V noci jsem se vykradla ze své komnaty za členy Kasty 1+. Dnes se má konat menší oslava, tak jsem celkem zvědavá, co z toho bude. Opět jsem si na sebe vzala neprůstřelný oblek a pro jistotu i zbraň za opasek. V noci je palác tichý a většinou je tu i klid, samozřejmě ne v případě útoku rebelů. Kasta 1+ si pronajala malý salónek, ze kterého jsem ihned uslyšela hudbu.

„Ahoj Americo," pozdravila mě už přiopilá Fancy.

„Tě buch." No, zatím to vypadá, že si nic k pití nedám, protože zítra nechci skončit s kocovinou.

„Jak jste to tady rozjeli?" optám se s nezájmem.

„No, nic moc, jen tanec a taková rozlučka se svobodou," odvětí Fancy s klidem.

„Cože?"

„No, my s Jamesem," ovine svou ruku kolem jeho krku.

„My se budeme brát."

„To je úžasný," vypísknu.

„A kdy?"

„Co nejdříve," ukáže na svůj zásnubní prsten.

„Co na to tvá matka?"

„Je nadšená!"

„Super a ty Jamesi? Jak to bereš?" Zrudnul, jak roztomilé.

„Jsem šťastný, že spolu konečně budeme moci být, kdy se nám jen zachce," odvětí s úsměvem.

„Takže se posouváš do Kasty 1+?"

Oba naráz se slzami v očích přikývnou. Jaké by to asi bylo, kdyby se Maxon také posunul o kastu výše? Byl by naštvaný nebo také tak šťastný jako je právě teď James? Bůh ví...

„No nic, nebudu vás rušit."

„Drahoušku, ale nás přeci nerušíš, jsme rádi, že jsi nás nenechala ve štychu a jsi s námi. Patříš k těm nejtalentovanějším lidem v naší organizaci. Je pro nás potěšením dělat ti společnost," odvětí Fancy a James na mě spiklenecky mrkne.

„Ne, já se asi půjdu projít do zahrady. Nemám v plánu se tu opíjet," řeknu s úsměvem.

„No, jak myslíš," opáčí Fancy, zamotá se jí hlava a spadne Jamesovi do náruče.

„Tak já půjdu," vykoktám ze sebe a vyběhnu ze salónku.

Po tvářích mi už stékají slzy. Ještě nedávno jsem si myslela, že svojí, rozlučku zažiji v Karolíně, s mámou, Kennou a May a teď? Můj vztah s Aspenem je zničený a Maxonem si nejsem vůbec jistá. Prosvištím kolem strážců u dveří do zahrady a bezmyšlenkovitě se rozeběhnu do tmy.

Mým cílem se v mžiku stává naše lavička. Na tomto místě jsem se poprvé seznámila s Maxonem. Schoulím se na ní do klubíčka a dám slzám volný průchod. Najednou na mě někdo promluví.

„Jsi v pořádku, broučku?"

Ten hlas bych poznala kdekoliv. Můj táta se nade mnou momentálně skláněl a až v tomto okamžiku jsem si uvědomila, že mám na sobě neprůstřelný oblek. Jak mu tohle sakra vysvětlím? Bože!

„No, vlastně ani ne," odpovím suše.

„A co tě tak trápí, holčičko?" optá se táta a pohladí mě po vlasech, přisedne si ke mně na lavičku. Ne, nemůžu mu nic prozradit, prostě ne.

„Jen nevím, co se to vlastně děje, co je skutečné a co ne."

„Aha, a můžu ti nějak pomoci?"

„No, možná bychom se mohli jít projít zahradou, co myslíš?" zeptám se. Otec jen přikývne. Po dlouhém tichu konečně promluví.

„Maxon se mi zdá být velice milý," řekne a v mžiku se mu na tváři vykouzlí úsměv.

„To určitě je," řeknu přesvědčivě.

„Ale?"

„Ale, občas se v něm nevyznám," svěřím se.

„To se někdy ve vztahu stává, není to nic neobvyklého," ujistí mě táta.

„Já vím, ale nevím, jestli ke mně cítí to, co já k němu." Jsem tak moc na dně, že už se o klucích bavím s tátou.

„A proč se ho prostě nezeptáš?" Není to asi tak snadné, jak si myslíš tati, pomyslím si.

„Víš, mluvil jsem s ním," dodá.

„Cože?" vyjeknu.

„Nemá s tebou žádné špatné úmysly a také nemá v plánu tě poslat domů," odvětí mi s úsměvem.

No, to se mi teda ulevilo, takže se můj otec za mými zády baví s mužem, kterého si možná v budoucnu vezmu? A, nebo, taky třeba ne. Třeba je Kriss lepší kandidátka na princeznu než já.

„Je tu i Kriss," procedím skrz zuby.

„Tu jsem také zahlédl, ale tobě se podle mě nemůže vyrovnat," dodal. Skutečně?

„Myslím, hlavně charakterem, možná je větší dáma, ale to neznamená, že by mohla být lepší princezna než ty," dopoví táta s úžasem.

„Jsem na tebe moc pyšný Americo, za to, že jsi teď tady a takto si stojíš."

Věnuji mu šokovaný pohled, má pravdu, Kriss je možná opravdová dáma, ale mě nesahá ani po kotníky, je taková... falešná. Bohužel se ale asi líbí Maxonovi.

„Tati?" zeptala jsem se.

„Co si myslíš o Celestě?" Po jeho odpovědi jsem neskutečně moc prahla.

„Její rodiče jsou nejvíc nesympatičtí lidé, které jsem poznal. Chybí jim jakákoliv empatie. Na nás, Páté, pohlížejí jako na hmyz. Co se týče té dívky, nemyslím, že je až tak moc špatná. Uvnitř ní, je určitě i nějaká lepší stránka," řekne soucitně.

„Proč se jí zastáváš?" podivím se.

„Slyšel jsem rozhovor jejích rodičů... Hodně na ni tlačí, chtějí, aby se princi vnucovala, protože je přeci celebrita a celebritám by se mělo dostat to nejlepší, já si upřímně myslím, že ta holka musí být dosti nešťastná. Také jsem zaslechl, jak se baví o nějakém mladíkovi z Francie, že by její láska?" Táta trochu nadzvedl obočí, čemuž jsem se musela zasmát. Ale něco na tom bude, možná bych se měla po tomto holém faktu poohlédnout, třeba je na tom něco pravdivého.

„To mě mrzí, ale neomlouvá jí to za to, jak se chová," opáčím.

„Samozřejmě," řekne bez vzdorování otec.

„Chtěla bych se ti s něčím svěřit, tati," řekla jsem a kousla se do rtu.

„Ano, broučku?"

„Tady v paláci je místnost plná zakázaných knih!" Táta se na mě podíval s nečitelným výrazem ve tváři.

„Aha a jak to víš?"

„Maxon mě tam vzal, když jsme hledali nějakou zmínku o Halloweenu, a dokonce mi jednu půjčil," řekla jsem s úžasem v hlase.

„A o čem se v ní psalo?" zeptal se trochu vyvedený z míry.

„Byl to jeden z ručně psaných Gregoryho deníků," vydechla jsem.

„Popisuje se v ní, jak Gregory prakticky celou zemi ukradl," řekla jsem a v tu chvíli se mi v krku udělal knedlík.

„Americo, to je neuvěřitelné! Maxon ti zcela důvěřuje," vydechl s úžasem.

„Myslíš?"

„Určitě!" trval si na svém.

„Tati, tohle místo je šílené! V paláci je takových místností plno a je tam toho víc, než si dokážeš představit," řekla jsem. Nevím, jestli je správné, že jsem se o tom otci svěřila, ale vím jistě, že on to nikomu neprozradí.

„Asi bych se už měl vrátit zpět do komnaty."

„Máš pravdu, já taky. Děkuji ti za procházku a zpříjemnění večera. Dobrou noc, tati."

„Dobrou, broučku," řekl táta a políbil mě do vlasů.

Bez váhání jsem se rozeběhla zpět do paláce a zamířila do své komnaty. Až teď mi došlo, že se mě ani neptal na ten neprůstřelný oblek a zbraň za opaskem. Díky bohu! Jakmile se dostanu do své komnaty, spatřím všechny své komorné, jak poklízí už, tak dost uklizenou komnatu.

„Máte tu dopis slečno," řekne Lucy a podá mi obálku.

„Děkuju," odvětím mile a všechny své komorné propustím, dnes toho pro mě udělaly už dost, například to, že nějak zabavily May a následně ji i uložily do postele. Super! Roztrhnu obálku a dám se do čtení.

Americo,

Se zpožděním jsem se dozvěděl, že do paláce byly pozvané rodiny členek Elity a že otec s matkou a s May tě jeli navštívit. Vím, že Kenna před porodem nemůže cestovat a Gerad je ještě moc malý, ale nemůžu pochopit, proč se to pozvání nevztahuje na mě. Jsem tvůj bratr, Americo. Vysvětluju si to jedině tím, že se mě otec rozhodl vynechat. Hlavně doufám, že jsi to nebyla ty. Ty a já jsme na dosah velkým věcem. Z našich pozic si můžeme být navzájem užiteční. Pokud budou tvé rodině nabídnuty další zvláštní výsady, nezapomeň na mě, Americo. Musíme si pomáhat. Už ses o mě zmínila princi? Jsem jen zvědavý.

Brzy mi napiš.

Kota

Tak tohle mě dnes dorazilo. Dopis jsem zmačkala a vyhodila do koše. Po tom, jak se na nás všechny Kota vykašlal, mu rozhodně nebudu pomáhat v nějakém šplhání kastami. Dnes už si půjdu raději lehnout, abych se mohla soustředit na zítřejší halloweenskou párty.