Seděla jsem u svého stolu v 1+ a usilovně pracovala na té recepci. Z práce mě vyrušila až Fancy.

„Americo, pojď se na něco podívat prosím," řekla nejistě a já ji poslechla. Na monitoru svítilo několik červených teček a mně bylo v mžiku jasné, že to jsou rebelové.

„Rebelové," nadhodila jsem do vzduchu. Fancy přikývla.

„Musíme se jít převléknout do neprůstřelných obleků. Jdeme bojovat," vysvětlila a začala se zvedat ze židle.

Já ji následovala do šatny, kde jsem se také převlékla a vzala si svojí, zbraň. Zbraně, které patřili Kastě 1+ reagovaly na otisky prstů, takže s nimi nemohl střílet žádný nepřítel, který by pro nás v té situaci mohl být velmi nebezpečný.

Nikdy jsem ještě nebojovala s rebely v paláci. Vlastně teď naostro bojuji podruhé, tak mám trochu strach. Maxonovi asi potom řeknu, že jsem to do královského úkrytu nestihla, a proto jsem byla v úkrytu pro služebnictvo. Počkat, Maxon! Panebože, je už vůbec v bezpečí? A spustil se už alarm? Hned jsem se rozeběhla a stiskla tlačítko, které spouštělo alarm, aby se všichni dostali včas do bezpečí.

„Fancy, mohl by ti dát James vědět, jestli je Maxon v pořádku?" zeptala jsem se s nefalšovaným strachem v hlase. I Fancy byla vyděšená, měla o Jamese taky strach.

„Pokud se dostane včas do bezpečí, tak ano," řekla se slzami na krajíčku.

I přesto, že po svatbě se James automaticky přesunul do Kasty 1+, zůstal Maxonovým komorníkem. Oni spolu ale měli docela jiný vztah než já se svými komornými. Chovali se jako kamarádi. A já jim to docela záviděla. Navíc jsem ale byla ráda, že si Maxon tolika rozumí s někým jako je James. James byl super chlap a vlastně manžel mé kamarádky, takže jsem ho měla ráda.

Zanedlouho byl u nás i Daniel, manžel Silvie. Fancy ho brala jako svého otce. Pamatuji si, že když jsme byli v Angeles, jel s námi. Jsem ráda, že je s námi i chlap, přeci jen jsme s Fancy jen dvě mladé holky, které mohou udělat chybu, obzvláště já, nemám tolik zkušeností s bojem jako Fancy. Společně jsme nastoupili do výtahu a jeli nahoru. V paláci to vypadalo jako v úlu, všude běhali komorné, služebníci, rebelové a také strážci. Spousta krve, mrtvých těl...

„Jamesi? Je už dole Maxon?" zeptala se Fancy do vysílačky, kterou měla u sebe.

„Ano, už je tady. Chybí ale Kriss, Elise a America. Je s tebou?" ozvalo se z vysílačky.

„Ano, je se mnou. Dám na ni pozor," ujistila ho Fancy a dala si vysílačku za opasek.

„Tak se asi rozdělíme," navrhl Daniel. Obě jsme přikývly. Zvládnu to. Vím to. Vydala jsem se do druhého patra, kde jsem překvapila nejednoho rebela. Zatímco jsem zabila asi tři rebely, uslyšela jsem něčí rozhovor.

„...tak řekneš mi, kde je král?"

„Je ve čtvrtém podlaží," odpověděl hlas, který jsem znala víc než dobře. Patřil Aspenovi.

Rozeběhla jsem se za roh, kde jsem našla Aspena na kterém obkročmo seděl holohlavý rebel a škrtil ho. Na nic jsem nečekala a vystřelila. Rebel padl k zemi a já vykřikla: „Aspene! Jsi v pořádku?"

Byl hrozně bledý, skoro do modra. To měl z toho, že mu chyběl kyslík. Na nic jsem nečekala a začala mu dávat umělé dýchání, když ale začal spolupracovat, nechala jsem toho.

„To bylo krásné přivítání," zamumlal Aspen se zavřenýma očima a usmíval se.

„Nech toho a koukej se pohnout. Není tu bezpečno," řekla jsem a zcela ignorovala jeho předešlou poznámku.

„Proč nejsi v úkrytu?" zeptal se a otevřel oči. Jakmile mě spatřil v tom obleku se zbraní v ruce, vytřeštil oči. Na nic jsem nečekala a zvedla ho.

„Pojď, musíš do bezpečí," řekla jsem a sama pochybovala o tom, že se mi povede ho do bezpečí dostat.

„To mě jako šoupneš k tomu panákovi v obleku?" nadhodil pochybovačně.

„Jo a vyřídíš mu, že jsem v pořádku. Zůstaneš tam a dáš se do kupy. Jsi úplně mimo," chrlila jsem na něj jenu větu za druhou.

„To teda nejsem. Jinak bych tě přece nelíbal," zaprotestoval. Zastavila jsem se a mírně ho propleskla.

„Co to děláš?" okřikl mě.

„Chci, abys pochopil, co je tvůj sen a co realita," opáčila jsem. Šoupla jsem ho do úkrytu se slovy: „Vyřiď mu, že jsem v pořádku."

Pak jsem za ním dveře od královského úkrytu zabouchla a vydala se dál. Jak jsem, tak běžela chodbou, najednou mě něco přirazilo ke zdi. Byla tam nějaká polička, a tak jsem se slušně bouchla do hlavy.

„Do prdele," zaklela jsem a cítila, jak mi něco teče po obličeji, asi krev. Jakmile jsem začala normálně vnímat, uvědomila jsem si, že přede mnou stojí rebel, držíc mou zbraň a pokoušejíc se vystřelit. Ha! Tohle je výhoda těchto zbraní, můžou z nich střílet jen členové Kasty 1+. Než jsem to zaregistrovala, padal rebel k zemi, zvedla jsem zrak vzhůru a zahlédla Jamese se zbraní v ruce.

„Dík. Co tu děláš?" zeptala jsem se a sebrala ze země svou zbraň.

„Jdu najít Fancy. Mám o ni strach."

„Jdu s tebou."

Vyběhli jsme do třetího patra a našli tam Fancy bojující se dvěma rebely zároveň. Jednoho jsem si vzala na starost já a druhého dodělala Fancy sama. Jakmile byl čistý vzduch, sebrali jsme se a šli se schovat do našeho sídla. Když jsme prošli tím složitým labyrintem, který se skrýval uvnitř paláce, našli jsem brečící Silviu, která když zahlédla Fancy, jako by ožila. Hned byla u ní a líbala ji na tváře.

Asi za půl hodinu přišel i Daniel se zprávou, že je už po všem. Převlékla jsem se a vydala se do své komnaty, musela jsem vypadat příšerně. Napadlo mě ale, že bych se měla ujistit, zda je Maxon úplně v pořádku. Proto jsem vypustila to, jak moc dobře vypadám a zamířila si to do třetího patra.

Stráže mě jako vždy pustili, protože jsem měla už dávno oprávnění na vstup. Před Maxonovou komnatou jsem se zastavila a zaváhala. Nakonec jsem ale normálně zaklepala a čekala až mi někdo přijde otevřít. A byl to sám Maxon! Takže byl v pořádku, spadl mi kámen ze srdce. Na nic jsem nečekala a skočila mu kolem krku. On mě pevně objal a zašeptal mi do ucha: „Jsem tak rád, že jsi v pořádku."

„Taky jsem moc ráda, že jsi v pořádku," odpověděla jsem mu, a ještě víc se k němu natiskla.

„Co se ti stalo?" zeptal se a já moc nechápala co tím myslí.

„Teče ti krev," řekl a ukázal mi svou ruku, která byla špinavá od krve.

„Ani nevím, co se mi přesně stalo," zalhala jsem přesto, že jsem moc dobře věděla, co se mi stalo, ale to on vědět nemusel.

„Odvedu tě do nemocničního křídla," řekl a já souhlasila.