Popadla jsem svůj mobil a začala vytáčet Fancy. Celá jsem se třásla strachy, opravdu jsem nechápala, co se děje. Když mi to minutu nebrala, myslela jsem, že se zblázním. Potom to konečně vzala.

„Fancy!!! Co se tu do prdele děje?" zaječela jsem na ni do telefonu.

„Počkej, počkej," řekla trochu zadýchaně.

„Právě jsem běžela ze zasedací místnosti na záchod. Takže mě nech alespoň vydýchat."

„Ehm..., kde teď vlastně jsi?" Ta otázka pro ni musela vyznít fakt hloupě.

„Šiblo ti?"

„Ne, jen mi tu všichni tvrdí, že rodina Elise vůbec neví, že jste v Nové Asii," vysvětlila jsem. Na druhé straně bylo chvíli ticho.

„No, to bude asi tím, že jsme letěli soukromým letadlem Kasty 1+." Myslela jsem, že si vzteky začnu rvát vlasy z hlavy.

„A to jsi mi to nemohla říct? Málem jsem se zbláznila strachy!" Fancy se zasmála.

„Buď v klidu, ty stíhačko. Všechno je v pořádku, až si budeme jisti, že nám nehrozí nebezpečí, ohlásíme se jim. Slibuju." Oddychla jsem si.

„Královna Amberly je na tom dost špatně a..."

„Co jsi zjistila?" přerušila mě. Chvíli jsem nechápala, co myslí, ale pak mi to došlo.

„Fancy, rebelové chtějí vyhodit jednu bytovku na břehu v Angeles," řekla jsem tišším hlasem.

„A co je na tom tak mimořádného?" nechápala.

„Zjišťovala jsem bližší informace a dozvěděla jsem se, že mají v plánu zabít královu dceru, která tam bydlí se svou matkou."

„Cože? Ten idiot má dceru?"

„Ano, měl poměr s nějakou prostitutkou." Slyšela jsem, jak si Fancy nahlas povzdychla.

„No, a co s tím budeme dělat?" zeptala se.

„Nemůžu to dopustit. Jestli se mnou nebudeš chtít jít, zachráním ji sama," řekla jsem rozhodně.

Vtom se ozvalo zapípání, buď to vypadlo nebo mi to položila.

„Lacey, co mám dělat?" zavolala jsem na to roztomilé stvoření, které mi dělalo společnost. Ta jen zaštěkala, vyskočila na postel a oblízla mě.

Maxon

Procházel jsem se po ulicích v obyčejném oblečení a snažil se vypadat nenápadně. Otec by mě asi zabil, kdybych se objevil na titulní stránce nějakého hloupého časopisu.

Přemýšlel jsem nad tím, jak se má matka a America... Její medailonek jsem měl pořád u sebe a neustále si říkal, že bude všechno v pořádku, ale jistý jsem si tím rozhodně nebyl.

Fancy mi nasadila brouka do hlavy, vůbec nechápu, co si mám pod celou touhle cestou představit. Nechápu, proč s námi jela. Je to všechno divné.

Díval jsem se po obchůdcích, které lemovaly ulici. Bylo to tu, jiné než v Angeles. Já jsem sice nemohl moc posuzovat, ale tady jsem se cítil příjemněji. Upoutal mě náramek s krásnými modrými kamínky. Ta barva byla stejná jako Američiny šaty při našem prvním polibku. Došel jsem k malé holčičce s asijskými rysy, která stála u stánku.

„Ahoj, mohl bych si koupit tento krásný náramek?"

Dívka se na mě usmála a řekla: „Jsem ráda, že se vám líbí, dělala jsem ho sama. Nechtěl byste si jich koupit víc? Už jsme tři dny nic nejedli." Vytřeštil jsem na ni oči, sáhl si do kapsy a vytáhl všechny peníze, které jsem měl u sebe.

„Pane, to nemohu přijmout. Je to hrozně moc peněz!" Usmál jsem se na ni.

„Rád bych ti tu nechal víc, ale tohle je vše, co mám u sebe."

Holčička mi ještě dlouhou dobu děkovala a nakonec řekla: „Tenhle náramek dejte vaší princezně."

Trochu jsem se zarazil, poznala mě snad? Když jsem se vracel zpět na hotel, došlo mi, že mě nepoznala, ale to, co řekla, myslela vážně.