Při vstupu do jídelny jsem se uklonila královně Amberly, která si toho ovšem ani nevšimla. Jen jsem pokrčila rameny a šla si sednout na své místo vedle Kriss.

„Ty víš, co se děje?" zeptala jsem se šeptem. Povzdychla si a obrátila se na mě.

„Elise volala domů, aby od rodičů zjistila, jaká je tam situace, a řekla jim, aby se setkali s Maxonem a s králem, až se do Nové Asie dostanou. Jenže podle nich tam ještě nedorazili."

„Nedorazili?" Kriss přikývla.

„Zvláštní na tom je, že král volal hned po příletu a on i Maxon mluvili s královnou. Řekli jí, že jsou v pořádku v Nové Asii. Rodiče Elise ale tvrdí, že krále ani Maxona neviděli." Tohle jsem vůbec nechápala, asi bych měla pro jistotu zavolat Fancy a zeptat se, jak to tam vypadá.

„Oni říkají, že tam jsou, tak jak by tam nemohli být? To nedává smysl."

„Hm," zamumlala jsem.

Nevěděla jsem, co bych k tomu dodala. Jak to, že rodina Elise neví, že tam král s princem jsou? Co když vůbec nejsou v Nové Asii? Tak kde potom jsou? Kriss se natáhla blíž ke mně.

„Chtěla bych stebou o něčem mluvit," zašeptala.

„Šla by ses se mnou po obědě projít do zahrady?"

„Jistě," odvětila jsem, zvědavá, co se od ní asi dozvím. Obě jsme si s jídlem pospíšily. Kriss musí mít nějaké tajemství.

Ve sluncem zalité zahradě bylo nádherně.

„Dlouho jsem tady nebyla," prohodila jsem.

„Obvykle sem chodíš s Maxonem, že ano?"

„Mm-hmm." A vtom mi přišlo zvláštní, že o tom Kriss ví. Copak to je všeobecně známé? Odkašlala jsem si.

„O čem jsi tedy chtěla mluvit?" Zastavila se ve stínu stromu a otočila se na mě.

„Asi bysme si měly promluvit o Maxonovi."

„Co je s ním?" Nervózně přešlápla.

„Víš, už jsem byla připravená na to, že prohraju. Myslím, že jsme na to byli připravené všechny, snad kromě Celesty. Bylo jasné, že chtěl tebe, Americo. Jenže po tom, co se stalo s Marlee, se všechno změnilo."

Netušila jsem, co jí na to mám říct. Zároveň mi hlavou běhaly myšlenky typu, Elise a Natalie o Maxona asi už nestojí nebo, že Celesta neví, co chce. Ale Kriss jsem vůbec nechápala, nikdy o Maxona nejevila velký zájem, ale poslední dobou se chovala podezřele.

„To se mi chceš omluvit za to, že jsi na vrchní příčce žebříčku oblíbenosti nebo co?"

„Ne!" zdůraznila.

„Vidím, že mu na tobě ještě záleží. Nejsem slepá. Jen ti chci říct, že v téhle chvíli jsou naše šance možná vyrovnané. Mám tě ráda a považuji tě za skvělého člověka, proto nechci, aby se to mezi námi pokazilo, ať už to dopadne jakkoli."

„A proč to..." Spráskla ruce a bylo poznat, že hledá správná slova.

„Říkám ti to, protože k tobě chci být upřímná. Nechci ti o svém vztahu s Maxonem lhát a doufám, že ani ty nebudeš." Založila jsem si ruce na prsou.

„Kdy jste se vy dva takhle sblížili?" Zahleděla se zasněně do dálky.

„Asi hned po tom, co se stalo s Marlee. Možná se budeš smát, ale poslala jsem mu přáníčko. To jsem dělávala doma, když byli mí přátelé smutní. Potěšilo ho. Řekl mi, že dárek mu ještě nikdo nedal."

Wow, musela jsem potlačit významné protočení očí. Zároveň to ale hodně zabolelo, copak jsem mu to po tom všem, co pro mě udělal, nijak neoplatila?

„Měl velkou radost. Dokonce mě pozval, ať si s ním chvilku sednu v jeho komnatě a..."

„Ty jsi viděla jeho komnatu?" vyhrkla jsem šokovaně.

„No ano. Copak ty jsi ji neviděla?" Moje mlčení jí dalo jasnou odpověď.

„Aha," prohodila ztuhle.

„No, o nic jsi nepřišla. Jeho komnata je tmavá, má tam stojan na zbraně a na zdi spoustu obrazů. Vlastně nic zvláštního," prohlásila a mávla nad tím rukou.

„Nicméně hned po tom ke mně začal chodit skoro každou volnou chvíli, co měl." Potřásla hlavou.

„Sblížili jsme se celkem rychle." Povzdychla jsem si.

„Řekl mi o tom," přiznala jsem.

„Naznačil mi, že nás tu potřebuje obě dvě."

„A..." Kousla se do rtu.

„Seš si jistá, že se mu ještě líbíš?"

„Kriss, chceš to vážně poslouchat?"

„Ano! Chci vědět, jak na tom jsem. Já ti taky povím všechno, co budeš chtít. My tuhle soutěž neřídíme, ale to ještě neznamená, že v ní musíme být ztracené."

Neměla jsem odvahu na to, abych se na Kriss vyptávala Maxona. Vlastně jsem vůbec nevěděla, na jakém stojím místě. Tohle bylo celkem nemilé překvapení.

„Jsem si jistá, že zatím mě chce mít kolem. Podle mě tady ale chce i tebe." Přikývla.

„To jsem si myslela."

„Políbil tě?" plácla jsem. Stydlivě se usmála.

„Ne, ale možná by to udělal, kdybych ho nepožádala, aby počkal. V rodině máme takovou tradici, že svého partnera nepolíbíme, dokud nejsme zasnoubení. Někdy dvojice na oslavách oznamují datum svatby a všichni sledují jejich první polibek. Taky bych to tak chtěla."

„Ale pokusil se o to?"

„Ne. Vysvětlila jsem mu to ještě předtím, než jsme se dostali tak daleko. Líbá mi ruce a někdy i tváře. Je ke mně tak sladký," chvástala se.

„Počkat," vyhrkla.

„Tebe políbil?" Celkem ráda bych se jí pochlubila, že jsem byla první dívka, kterou Maxon políbil, ale bylo mi to vůči ní trapné.

„Něco takového. Těžko se to vysvětluje," snažila jsem se z toho vykroutit. Zašklebila se.

„Tak políbil, nebo ne?"

„Je to složité."

„Americo, tohle nemá cenu, pokud nebudeš upřímná. Já jsem se ti otevřela a myslím, že bude pro obě lepší, když budeme přítelkyně."

„Kriss, pro mě je prostě těžké mluvit o svém soukromí. Moc si vážím toho, že ses mi svěřila, ale taky si nejsem jistá, jestli chci vědět všechno, i když jsem se zeptala. Víc bych do toho už nešťourala." Kriss se usmála.

„To respektuji. Mohla bych tě ale pořádat o laskavost?"

„Jistě." Na okamžik odvrátila hlavu a když se na mě znovu podívala v očích měla slzy.

„Kdyby ses dozvěděla. Že mě nechce, mohla bys mě varovat? Nevím, co k němu cítíš ty, ale já ho miluju. Radši bych to věděla předem. Samozřejmě pokud si tím budeš jistá." Nevěřila jsem svým uším. Ona ho miluje!

„Jestli mi to řekne a bude rozhodnutý, povím ti to." Přikývla.

„Můžeme si slíbit ještě něco? Že si nebudeme schválně překážet. Nechci vyhrát nečestně a myslím, že to ani ty ne."

„Slibuju, že budu jednat fér."

„Tak fajn," řekla a osušila si oči.

„Už musím jít," zalhala jsem.

„Díky za popovídání."

Rychle jsem se otočila a přidala do kroku. Chtěla jsem být co nejrychleji ve své komnatě a zavolat Fancy. Potřebovala jsem nutně vědět, jestli je Maxon v pořádku.

Když jsem šla po chodbě, všimla jsem si složeného lístečku na zemi. Sebrala jsem ho ze země, abych si ho mohla přečíst.

Dnes ráno došlo k dalšímu útoku rebelů, tentokrát v Palomě. Dosud si vyžádal přes tři sta mrtvých a nejméně stovku zraněných. Hlavním požadavkem zůstává i nadále ukončení Selekce, který by znamenala přerušení královského rodu. Prosíme o radu ohledně dalšího postupu.

Zůstala jsem tam stát jako opařená. Byla jsem jediná, kdo společně s králem Clarksonem věděl, že cíl rebelů je hlavně smrt jeho dcery. Tohle byl teprve předkrm, bude to ještě horší, to rebelové vzkazují.

Rychle jsem lístek vrátila zpět na zem a doufala, že bude včas doručen králi. Tohle je totiž vážná situace. Copak může být tak krutý, aby dopustil zabití své vlastní dcery?

Co nejrychleji jsem vešla do své komnaty a doufala, že už mě dneska nic nepřekvapí. A doufala, že mi Fancy potvrdí, že je všechno v pořádku.