S Kriss jsme celý den pracovaly, hledaly vhodné látky, nutily komorníky, aby je rozvěšovaly, domlouvaly se na šatech a špercích, vybíraly porcelán, načrtávaly jídelníček a poslouchaly lektora jazyků, který nás učil pár italských frází v naději, že se nám některá bude hodit.

Přestože jsem byla vyčerpaná, v hlavě mi zněla Maxonova slova.

Co se mezi ním a Kriss stalo? Jak to, že jsou si zničehonic tak blízcí? Má mě to vůbec zajímat?

Jenže tak jsem to s Maxonem prostě měla.

Ať jsem se od něj snažila odpoutat sebevíc, pořád mi na něm záleželo. Ještě jsem nebyla připravená to vzdát.

Přece to musím nějak rozseknout. Jak jsem si v duchu probírala všemožné události a snažila se oddělit jeden problém od druhého, zdálo se, že všechny moje otázky se dají shrnout celkem do čtyř kategorií.

Moje city k Maxonovi. Maxonovi city ke mně. Vztah mezi Aspenem a mnou, ať už je jakýkoli. A moje pocity ohledně možnosti stát se princeznou.

Co se týče poslední otázky, připadalo mi, že s ní se z celého toho víru, který mi řádil v hlavě, můžu vypořádat nejsnadněji. V této oblasti jsem měla alespoň něco, co jiné dívky neměly. Gregoryho a Fancy.

Fancy mi mohla pomáhat v tuto chvíli v tomto paláci, mohu se jí zeptat na cokoli, zato Gregoryho moudra mohu získávat pouze z jeho deníku. Přešla jsem ke klavírní stoličce a vytáhla z ní jeho deník. Z celého srdce jsem doufala, že najdu něco, co mi pomůže. Rozevřela jsem desky, které chránily jeho slova před světem, a ponořila jsem se do nich.

LÍBÍ SE MI PŘEDSTAVA, ŽE ZTĚLESŇUJI ZASTARALÝ AMERICKÝ IDEÁL. MÁM PŘEKRÁSNOU RODINU A JSEM VELMI BOHATÝ. OBĚ TYTO SKUTEČNOSTI ODPOVÍDAJÍ I TÍM, ŽE MI NEBYLY DAROVÁNY. KDOKOLI MĚ DNES VIDÍ, VÍ DOBŘE, ŽE JSEM PRO VŠECHNO, CO MÁM, TVRDĚ DŘEL. MOŽNOST VYUŽÍT SVÉ POZICE A POMOCT TĚM, KDO TOTO VŠE NEMAJÍ NEBO NEMOHOU MÍT, MĚ ZMĚNILA Z ANONYMNÍHO MILIARDÁŘE NA FILANTROPA. ANI TO MI OVŠEM NESTAČÍ. POTŘEBUJI DOKÁZAT NĚCO VÍC, POTŘEBUJI BÝT NĚKÝM VÍC. V ČELE NÁRODA STOJÍ WALLIS, NE JÁ. MUSÍM PŘIJÍT NA ZPŮSOB, JAK LIDU POSKYTNOUT, CO POTŘEBUJE, A PŘITOM NEVYPADAT JAKO UZURPÁTOR. JEDNOU PŘIJDE DOBA, KDY BUDU VLÁDNOUT JÁ A KDY BUDU DĚLAT JEN TO, CO SÁM UZNÁM ZA VHODNÉ. NICMÉNĚ PROZATÍM BUDU HRÁT PODLE PRAVIDEL A S NIMI SE ZKUSÍM DOSTAT, CO NEJDÁL TO PŮJDE.

Snažila jsem se z toho vytáhnout nějaké moudro. Prý máme využívat své pozice. Máme hrát podle pravidel. Nemusíme se ničeho obávat.

Jenže to mi vůbec nestačilo. Nijak mi to nepomohlo. A jelikož Gregory zklamal, mohla jsem se spolehnout už jen na jediného muže. Sedla jsem si k psacímu stolu a napsala krátký dopis svému otci.

Maxon

Neustále jsem musel přemýšlet nad recepcemi zbylých dívek. Je mi celkem jedno, jak si povede tým s Natalií, Elise a Celestou, ale dělám si starosti o Americu s Kriss. Vzhledem k tomu, že America ještě neodvedla moc práce, mám strach, že to nezvládnou. Nemohu domů poslat Americu ani Kriss, proto jsem jim nabídl svou pomoc, což je proti pravidlům.

James pobíhal po mé komnatě s mobilem u ucha, pravděpodobně vedl nějakou vášnivou konverzaci se svojí manželkou. Nedávno se oženil, ale nic moc mi neprozradil.

Opět jsem upřel své oči na práci, kterou jsem dostal od svého otce. Většinou mi svěřuje pouze úkony, které se mu nechtějí vykonávat a odvedenou práci stejně zkritizuje. Nemohu se dočkat až se obrátí karta, jestli se tedy vůbec někdy obrátí.

Otec by mi manželku vybral nejraději sám. Upřímně by mi to až tak moc nevadilo, protože od doby, kdy se mnou America moc nemluví, si už nejsem jistý ničím. Kdybych mohl, dávno bych ji požádal o ruku, ale teď dost pochybuji nad tím, jestli má cenu ji tu nechávat. Pořád mě k ní něco táhne, ale vážně netuším, jestli se tomu dá říkat láska.

Ozvalo se zaklepání na dveře. James je šel ihned otevřít, za nimi stála středně vysoká, štíhlá dívka s kratšími černými vlasy. Natáhla se k Jamesovi a políbila ho.

„Ahoj miláčku," zašeptala.

„Přinesla jsem ti kávu a něco k jídlu, musíš mít hrozný hlad, ani jsi nesnídal."

„Fancy, to jsi přece nemusela."

„Já jsem ale chtěla." Na chvilku se odmlčeli. Pak si James odkašlal.

„Ehm..., tak pojď asi dál."

Tak to jsme si teda nedomluvili, přece mi sem nebude tahat svojí ženskou! Ze slušnosti jsem se zvedl, abych onu dámu pozdravil, ale když jsem ji spatřil, uvědomil jsem si, že jsem ji už viděl. Byla to ta dívka, která tenkrát zachránila Cartera s Marlee. Zalapal jsem po dechu.

„Maxone, to je má žena Fancy. Fancy, tohle je Maxon," představil nás James.

Fancy si pravděpodobně všimla, jak na ni nechápavě zírám a aby trapnost této situace odlehčila, zasmála se a napřáhla ke mně svou drobnou ruku. I přesto, jak křehce působila, bych nikdy nepochyboval o její síle. Když tenkrát skolila toho muže na pódiu, slíbil jsem si, že se budu snažit, abych se s ní nedostal do konfliktu. Její ruku jsem nakonec přijal.

„My se už známe od vidění. Je mi ctí vás poznat osobně, vaše Výsosti," pravila. Vůbec nepůsobila tak nebezpečně jako naposled.

„Také vás rád poznávám," dostal jsem ze sebe nakonec.

Nikdy jsem neviděl Jamese takhle šťastného, vyzařovalo z něj nadšení a já mu to opravdu moc přál. Znali jsem se od dětství, byl jsem jen o pár let mladší než on, když se mě tenkrát zastal před otcem. Od té doby z nás byli nejlepší kamarádi. Rozhodně nepatří mezi obyčejné komorníky, ale významné přátele.

„No nic, jen jsem ti chtěla přinést to jídlo. Mám dnes hrozně moc práce, tak se do toho chci pustit, abychom měli volný večer," vysvětlila. James se usmál a následně zamračil.

„Ale dej na sebe pozor." Fancy přikývla, naposledy ho políbila, mě pokynula hlavou na pozdrav a vyběhla z komnaty ven.

„Vypadáte spolu šťastně," poznamenal jsem. Trochu jsem mu záviděl, že může někoho milovat, ale jemu to budu vždy přát.

„To také jsme. Občas si o ni dělám starosti... Ale neboj se, taky tohle zažiješ," řekl a zase odběhl někam pryč. Povzdychl jsem si. V to opravdu doufám.