Následujícího rána jsem u snídaně pokradmu sledovala Maxona. Zajímalo mě, kolik toho vlastně ví. Četl vůbec ty deníky? A ví o sesazování kast na jihu? Tři sta rodin bylo sesazeno o kastu níž, jen kvůli tomu, že pomohli někomu, koho palác považoval za nepřítele. Otřesné. Myslím, že nepřežijí, jak by taky mohli? Od mala jsou vedeni k práci, která jim byla předurčena.

Tyto informace jsem dostala od Fancy. Všechny věci, které dělá král Clarkson archivujeme, abychom proti němu měli důkazy.

Já si myslím, že o tom neví, král ho totiž úplně odřízl. Veškerou práci, kterou Maxon odvede, král Clarkson zahodí.

Má mysl byla momentálně totálně zaneprázdněná. Moji pozornost si však získal právě král Clarkson, který vstal od stolu a začal na nás mluvit: „Jelikož je vás zde nyní tak málo, mohli bychom si spolu zítra před Zprávami vypít čaj. Jedna z vás se stane naší snachou, a proto bychom vás s královnou rádi lépe poznali, promluvili si o vašich zájmech a tak podobně."

Uchechtla jsem se. Dám mu tam pořádnou sodu, hajzlovi. Zatímco ostatní dívky na něm visely očima, já měla co dělat, abych potlačila svůj smích.

„Dostavte se prosím hodinu před Zprávami do salónku v prvním patře. Pokud nevíte, kde se nachází, nebojte se. Dveře budou otevřené a uslyšíte hudbu. Najdete nás po hlasech," řekl, a přitom se uchechtl. Dívky se na oplátku zahihňaly. Pak ale král obrátil svou pozornost ke mně.

„Co vás tak pobavilo, lady Americo?" zeptal se a asi si myslel, že mě tím před ostatními ztrapní.

Já jen nechala ze svých úst vyjít ten pobavený smích. Pak jsem na něj pohrdavě pohlédla a se svojí kamennou maskou pronesla: „Přijde mi to směšné."

Ucítila jsem na sobě nechápavé pohledy ostatních dívek, královny s Maxonem a hlavně krále.

„Co vám přijde směšné na tom, že chci o vás vědět něco více, když se jedna z vás brzy stane, mou snachou?" Dobrá otázka, já byla ale připravená mu dát svou odpověď.

„Vy si se mnou budete povídat? To je tak moc milé, ale myslím, že ztrácíte čas. Ještě jste se nepochlubil? Máte všechny informace o každé z těchto dívek, kromě mě a nemyslete si, že vám o sobě cokoliv řeknu. Nebo mě snad chcete lépe poznat? Zajímá vás, jestli jsem v soutěži z vypočítavosti nebo kvůli vašemu synovi? Já si myslím, že odpověď si dokážete sám odvodit. Asi jsem tu opravdu jenom náhodou, když o mě nic nevíte. Opravdu věříte tomu, že se jednou stanu manželkou vašeho syna? Já si myslím, že ne, protože do té doby se mě stejně zbavíte. Koneckonců prostředky k tomu máte. A hlavně já se svými nepřáteli čaj nepopíjím," řekla jsem.

Myslela jsem, že přijde nějaká opepřená odpověď, ale celá královská rodina na mě ohromeně hleděla. Vstala jsem a vydala se k východu, ale než jsem Hodovní síň zcela opustila, ohlédla jsem se přes rameno.

„Budete tam se mnou vůbec mluvit nebo se té akce nemusím účastnit?"

„Lady Americo, moc rád si s vámi promluvím. Nicméně ode mě nečekejte nějaká svěřování a podobné věci. Budeme se bavit o problémech, kterým momentálně musíme společně čelit." Nahlas jsem se uchechtla.

„Dáte mi do čaje nějaký jed?" nadhodila jsem.

„Víte, jsem ostražitá. Nejste jediný člověk, který se mě snaží zabít. A jen tak pro informaci, nepodaří se vám mne zlikvidovat, protože já jsem připravená na vše. Však vám ještě spoustu věcí musím říct, tak se budu těšit," dodala jsem a tentokrát místnost opravdu opustila.

Odpoledne jsem se vydala do toho salónku, už zdálky jsem slyšela klavírní hudbu. Jakmile jsem vešla do místnosti, střetla jsem se pohledem s Maxonem. Čekala jsem, že bude možná naštvaný po tom mém ranním projevu, ale on mi místo toho věnoval krásný široký úsměv. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, že král Clarkson hovoří s Natalií.

„Jdeš pozdě," pokárala mě Kriss z legrace.

„Já nemusím chodit včas," odvětila jsem mile a nevinně pokrčila rameny.

„S králem jsem už mluvila. Nemusíš se bát, byla to celkem zábava."

„Já nemám strach. Nikdy. Nevím, jestli bude můj rozhovor s králem zábavný, ale vážný bude."

„Dobré odpoledne, dámy," pozdravil Maxon.

„Ahoj," odpověděla jsem mu mile.

„Mohl bych si s tebou promluvit, Americo? O samotě?" zeptal se.

„Samozřejmě," odpověděla jsem mu.

Kdyby to nebyl Maxon, asi bych ho odpálkovala, ale pro něj jsem měla slabost a nic jsem mu prostě nemohla odmítnout. Teď nemyslím na nějaké intimní chvilky, ale na jeho téměř absurdní prosby. Vždy ho budu chránit a budu na něj hodná. Protože ho mi... Protože ho mám velmi ráda. S Maxonem jsme šli kousek stranou, abychom měli soukromí.

„Mám o tebe strach," zašeptal Maxon. Musela jsem se na něj usmát, je hezké, že má o mě strach a zajímá se o to, jak jsem na tom.

„To nemusíš. Já jsem bojovnice a jen tak se nevzdám," řekla jsem přesvědčivým hlasem, který Maxona vůbec nepřesvědčil.

„On tě chce zabít?" zeptal se. Nahlas jsem si povzdychla.

„Maxone, mohu tě ubezpečit, že jsem v pořádku. Tohle je jen mezi mnou a tvým otcem. Slibuji ti, že se mi nic nestane, dám na sebe pozor a ty budeš také v pořádku." Trochu sebou po mých slovech škubl.

„Dobře, ale slib mi, že kdyby ses cítila, jakkoliv ohrožená, řekneš mi to. Já tě ochráním," řekl pevným hlasem.

„Slibuju," zašeptala jsem. Já se před jeho otcem nikdy nebudu cítit zranitelná.

Někdo mi poklepal na rameno, otočila jsem se. Byl to král Clarkson.

„Můžeme si jít promluvit?" zeptal se svým hrubým hlasem.

Já ho beze slova následovala do zadní části salónku. Ještě, než jsem zmizela od Maxona, jsem se na něj přes rameno usmála, on mi věnoval pohled, který pravděpodobně vyjadřoval něco jako hodně štěstí.

S králem jsme se usadili a on spustil: „Tak, co pro mě máte nového? Ten váš ranní projev nebyl vůbec moudrý, akorát jste v okolí vyvolala zbytečný rozruch." Uchechtla jsem se. No to sotva.

„Mám pro vás špatné zprávy," pronesla jsem jakoby, o nic důležitého nešlo.

„Hmm."

„Víte vůbec něco o Celestě Newsomové?" nadhodila jsem.

„Jak to myslíte?"

„Tak, jak to říkám."

„Vím toho, o soutěžících víc, než si myslíte. Víte vy o tom, že se spolu Natalie s Elise peleší?"

„Cože?" vyhrkla jsem.

„Natalie s Elise k sobě chovají jistou náklonost," řekl a podal mi fotku na které se obě dívky vzájemně líbaly. Šokovaně jsem zalapala po dechu.

„Vy je necháte potrestat?"

„Ne, je to zbytečné. Naposledy to nevyšlo, kvůli vám a já již nehodlám riskovat pochybnosti národa." Jsem oproti němu, moc málo informovaná, budu si muset ještě něco zjistit.

„Nemyslete si, že vás jen tak nechám být. Nedovolím, abyste si vzala mého syna. Nikdy."