Zrána jsem se vydala za Fancy, abychom si mohli pořádně promluvit o nastávajících situacích. Hned jak jsem vešla do kanceláře, bylo mi jasné, že je něco špatně.

Fancy hypnotizovala svůj šálek čaje a ani si nevšimla, že jsem přišla. Vypadala unaveně a ztrápeně. Takovou jsem ji neznala.

„Ahoj," pozdravila jsem.

Konečně ke mně zvedla hlavu, kývla mi na pozdrav a naznačila mi, abych se vedle ní posadila. Na nic jsem nečekala a šla rovnou k věci.

„Co se děje?" Povzdychla si.

„Mám teď nějaké problémy, ale nemusíš si dělat starosti. O čemže jsi to vlastně chtěla mluvit?" zeptala se nechápavě.

„O tom, co jsem měla za úkol, když jste byli pryč."

„Ovšem. Takže víme, že má král Clarkson údajně dceru, která bydlí v jedné bytovce na břehu řeky v Angeles. Rebelové ji mají v plánu vyhodit do povětří, aby královu milenku i dceru zabili. Toť vše?" Kývla jsem hlavou, ale nato mi došlo, že to není úplně pravda.

„No, Maxon byl včera u mě v komnatě a říkal něco v tom smyslu, že ta cesta byla zbytečná. V Nové Asii bylo vše v pořádku. Je to pravda?"

„Je to pravda. Vlastně vůbec nechápu, kdo rozšířil zprávu o tom, že se tam něco děje," řekla a zakroutila hlavou.

„Zapadá mi to do sebe, Fancy. Byla to součást jejich plánu. Chtěli mít krále mimo zem, aby se mohli v klidu připravit."

„Na tom něco bude," poznamenala a potom už jen mlčela.

Nechápala jsem ji, vždyť se ode mě právě dozvěděla plán rebelů z jižního tábora, prokristapána! Tak co by ještě chtěla?

„Proč jsi mi tenkrát típla ten hovor?"

„Někdo přišel na dámské záchody a já nechtěla riskovat, že by náš hovor mohl slyšet. Po zbytek cesty už nebyla příležitost na to, abych ti zavolala zpátky." Rozhodla jsem se, že jí to budu věřit, i když jsem měla pochyby.

„Co budeme dělat?" vyslovila jsem svou největší obavu a doufala, že se mnou bude Fancy táhnout za jeden provaz.

„Nemohu tam s tebou jet." Vykulila jsem na ni oči. To snad nemyslí vážně!

„Proč ne? Vždyť spolu jezdíme pořád," namítla jsem.

„Prostě to nejde."

Už mě to její vykrucování pěkně štvalo. Nasupeně jsem se zvedla z pohovky a zamířila si to k východu.

„Americo, počkej!" volala za mnou, ale já se tam už nevrátila. Nechápu, proč se teď ke mně otočila zády.