S ostatními dívkami jsem stála ve foyer paláce a nedočkavě vyčkávala příjezd svých rodičů a mé sestry May.

„Už jsou tady!" ozvalo se za branami paláce. Nebyla jsem jediná, kdo nadšeně vyjekl.

„Dobře, dámy!" zvolala Silvia.

„Vybrané chování! Komorníci a komorné ke zdi, prosím."

Jakmile do foyer vešli rodiče Kriss a Marlee, vypukl chaos. Obě dívky byly jediné dcery a bylo jasné, že rodiče jim chyběli příliš na to, aby se zabývaly dobrými mravy. Celestiny rodiče byli rezervovanější, nicméně Celesta vykročila z naší řady kultivovaněji, než Kriss s Marlee a také se šla též přivítat. V jejích očích jsem ale zahlédla smutek místo nějakého nadšení. Rodičů Elise a Natalie jsem si ani nevšimla, protože se dovnitř vřítila malá postava s rudými vlasy.

„May!" Ihned vyrazila za mnou. V patách jí byli máma s tátou. Klekla jsem si, abych ji objala.

„Ames! Nemůžu tomu uvěřit!" vyhrkla. V jejím hlase zněl obdiv i žárlivost.

„Vypadáš tak... tak nádherně!"

Do očí se mi začaly valit slzy. O chvíli později nás objaly silné paže táty, a nakonec se přidala i máma, která odhodila slušnost stranou. Na podlaze jsme vytvořili velké lidské klubko. Zaslechla jsem povzdychnutí, které patřilo bezpochyby Silvii.

I když mě momentálně brala téměř jako svou vlastní, mého chování si všímala a upozorňovala mě na mé nedbalosti. Ach jo. Koutkem oka jsem zahlédla Fancy... v šatech! Fancy nikdy nechodí v šatech. Její matka se nad tím jen rozzářila, v doprovodu jí šel Maxonův komorník James, do kterého je už dlouho zamilovaná, a dokonce s ním i s nějakými omezeními žije, často jí pomáhá s prací a já ho už také nějakou dobu znám, je moc milý. Jakmile jsem se mohla znovu nadechnout, zazubila jsem se.

„Jsem tak ráda, že jste tady."

„My taky broučku," řekl táta.

„Ani netušíš, jak moc jsi nám chyběla." Všechny jsem je ještě jednou objala, až teď jsem si plně uvědomovala, jak moc je pro mě má rodina důležitá. Máma měla slzy v očích.

„Jsi překrásná, srdíčko. Vypadáš jako princezna." Vypadám, ale ještě jí nejsem a vlastně ani nevím, jestli se jí chci vůbec stát, vzhledem k tomu, jak mě Maxon celý tento týden ignoroval si už, tak moc nevěřím.

„To je on," vydechla May s úžasem. Otočila jsem se a zahlédla Maxona, byl překrásný.

„Vaše Výsosti," pronesl táta s obdivem.

Maxon mu podal svou ruku a řekl: „Pane Singere, taková pocta. Hodně jsem toho o vás slyšel. A o vás také, paní Singerová." Popošel k mámě, která se zrovna zvedala ze země a upravovala si vlasy.

„Vaše Jasnosti," vypískla.

„Odpusťte tohle všechno." Ukázala na zem, ze které jsme se s May v pevném objetí zvedaly. Maxon se zasmál.

„Nic se neděje. Divoké nadšení bych očekával od kohokoli, kdo je s lady Americou spjatý." Tohle budu muset mámě nějak vysvětlit.

„A ty musíš být May," pronesl jejím směrem. May zčervenala a chystala se mu potřást rukou, ale místo toho dostala pusu.

„Ještě jsem ti nepoděkoval za to, že jsi neplakala."

„Cože?"

„Copak ti to nikdo neřekl?" zvolal Maxon.

„Díky tobě jsem vyhrál první schůzku s tvou rozkošnou sestrou. Už navždy budu tvým dlužníkem."

„No, tak není zač."

„Teď mě prosím omluvte, musím se přivítat i s ostatními. Ještě chvíli tu ale zůstaňte, později k vám všem promluvím. Doufám, že si s vámi popovídám víc. Těší mě, že jste přijeli."

„Ve skutečnosti je ještě hezčí!" zašeptala mi May. Maxon nás pravděpodobně slyšel, a tak jen při svém odchodu potřásl hlavou.

„Co tím myslel, když řekl, že od nás očekával divoké nadšení?" zeptala se máma.

„To kvůli tomu, jak si na něj ječela, když jste se seznámili? To už se snad neopakovalo, nebo ano?" Povzdychla jsem si.

„Vlastně se hádáme hodně často, mami."

„Co prosím? Tak s tím přestaň!"

„Jo a jednou jsem ho kopla do slabin." Po chvilce ticha, May vybuchla smíchy. Táta se musel přemáhat, aby také nevybuchnul smíchy a máma byla bledší než čerstvě napadlý sníh.

„Americo, řekni mi, že si děláš legraci. Přece jsi prince nenapadla?" To sloveso nenapadla nás všechny dorazilo. May, táta a já jsme se smíchem zlomili v pase.

„Nezlob se, mami," dostala jsem ze sebe.

„Dobrý bože."

„Dobrý večer," pravil pro mě tento večer zcela nový ženský hlas. Byla to Fancy.

„Dobrý večer," pozdravila máma.

„Ahoj Fancy, toto jsou mí rodiče a mladší sestra May. Už jsem ti o nich vyprávěla, vzpomínáš?"

„Ale jistě, že ano," řekla energicky a ihned napřáhla ruku tátovi a mámě.

A May, která by takové gesto rozhodně nečekala, objala jakoby, patřila do naší rodiny. Fancy už nějakou dobu beru jako vlastní sestru a zde v paláci mi je asi nejbližší, kromě Marlee samozřejmě.

„Kdo jste?" optala se May opatrně. Fancy se jen zasmála.

„Osobní ochránce tvojí sestry," řekla s ironií v hlase a já ji praštila.

„Fancy Solheimová je dcerou naší učitelky na etiketu. Nemusíte se obávat, učí mě dobrým mravům," řekla jsem přesvědčivě.

Fancy však vybuchla smíchy a zvolala: „Kéž by!"

„Je to má nejbližší přítelkyně v paláci, a pomáhá mi s tím, abych se vyrovnala s korunou a Maxonem," pronesu klidně.

„Budeme tomu tak říkat," pronese a zazubí se.

„Mimochodem ti ty šaty moc sluší! Proč se jim tak moc vyhýbáš?" zeptám se nedočkavě. Pokrčí rameny.

„Cítím se v nich zranitelně." To mě donutí opět k úsměvu.

Rodičům to jednou vysvětlím, ale teď je důležitě, aby bylo mé tajemství chráněné. Celý den jsem zakončila tím, že jsem odvedla rodiče s May do jejich komnaty. May však na protest přespala u mě a já za to byla ráda. Moc mi chyběla.