se teď mohla vydat do té bytovky a říct jejím obyvatelům, že to tam nějací šílenci vyhodí zanedlouho do povětří.

Byla jsem zoufalá, ale za žádnou cenu jsem to nehodlala vzdát. Nakonec jsem usoudila, že by bylo nejlepší projít se po městě a koupit něco k jídlu. Hodila jsem na sebe kabát a vyrazila do ulic.

Vešla jsem do prvního supermarketu, který byl po cestě a něco málo koupila. Když už jsem to chtěla otočit a vrátit se zpět do bytu, zaujala mě jedna dívka, která právě vešla do knihkupectví na druhé straně ulice.

Nakonec jsem se tedy ještě vydala do onoho obchodu, abych nezanedbala ani nejmenší podezření. Jakmile jsem vešla, bylo mi jasné, že to nebude obyčejné knihkupectví, ale spíše antikvariát. V policích totiž ležely knihy, které vypadaly velmi staře.

„Dobrý den, přejete si?" zeptala se mě dívka, která upoutala mou pozornost na ulici. Stála za pultíkem a vše nasvědčovalo tomu, že zde pracuje.

„Ehm, ne. Tedy vlastně ano. Neznáme se?" Slečna se zachichotala.

„Máš vskutku dobrou paměť, Americo," odvětila a ušklíbla se. Vtom mi to došlo. Byla to ta dívka, která se mi tenkrát v lese poklonila. Pravděpodobně patřila k Seveřanům. Stáhl se mi žaludek.

„Takže jste to vy."

„Jsem Georgia Whitakerová," představila se a napřáhla ke mně ruku, kterou jsem ochotně přijala.

„America Singerová."

„Co tě sem přivádí?" zeptala se. Copak neví, že mě vyhodili ze Selekce?

„Král mě poslal domů."

„Cože?" podivila se s vytřeštěnýma očima.

„O ničem takovém jsem neslyšela," namítla rychle, aby mi objasnila svou nevědomost.

„Aha."

„Proč už nejsi v Karolíně? Netvrď mi, že si tu chceš udělat dovolenou." Zhluboka jsem se nadechla.

„Jde o Jižany," řekla jsem nedůvěřivě. Přišlo mi divné jí o tom vyprávět, když se oficiálně známe pár minut.

„Mají něco v plánu?"

„Chtějí vyhodit do povětří tu jedinou bytovku na břehu řeky."

„O tom jsem něco slyšela. Asi chtějí jen postrašit královskou rodinu."

„Právě, že ne. Mají v plánu zabít královu dceru. Měl milenku, se kterou zplodil dítě," vysvětlila jsem a vzápětí mi došlo, že jsem jí právě vyzradila možná příliš.

Georgia se teď tvářila šokovaně. Rychle se natáhla pro telefon, který ležel na stole a začala někoho vytáčet.

„Auguste, máme problém," oznámila osobě, které volala.

Chvíli jsem udiveně přihlížela jejich hovoru a pak se z obchodu vytratila. Co nejrychleji jsem i s nákupem běžela zpět do bytu. Tohle jsem vůbec neměla dělat. Bůh ví, co jsou zač. Třeba mě teď nahlásí králi a já skončím ve vězení.

Rozrazila jsem dveře a došla k notebooku na kterém jsem měla nový nepřečtený e-mail. Otevřela jsem ho a začala číst.

Ahoj Americo,

nechtěli jsme Tě vyděsit. Jsme jedni z vůdců rebelů ze severního tábora. Jižany sledujeme už několik let, ale o králově dceři jsme nikdy nic neslyšeli. Je nám jasné, že chceš Brice Mannor zachránit, ale nebude to snadné. Zatím máme informace o tom, že by měl útok proběhnout dnes v noci. Buď připravená, až budeme vědět více, napíšeme Ti.

Hodně štěstí

August Illéa a Georgia Whitaker