Momentálně jsem se zbytkem dívek seděla nad snídaní v paláci. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu opravdu jsem. Velmi mě zaujalo ovoce ve tvaru hvězdy, které jsem ještě nikdy nejedla, což není nic překvapivého, když pocházím z páté kasty. My na takový luxus zvyklí nejsme.

„Kriss, tohle je úžasné, co?" nadhodila jsem. Kriss mi s plnou pusou pouze přikývla, čemuž jsem se musela zasmát. V Hodovní síni panovala zvláštní nálada, ale nejhůře na tom byl pravděpodobně Maxon, zdál se mi poněkud ve stresu. Uklidnilo mě až to, že se na mě usmál, měl ten nejkrásnější úsměv na světě. 

Má pozornost se samovolně přesunula ke dveřím, odkud mě sledoval druhý pár očí. Aspena jsem si už všimla, když jsem vstupovala do Hodovní síně, ale jeho pohled mě hrozně znervózňoval...

Najednou Maxon vstal od stolu a začal mluvit:

„Milé dámy," pronesl a mírně se uklonil hlavou.

„Obávám se, že po včerejším útoku jsem nucen přehodnotit průběh Selekce. Jak jistě víte, tři z vás mě včera požádaly, abych je propustil, a já jsem jim vyhověl. Nechci nikoho nutit, aby zůstával proti své vůli. Kromě toho se mi nezdá vhodné, abych v paláci a pod neustálou hrozbou útoků držel ty, se kterými nevidím možnost společné budoucnosti." Nastal zmatek.

„To nemyslí vážně?" zašeptala Tiny.

„Bohužel ano," odpověděla jsem.

„Probral jsem záležitost se svou rodinou a několika blízkými rádci, a ačkoli mě to velice rmoutí, dospěl jsem k rozhodnutí, že počet soutěžících snížíme rovnou na Elitu. Ovšem místo deseti z vás ponechám v paláci jen šest," oznámil Maxon.

„Šest?" zalapala po dechu Kriss.

„To není fér," vydechla Tiny a do očí jí vyhrkly slzy. Rozhlédla jsem se po místnosti, kterou proplouvala vlna stížností. Celesta se tvářila připravená o své místo bojovat. Bariel si sepnula prsty a zavřela oči.

„Nechci to zbytečně protahovat, a proto zde zůstanou pouze následující dámy. Lady Marlee a lady Kriss. Lady Natalie a lady Celesta. Lady Elise." Začalo se mi dělat špatně, pošle mě snad Maxon domů?

„A lady America." Oddychla jsem si úlevou. Princ se sebral a co nejrychleji opustil místnost. Mě však upoutal Aspenův nechápavý pohled. Proč ti tak záleželo na tom, aby tě vybral do Elity? Říkala jsi, že ho nemiluješ. Ale něco uvnitř mě mi říkalo, že to, co k Maxonovi cítím je velmi silné na rozdíl od toho, co jsem cítila kdysi k Aspenovi a i když mu teď nemohu říct, zda ho miluju a nebo ne, rozhodně se nehodlám vzdát.

Raději jsem vstala a zamířila do své komnaty, kde na mě čekaly mé komorné. Za chvíli, ale někdo zaklepal na dveře a bez jakéhokoliv vyzvání vstoupil, byl to Maxon.

„Odpusťte, ale potřebuju si promluvit s lady Americou. Můžete nás nechat chvíli o samotě?" Komorné opustily místnost a já se podívala princi do očí.

„Čekala jsem, že mě pošlete domů," nadhodila jsem.

„Proč?" zeptal se celý zmatený.

„Protože jsme se pohádali. Protože je to mezi námi divné. Protože..." Pomalu se ke mně přiblížil a vzal mě za ruce. Dal se do vysvětlování:

„Americo, vždyť víte, že bych vám odpustil všechno a chci se vám omluvit, že jsem na vás křičel. Otec na mě tlačí a když jsem při našem rozhovoru pochopil, že mě ani vy neberete vážně, rozčílilo mě to."

„Copak výběr dívek nezáleží jen na vás?" zeptala jsem se.

„Vždyť víte, koho jsem tu nechal. Marlee je oblíbenkyní lidu a na to se musí brát zřetel. Celesta je velmi silná mladá žena a pochází z významné rodiny, se kterou by nebylo špatné se spojit. Natalie a Kriss jsou obě okouzlující, příjemné a někteří členové mojí rodiny na ně nedají dopustit. Elise má náhodou styky v Nové Asii, a jelikož se snažíme ukončit tuhle zatracenou válku, svazek s ní stojí taky za zváženou. Probral jsem to horem spodem, ze všech stran," vysvětlil.

„A proč jsem tady já?" Skoro jsem to zašeptala. Tušila jsem, že v paláci zůstávám jen kvůli jeho laskavosti, on by svůj slib přeci neporušil.

„Kdyby to šlo, už dávno bych vyloučil všechny kromě vás. O svých citech k vám nepochybuju. Může se to zdát unáhlené, ale jsem si jistý, že s vámi bych byl v budoucnu šťastný." Zrudla jsem a pokusila se zahnat slzy. Maxon se tvářil tak zamilovaně.

„Jsou chvíle, kdy mám pocit, že už mezi námi nestojí nic, a pak ty, kdy se bojím, že tu chcete zůstat jenom proto, že se vám to právě hodí. Kdybych si byl jistý, že vaší motivací jsem jen já, já sám..."

„Mýlím se snad, když mám pocit, že si mnou stále nejste jistá?" Musela jsem být upřímná.

„Nemýlíte."

„Pak nemůžu vsadit všechno jen na jednu kartu. Pokud budete chtít odejít, nebudu vám bránit. Mezitím si musím vybrat manželku. Přes všechny limity, které mi okolí uděluje, se pokusím rozhodnout se co nejsprávněji, ale nepochybujte prosím ani na okamžik o tom, že mi záleží na vás. A to velmi." Slzy se už nedaly zastavit. Princ mi je začal stírat z tváří. Najednou promluvil:

„Je to čím dál tím horší, Jižané nebo Seveřané? Jsou čím dál tím více odhodlanější." Objala jsem ho kolem krku a položila si na něj hlavu.

„Maxone, nejsem si vůbec jistá, co to mezi námi je, ale rozhodně je to víc než přátelství." Nakonec na znamení mého kývnutí, překlenul mezeru mezi námi a začal mě neuvěřitelně něžně líbat...