Do natáčecího studia jsem vstoupila jako poslední účastnice Selekce se sluchátkem v uchu a hrdým pohledem. Došla jsem k zbylému volnému křesílku vedle Celesty a posadila se.

„Vypadáte úžasně dámy, nádhera!" pochválila nás Silvia, hned jak se k nám přiblížila.

„Když už jsme tu všechny, povím vám, jak to proběhne. Nejdřív vstane král a poinformuje národ o několika nových událostech. Hned po něm Gavril uvede téma večera – vaše dobročinné projekty. Já vím, že jste se na to tvrdě připravovaly. Každá budete mít osm minut. Pokud pak na vás někdo bude mít otázky, Gavril vám pomůže. Zůstaňte ve střehu a snažte se být vyrovnané. Sleduje vás celá země! Jestli se zaseknete, jen se v klidu nadechněte a pokračujte dál. Zvládnete to. Na řadu přijdete podle toho, jak sedíte, takže lady Natalie bude první a lady America poslední. Hodně štěstí, děvčata!" Poslední. To bude asi nejlepší.

„Jsi nervózní?" zeptala jsem se Celesty a sledovala, jak si upravuje nehty.

„Ne."

Bylo jasné, že lže. Ona nervozitu přímo vyzařovala! Chvěly se jí rty a ruce měla rozklepané. Zajímalo by mě, jestli ji tak rozhodily naše prezentace nebo to, co se stalo včera. Pravděpodobně měla strach o svůj krček.

Zanedlouho vstoupili do místnosti král s královnou a o něco později se objevil i Maxon. Cestou ke svému křeslu si upravoval manžetové knoflíčky. Když se konečně posadil, podíval se přímo na mě. Jeho pohled jsem vydržela.

Pak se zničehonic zatahal za ucho. Jen jsem na něj pomalu zavrtěla hlavou, aby pochopil, že už s ním nikdy nepromluvím. Jakmile nadešla chvíle prezentací, atmosféra v místnosti začínala být nepříjemná.

Návrh Natalie byl dost stručný a vyšlo najevo, že je jen málo informovaná. Prohlásila, že veškeré činy rebelů jsou špatné a měly by být nezákonné. Copak neví, že jsou činy rebelů už dávno považovány za protizákonné?

Elise navrhla program pro členy vyšších kast, kteří by si mohli dopisovat s obyvateli Nové Asie. Tvrdila, že by to upevnilo vazby mezi oběma zeměmi. Královna se jí zeptala, jestli ví o někom z Nové Asie, kdo by se do takového programu zapojil a Elise ji ujistila, že ano.

Kriss chtěla zreformovat systém veřejného školství, což královnu a Maxona velmi nadchlo. Jakožto dcera profesora o tom musela uvažovat jistě celý svůj život. Na plátno promítala obrázky ze školy v její rodné provincii. Královna ji zavalila snad tuctem otázek, na které jí Kriss pohotově odpovídala. Dokonce zjistila, kde by se daly vypůjčit peníze, a měla hlavu plnou nápadů, jak v reformě pokračovat. Když se posadila, všimla jsem si, že se na ni Maxon usmál a spokojeně přikývl.

Celesta navrhovala minimální mzdu pro některé nižší kasty, založenou na výučních listech. Jenže k tomu, aby tyto výuční listy Pátí, Šestí a Sedmí získali, museli by jít do školy... kterou si nemohli dovolit zaplatit... z čehož by měli největší užitek Třetí, jelikož ti byli oprávněnými učiteli. Celesta neměla páru o tom, jak tvrdě jsme museli dřít pro cokoliv, co jsme potřebovali. Nikdo by neměl čas na to, aby výuční list získal, a nebylo ani jisté, že by se jeho mzda nějak zlepšila. Nemohlo to fungovat.

Roztřeseně jsem vstala a v elegantních kalhotách, bílé košili, přes kterou jsem měla přehozené tmavě modré sáčko, vyrazila na pódium. Na chvilku jsem zaváhala, ale nakonec se rozhodla, že do toho prostě půjdu.

„Dobrý večer, Illeo, hodně z vás ví určitě o tom, že rebelové jsou den ode dne zákeřnější. Palác už si s nimi neví rady a denně dochází k dalším útokům v provinciích. Zanedlouho budete v ohrožení i vy, a proto bychom si měli ujasnit, že bude pouze na vás, zda přežijete. Možná máte pocit, že nevím, o čem mluvím, protože žiji v paláci a když dojde k útoku, mám se kde ukrýt, ale mýlíte se. Všem jde o život a každá dívka, která palác opustí se stane snadnou kořistí pro rebely."

Odmlčela jsem se a přejela pohledem po všech dívkách. Potom jsem na plátno za sebou promítla několik fotografií ohořelých domů nebo obrovských pomníků, které lidé vytvořili zesnulým. Uslyšela jsem několik zalapání po dechu.

„Nesmíme se k rebelům obracet zády. Musíme jim statečně čelit. Ovšem jak? Králova armáda je úplně k ničemu. Vojáci nejsou na boj dostatečně vycvičeni."

Na chvíli jsem přesunula svůj pohled na krále Clarksona. Zatínal ruce v pěst a snažil se ovládat.

„Navrhuji, abyste si sami zvolili stranu, která vám zajistí dostatečnou ochranu. Toto je Kasta 1+," řekla jsem a ukázala na fotografii, kde jsem v čele stála já společně s Fancy, Jamesem a Danielem.

„Naším cílem je nejen zrušení kastovního systému a omezování vaší svobody, ale také ukončení této války a bojů s rebely. Gregory Illéa vám všem lhal, to on má na svědomí tohle všechno. Kasty jsou špatné. Hladovění je špatné. Pojďte se všichni svobodně rozhodnout, zda chcete, aby vaše děti byly bičovány na náměstí za krádež jídla. Nebo svobodné těhotné ženy zavírány do vězení. Tohle je totiž barbarství, takhle to je jenom v zemi, kterou stvořil Gregory, zrůda prahnoucí po moci. Zvolte si Kastu 1+," řekla jsem a vnímala jásot lidí ve studiu.

Jako by najednou všichni začali věřit tomu, že bude líp. Usmála jsem se do kamer a předvedla dobročinný projekt, který vymyslela Kasta 1+. Jednalo se o postavení jídelen, ve kterých by se mohli příslušníci nižších kast zdarma najíst. Po celé zemi jich je už asi tři sta a všechny zatím dobře fungují.

„Dobrá práce, Americo," pochválila mě Fancy do sluchátka.

Vtom jsem si všimla nějakého předmětu zespoda stolku, u kterého jsem seděla. Byla to bomba. Úplně stejná jako ta, kterou měla na obojku Lacey.

„A tohle je vzkaz od krále Clarksona," zvolala jsem a seskočila z pódia.

Za mými zády se ozvala exploze a všechny kamery v místnosti najednou zhasly. Král naštvaně vstal a šel blíž ke mně. Pod sakem jsem nahmatala zbraň, kterou jsem s sebou pro všechny případy měla a čekala, co se bude dít.

„Kde jste vzala ten deník?" zařval na mě.

„Nevím, o čem to mluvíte," zalhala jsem.

„Ale já vím," řekl a chytl za límec Maxona, který se mezitím zvednul ze svého křesla a přišel mi na pomoc.

„Udělej něco. Improvizuj," rozkázala mi Fancy.

„Vy myslíte Gregoryho deník?"

„Dal vám ho on?" zeptal se a ukázal na Maxona.

„Ne."

„Nelžete, nebo to s vámi špatně skončí," vyhrožoval. Podívala jsem se do princových očí a zavrtěla hlavou.

„Ve vašem počítači jsem našla kód od té místnosti," zaimprovizovala jsem.

„Fajn," řekl král nakonec a svého syna pustil.

„Já vás varoval. Maxone, potřebuji s tebou něco probrat v mé kanceláři."

Všimla jsem si, jak králi Clarksonovi zablýskalo v očích. To nevěstilo nic dobrého. Zanedlouho však společně opustili místnost a mě přepadla panika.