„Crrrr," ozvalo se z mého nočního stolku.

Velmi nerada jsem se natáhla pro mobil, abych budík vypnula. Pět hodin ráno. Můj den právě začíná. V rychlosti jsem si opláchla obličej, hodila na sebe legíny a tričko, stáhla vlasy do drdolu a vyrazila. Jakmile jsem stála před palácem, natáhla jsem do nosu čerstvý ranní vzduch, dala si do uší bezdrátová sluchátka, mobil zavřela do kapsy a vydala se na svou trasu.

Běhání po ránu je opravdu skvělé, a to brzké vstávání ještě lepší. Bohužel musím být v osm na snídani a potom strávit chvíli v Dámském salónu. Silvia mi občas ulehčuje práci tím, že mi oznamuje, kdy je sezení v Dámském salónu povinné, za což jsem jí mnohdy velmi vděčná.

Mé neskonalé štěstí spočívá v tom, že nepotřebuji dvě hodiny na dělání dokonalého make-upu, jako ostatní dívky z Elity. Podle mě ten čas využívám mnohem líp, akorát se musím každé ráno sprchovat, ale to mě až tak moc neomezuje.

Zatímco jsem probíhala stromovou alejí, začala jsem přemýšlet o Natalii a Elise. Jestli je pravda, to, co král Clarkson říkal, jsou opravdu v pěkné kaši. A nakonec to stejně budu já, kdo jim bude chránit krk. Ach jo.

Jestli budu mít každé ráno tolik bordelu v hlavě, moc daleko to nedopracuju. Zapnula jsem si písničky a prostě nechala všechno kolem mě alespoň na tu chvíli plynout.

V sedm jsem už byla vysprchovaná a nechala jsem se obstarat od komorných. Byly úžasné. Zatímco jsem přemítala nad tím, co všechno mě dneska čeká, všimla jsem si, že je mezi těmi třemi určité napětí. Mary vypadala celkem normálně. Zato Anne s Lucy jako by se schválně vyhýbaly vzájemnému očnímu kontaktu. Vlastně mi ani nevadilo, že mlčí. V tichosti mě učesaly a oblékly na dlouhý den v Dámském salónu.

Ano, v Dámském salónu. Silvia mi psala, že dnes tam opravdu být musím. Tak to nějak přetrpím. V sobotu má Elita většinou možnost odpočívat, což já využívám jako příležitost více pracovat v 1+, ale dnes to vypadá na nějaké další princeznovské povinnosti.

„Dobré ráno, milé dámy!" zacvrlikala Silvie, která vtrhla do Dámského salónu s královnou v patách.

„Já vím, že v sobotu obvykle čekáte návštěvy, ale dnes pro vás s královnou máme velmi speciální úkol."

„Ano," přitakala královna Amberly a došla až k nám.

„Je to sice dost narychlo, ale příští týden k nám přijedou hosté. Cestují právě po zemi a zastaví se i v paláci, aby se s vámi seznámili."

„Jak víte, přijímáním významných hostů je pověřená královna. Všechny jste viděly, jak skvěle pohostila naše přátele ze Swendway." Při svých slovech se Silvia královně uklonila a ta se nesměle usmála.

„Hosté z Německé federace a z Itálie jsou dokonce ještě důležitější než swendwayská královská rodina. Jelikož se v poslední době učíte o diplomacii, napadlo nás, že jejich návštěva by pro vás mohla být výbornou praxí. V týmech proto připravíte recepci, která bude zahrnovat jídlo, zábavu i dary," vysvětlila Silvia. Vykulila jsem své modré oči.

Silvia pokračovala: „Pro naši zemi je klíčové udržovat vztahy, které máme s jinými zeměmi, a zároveň vytvářet nové. My vám poskytneme základní informace o tom, co je při styku s takovými hosty nezbytné a na co si musíte dát pozor, ovšem samotné provedení je ve vašich rukou."

„Snažily jsem se vám zajistit co nejspravedlivější podmínky," ujišťovala nás královna, „a myslím, že se nám povedlo vaše pozice vyvážit. Jednu recepci zorganizují Celesta, Natalie a Elise. Druhou Kriss a America. A poněvadž vám jedna osoba chybí, dostanete den navíc. Hosté z Německé federace přijedou ve středu, kdežto hosty z Itálie uvítáme ve čtvrtek." Aha, takže teď strávím pár dní děláním takové kraviny. Vždyť máme nejvyšší stupeň ohrožení a já mám být pořád ve službě. Budu to muset zvládnout.

„Chcete říct, že na to máme jen čtyři dny?" zapištěla Celesta.

„Ano," odpověděla Silvia. „Uvědomte si, že královna je na tuto práci úplně sama a často na ni má ještě méně času."

Jsem ráda, že nejsem s Celestou, Natalií nebo Elise. Po tom všem, co o nich vím, budu mít problém se jim dívat do očí.

„Můžeme dostat ty podklady, prosím?" požádala Kriss s nataženou rukou. Instinktivně jsem napřáhla i tu svou. Několik vteřin nato jsme už hltaly stránky s instrukcemi.

„Tohle bude drsné," poznamenala Kriss. „A je jedno, že máme den navíc."

„Neboj se," uklidnila jsem ji. „Vyhrajeme."

Nervózně se zasmála. „Jak si můžeš být, tak jistá?"

„Já nikdy neprohrávám."

Dvě hodiny nám trvalo, než jsme celý stoh prošly, a další hodinu jsme přečtené informace vstřebávaly. Bylo potřeba zvážit velké množství různých aspektů a plánovat do nejmenších detailů. Nakonec jsem se raději z Dámského salónu vypařila a zalezla si raději do své komnaty, kde byl mnohem větší klid.

Zbytek dne jsem strávila posloucháním audio knih o italské kultuře a psaním dalších poznámek. Pak jsem si vše ještě nahrála na diktafon, a nakonec jsem malinko zneužila program pro formaci strážců a sledování paláce. Podařilo se mi skloubit dohromady jednu návrhářskou aplikaci s kamerami, což mi usnadnilo neskutečně moc práce. U večeře jsem se zeptala Kriss na pár důležitých věcí.

„Dá se věřit tvým komorným?"

„Určitě. Proč?"

„Napadlo mě, že některé věci bychom mohly uložit v našich komnatách, a ne v salónu. Aby nás ostatní nemohly kopírovat, chápeš?" Jen drobná lež.

Kriss přikývla. „Skvělý nápad. Přijdeme na řadu až jako druhé, takže by to vypadalo, že kopírujeme my je."

„Přesně."

„Jsi vážně chytrá, Americo. Nedivím se, že ses Maxonovi tolik líbila." Nato jsem už neřekla vůbec nic.

Dnes jsem se s vypracováváním návrhů na tu recepci vydala do své kanceláře v 1+. Bylo to pro mě teď asi nejvhodnější místo, kde jsem mohla být, a navíc jsem potřebovala vidět Fancy. Zase si máme co říct.