Probudilo mě vrzání dveří. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Nejdříve jsem spatřila světlo vycházející z chodby a následně si položila zásadní otázku: Kdo je otevřel? Opatrně jsem se posadila a teprve teď viděla mohutnější postavu stojící naproti mé posteli.

„Mer?" oslovil mne Aspen. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zůstat v klidu. Jeho přítomnost se mi ani trochu nezamlouvala. Kdyby nás tu někdo takhle načapal, nemuselo by to dopadnout dobře. Bylo mi jasné, že si se mnou chce promluvit, a i toho jsem se zdráhala.

„Aspene, neměl bys zavřít ty dveře?" opožděně jsem zareagovala a šla rovnou k věci.

„Není třeba. Pokud by měl někdo nějaké podezření, mohu říci, že jsem uvnitř, protože jsem u tebe slyšel nějaký hluk. Takhle jsme v bezpečí," vysvětlil. Pak přešel až k mé posteli, aby se ke mně sklonil a políbil mě. Na znamení protestu jsem ho od sebe odstrčila a vehementně zavrtěla hlavou.

„Ne, já nechci," vyhrkla jsem, když se ke mně znovu natáhl a já jej opět zarazila.

„Co se s tebou stalo? Vždyť jsem to já," házel kolem sebe rozhořčeně rukama.

„Nemůžu se s tebou líbat. Je to proti pravidlům," vybalila jsem na něj první argument, co mě napadl.

„Předtím ti to nevadilo," namítl.

„Byla jsem naštvaná a unavená. Nevěděla jsem, co dělám," bránila jsem se.

„Nevypadala jsi naštvaně."

„Aspene, já nejsem volná. Dostala jsem se do Elity a mám šanci změnit svůj život. Vykašlal ses na mě a teď děláš, jako by se nic nestalo. Hodně jsi mi ublížil. Navíc nehodlám riskovat svůj život. Víš, co by se stalo, kdyby nás odhalili? Oba bychom byli popraveni. Už nejsem... volná."

„Nejsi volná? Říkala si, že Maxona nemiluješ? Byla to lež?"

„Nebyla. Maxon a já jsme přátelé. Já vlastně nevím, co mezi námi je." Aspena to pobavilo. Propukl v hlasitý smích.

„Je to směšné, Mer. On k tobě snad něco cítí?" nadhodil pochybovačně. Tím mě naštval.

„Možná, ale na tom nezáleží. Rozumíme si a princ se o mě zajímá. Důvěřuju mu a řekla jsem mu i o tobě."

„Svěřila jsi se mu o tom, že jsem tě líbal?" zeptal se ironicky.

„Ne, neví, že jsi v paláci a ani nezná tvé jméno," objasnila jsem neochotně.

„Chráníš tím mě nebo sebe?"

„Na tom nezáleží. Pořád tě mám ráda, ale jestli si myslíš, že si mě tímhle chováním získáš zpět, tak se pleteš," vykřikla jsem možná až moc hlasitě.

„Omlouvám se. Já si jen nemůžu pomoct. Nelíbí se mi, že jsi v Selekci a on si s tebou takhle hraje."

„Ty jsi mě přemluvil k vyplnění té přihlášky. Nemáš právo si stěžovat!" vyštěkla jsem.

„Pšššt."

„Americo, já vím, že za to můžu já. Chtěl jsem ti dát šanci. Nepřemýšlel jsem nad tím, že by tě vážně vylosovali. Jenže momentálně je všechno jinak. Jsem Druhý," řekl nadšeně a čekal, že to se mnou něco udělá.

„To je fajn, ale mě nikdy nezáleželo na kastách. Vzala bych si tě i jako Šestého. Ty jsi to ale nikdy nepřijímal. Proč ti nestačila má láska? Nemůžeš si myslet, že se vzdám Maxona, abych mohla být s tebou. Byla bych hloupá, kdybych chtěla vrátit věci do starých kolejí."

„Já udělám cokoliv, abych zase získal tvou důvěru. Slibuju, že se nikdy nevzdám."

„Aspene, vždy mi šlo o dobro ostatních. Snažila jsem se stmelovat svou rodinu, dala jsem ti své srdce, kterého sis nevážil a snažila se vyhovět své matce. Myslím, že nadešel čas věnovat se sama sobě. Jsem si na sto procent jistá tím, že tu chci být a ty mi v tom nemůžeš bránit. Je to moje věc."

„Takže dáváš přednost jemu přede mnou?"

„Ne, dávám přednost sama sobě."

„Budu o tebe bojovat."

„Tady není vhodné místo, kde by ses měl pokoušet získat mě zpátky."

„Z toho panáka v obleku strach nemám," vysmíval se.

„Maxon není panák v obleku."

„Jak myslíš, ale stejně si myslím, že jsem lepší v líbání," snažil se odlehčit situaci a mrkl na mě.

„Líbala ses s ním?"

„Do toho ti nic není," ošila jsem se a Aspenovi muselo být jasné, že mezi námi je něco víc.

„Myslíš to s ním vážně?"

„Ano, mám ho ráda."

„To znamená, že budu muset bojovat víc, než jsem předpokládal," pronesl.

„Dobrou noc, lady Americo."

„Dobrou noc, praporčíku Legere." Jelikož bylo asi půl čtvrté ráno, vzala jsem si na sebe župan a vydala se hledat Fancy. V této chvíli jsem ji asi potřebovala ze všech nejvíc, sice ji moc neznám, ale myslím, že má v sobě něco, co postrádají všichni v mém okolí, a právě ona by mi mohla pomoct si vše srovnat v hlavě. Koneckonců v pět stejně musím vstávat, abych začala s tréninkem, stále nemohu uvěřit té její bláznivé nabídce, ale jestli říkala pravdu, proč to nezkusit, alespoň si popovídáme...