Angeles

Když jsem se ocitla v centru města, nemohla jsem věřit vlastním očím. Zatímco v Karolíně jsme byli zvyklí na ne moc přívětivé podmínky, Angeles na mě působilo velmi moderně. Tyčily se zde dominantní mrakodrapy a ulice lemovaly různé fastfoody a luxusní butiky.

Takže takhle se normálně žije. Ráno vstanete, vykonáte ranní hygienu a vyrazíte do kanceláře, ve které pracujete za velmi dobré peníze. Se svou rodinou jsem byla zvyklá chodit do práce, tedy na různé akce, kde jsme vystupovali, pěšky. Tady lidé mají možnost jezdit autobusy, tramvajemi, metrem a taxíky.

Vlastně jsem za celou cestu nenarazila na někoho, kdo by podle vzhledu spadal pod čtvrtou kastu. Asi se tu nachází i chudší čtvrti, ale zatím jsem měla pocit, že jsem úplně v jiné zemi. Teď už vím, proč se lidé v Angeles mají lépe než obyvatelé ostatních provincií.

Podle adresy, kterou mi dala Fancy jsem mířila k řece, kde by údajně mohla bydlet králova bývalá milenka. Kasta 1+ má totiž poblíž nějaký tajný byt, který by mi měl na nějakou dobu posloužit jako domov.

Zaparkovala jsem na velkém parkovišti, které příslušelo jednomu z mnoha sídlišť. Tady asi bydlí Čtvrtí a možná i Pátí, pomyslela jsem si. Zamkla jsem auto a vydala se vstříc novému domovu. Podle instrukcí navigace jsem prošla mezi několika pestrobarevnými paneláky až k velkým domům, obloženým hnědými cihlami.

Po železných schůdkách, které byly připevněny na zevnějšku budovy, jsem vystoupala do druhého patra. Klíči, které jsem obdržela před odjezdem z paláce, jsem odemkla dveře a vstoupila dovnitř.

Interiér byl laděn do černých a bílých odstínů barev. Upřímně, čekala jsem něco mnohem prostšího. Kdybych měla tento byt srovnat se svou bývalou komnatou v paláci, řekla bych, že celý zámek působí hrozně zastarale.

Uprostřed místnosti, do které jsem právě vstoupila, se nacházel obrovský gauč. Dále jsem stihla zaregistrovat kuchyňskou linku s barem. Za rohem se nacházela manželská postel a v další místnosti krásná koupelna.

Byla jsem mile překvapena. Za celou dobu, co jsem byla mimo domov, jsem se nestačila pozastavovat nad tím, jakým způsobem jsme žili. Nevěděla jsem, že život může být i takto bezstarostný. Došla jsem do kuchyňky a napustila si vodu do sklenice, se kterou jsem se posadila na barovou stoličku.

Jak se má asi Maxon? Myslí na mě, nebo si užívá volný čas s Kriss? Ztratila jsem člověka, na kterém mi nejvíce záleželo, už podruhé. Tyhle myšlenky se mi honily hlavou celý den. Zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že mě Fancy jen využila. Udělala jsem pro 1+ vše, co bylo v mých možnostech a takhle se mi odvděčila.

Zítra se budu muset porozhlédnout po městě a zjistit nějaké podrobnosti toho plánovaného útoku. Nemůžu dovolit, aby Brice zabili. Ona přeci nikomu nic neudělala.