S Fancy jsme se dost sblížily, ona mi prostě rozumí a já jí za to jsem neskutečně moc vděčná. Okolo páté hodiny ranní mi Fancy naznačila, že je čas vyrazit. Vzhledem k tomu, že nemám žádné sportovní oblečení ani boty, musely jsme jet nakoupit.

„Tak pojď," pobídla mě Fancy.

„A kam vlastně jedeme nakupovat?" zeptala jsem se já.

„Do Angeles, znám tam jeden bezva obchod," odpověděla s úsměvem na tváři Fancy. Šly jsme do podzemní garáže, kde jsme nasedly do krásného Mercedesu a vyjely.

„Nemůžeme z toho mít nějaký problém?"

„Z čeho?" podivila se Fancy.

„No, z toho, že opouštím palác..."

„Ne, proč?" řekla se smíchem.

„Král Clarkson tě hledat nebude," dodala.

Jet tak luxusním autem byl pro mě opravdu zážitek a vzhledem k tomu, jak rychle Fancy jela, jsem byla nadšená. Asi po čtvrt hodině jsme dojely na místo. Vešly jsme do obchodu a začaly nakupovat. Když řekla prodavačka cenu, vyvalila jsem bulvy, tolik peněz? Fancy jen zaplatila a usmála se na mě.

Po další čtvrt hodině jsme byly zpět v paláci a tentokrát jsme se vrhly na samotný trénink. Klasické lehy sedy, kliky, dřepy, běhání, posilování, protahování a tohle všechno asi po dobu dvou hodin, myslela jsem, že umřu, a to byl teprve začátek.

Pak jsme se přesunuly na střelnici, ale ještě předtím mi Fancy přinesla neprůstřelný oblek, ten, co měla na sobě, když jsme se poznaly. Nakonec jsem byla překvapena, byl celkem pohodlný a seknul mi. Dostala jsem zbraň... Byla poměrně těžká. Právě v tuto chvíli jsem dostala strach.

„Neboj," uklidnila mě Fancy.

„Až si zvykneš na ty výstřely, bude to v pohodě." Usmála se na mě.
Postavila jsem se před jeden terč, Fancy mi přidržovala ruce a společně s ní jsem vystřelila, myslela jsem, že ohluchnu, taková rána! Asi za hodinku řekla Fancy, že už to stačí a jdeme dál. Mé uši si těm ranám alespoň trochu přivykly.

„Až se dostaneš do kondičky, naučím tě řídit i auto a budeme mít výjezdy v noci do ulic, ale to je daleká budoucnost," mrkla na mě.

Celá znavená jsem se po obědě dobelhala do Dámského salónu. Čekala mě dlouhá strastiplná cesta, během které budu muset lhát, přetvařovat se a riskovat život.

Jediným plusem pro mě bylo rozptýlení od nekonečných úvah o Aspenovi, Maxonovi a koruně. Pokud to všechno ale nedělám pro Maxona, tak alespoň pro svůj dobrý pocit z toho, že jsem bojovala proti nesprávným věcem jako jsou kasty a celý tento režim, ve kterém musím se svou rodinou žít.