Po včerejším rozhovoru s Maxonem jsem v sobě měla smíšené pocity. Neměla bych se změnit? Myslím, že ho miluju, a i když to nezvládnu říct nahlas, nechci ho ztratit. Právě jsem scházela schody, když v tom najednou mi podjela noha na mramorovém schodišti a já spadla. Musela jsem se posadit, ihned jsem se dala do pláče, a to ani nevím proč. Najednou mi někdo poklepal na rameno, byla to dívka, krátké černé rovné vlasy a krásné oči, ale to, co mě zarazilo byl její černý oblek, pravděpodobně byl neprůstřelný.

„Co potřebujete?" zeptala jsem se nechápavě.

„Promluvit si s vámi," odvětila mi dívka. Aniž by čekala na mojí reakci, zvedla mě na nohy a táhla za sebou. Ihned jsem jí začala za chůze dávat otázky.

„Kdo jste?"

„Jsem Fancy, dcera Silvie, to je vaše učitelka," poznamenala.

„A kam to jdeme?"

„Uvidíte, nechte se překvapit," odbyla mě. Zabočily jsme do postranní chodby, kde na něco přiložila svůj prst a najednou se před námi otevřely tajné dveře ve zdi. Vešly jsme a pokračovaly jsme další chodbou, kde jsme se na rozcestí daly doleva a tam Fancy magicky otevřela další dveře. To, co jsem viděla mi nepřišlo ani trochu reálné...všude byly počítače, ale ne takové ty krabice, ale notebooky. Většina lidí byla v nějakém saku nebo sáčku a jen pár jich mělo ten neprůstřelný oblek, který na sobě měla Fancy.

„Líbí?" nadhodila Fancy. Já jsem jen odvětila:

„Nemám slov." A byla to vlastně pravda.

„Stejně stále nechápu, proč tu jsme," řekla jsem podrážděně. Fancy se na mě zazubila a odvedla mě asi do své kanceláře, která byla mimochodem velmi luxusně vybavená. Mám takový pocit, že o tomto místě nemají rebelové ani páru. Posadily jsme se a Fancy začala vysvětlovat:

„Víš, už nějakou dobu se snažíme najít dívku, která by této zemi mohla vládnout, zatím jsme sázeli vše na Kriss, ale vy se zdáte jako mnohem vhodnější kandidátka."

„Cože?" vyhrkla jsem.

„Promiňte, ale já vám nerozumím, proč tu teď sedím a proč si povídám s někým, koho neznám?" dodala jsem rozčarovaně.

„Na to je celkem komplikovaná odpověď..." odvětila Fancy nervózně. „Tak mluvte," pobídla jsem ji.

„Abych nějak začala, pokud se vám má nabídka nebude líbit, nemusíte na ni přistupovat," slíbila.

„Milujete Maxona?" zeptala se náhle.

„Hodně mi na něm záleží," odpověděla jsem.

„Výborně, v tom případě mě dobře poslouchejte..."

„O tomto místě ví pouze král a všichni zaměstnanci Kasty 1+, Kasta 1+ je organizace nebo spíše kasta, která je ještě výš než kasta první, založila jsem ji, když mi bylo osmnáct. Měla jsem potřebu hájit spravedlnost a kasty mi přijdou zcela nepřípustné, proto se tu snažíme vymyslet plán, jak zrušit kasty a rozhodli jsme se využít Selekci. Podle mě jste výborná kandidátka na budoucí královnu, a i když vím, že se této funkce obáváte, rozhodla jsem se vám společně s celou organizací 1+ pomoci. Pokud tedy budete chtít," zakončila Fancy.

„A jak mi můžete pomoci?" zeptala jsem se.

„Uděláme z vás výjimečnou, Maxon vás miluje a podle mě by si vás vzal, ale král bude chtít, abyste se více snažila vyniknout. A jelikož vím, že vám jde především o určitou spravedlnost v tomto státě, bereme vás na naši loď," řekla Fancy spokojená se svým plánem.

„Nezdá se mi to jen?" nadhodila jsem se sarkasmem v hlase.

„Ne," odsekla Fancy.

„Pojďte, něco vám ukážu," pobídla mě a já ji následovala. Vešly jsme do obrovské garáže s luxusními auty, potom jsme procházely přes střelnici, posilovnu, a nakonec do místnosti, ve které byla elektronická tabule, na které mi Fancy začala ukazovat situaci a mě došlo, že bych to opravdu mohla dokázat. Mohla bych zrušit kasty, zastavit rebely a dokázat Maxonovi, že ho miluju a dokázat králi Clarksonovi, že jsem silná a dokážu čelit takovýmto problémům. Se slzami v očích jsem nevěřícně zakroutila hlavou a řekla:

„Vás mi seslal pán Bůh, děkuji moc, i když nevím, jestli je to, co jste mi momentálně řekla skutečné, tak vaši nabídku přijímám," řekla jsem se zoceleným hlasem. Fancy se na mě nádherně usmála a už jen řekla:

„Zítra si tě najdu Americo, začneme s prvním tréninkem..."