-„Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo, slibuju."
- „Umřeš. A pokud se to stane, tak já taky."
- „Já bez tebe taky nemůžu žít. Ale jsme si souzeni. Když ne teď, tak v jiným životě. Ale nic nás nerozdělí. Rozhodně ne nějakej podpis. Uvidíš..."

Alicia se dotkla portálu, aby ho aktivovala. V tu chvíli se její dva symboly čarodějnických hvězd na ruce rozzářily a ona musela přesně vědět, kam v čase chce cestovat. Ale ona vlastně sama nevěděla kam. Věděla, že do budoucnosti, ale jestli do jejího nebo příštího života, to neměla ponětí.
Toužila ho znovu spatřit, poté co za ni položil život. Po měsíci se jí podařilo svůj smutek a pomstichtivost vyventilovat, ale stále cítila, že se trápí.
Snažila se myslet na Koba.
Najednou začal portál zářit ještě silněji, než předtím, až se z toho stala oslepující záře. Alicia zavřela oči.
Když je znovu otevřela, viděla, že se nachází stále před portálem, ale v jiné době. Zajímalo ji, do jaké doby se teleportovala, a tak se rozhodla vyjít ven z jeskyně, ve které se magický portál nacházel jak v současnosti, tak i v minulosti.
Jakmile vyšla na denní světlo, spatřila v dálce modrající se Karibské moře a kolem sebe les zelenajících se kokosových palem, povlávajících v jemném větru vanoucího od moře.
Vydala se tedy směrem k moři s nadějí, že zjistí v jakém století se ocitla. Když došla k azurovému pobřeží, všimla si v dálce lodě, která se pomalu kolíbala a mířila směrem k ní. Slunce jasně svítilo a pocitově bylo takových 36 °C. Alicia si musela zastínit oči, aby si mohla pořádně prohlédnout blížící se loď.
Po necelé půl hodině loď zakotvila a vylodili se zní lidé. Jeden z nich jí někoho připomínal. Pomalu se k nim začala přibližovat. Čím byla blíž, tím víc rozpoznávala siluetu a později postavu muže, kterého moc dobře znala, i přesto, že byl z minulosti. Když ji spatřil, vydal se k ní. Alicia mu chtěla jít naproti, ale najednou to nešlo. Než se stihla vzpamatovat a zjistit, co se děje, neviděla nic. Jen černou tmu před očima. Najednou se černota rozestoupila.
Stála na tom samém místě s tím rozdílem, že místo prázdné a klidné pláže, tam byl přístav plný lodí a lidí, kteří netrpělivě na něco čekali nebo někam spěchali. Podobně jako v současnosti. Ale pirátská loď nikde.
Alicia si pomyslela, že asi byla příliš dlouho na sluníčku a dostala úpal, ze kterého začala mít bludy. Rozhodla si jít koupit do nedalekého baru pití.
Jen co vešla do baru, její pozornost upoutala interaktivní tabule střední velikosti, ukazující datum, čas a teplotu.
23.6./2024, 12:45, 30 °C
Alicia se zarazila: „ rok 2024?! " to není možné. Já jsem se přemístila do budoucnosti o tři roky později!"
Zamyšleně si objednala colu s ledem a posadila se na barovou židli. Nepřítomně míchala brčkem v pití a přemýšlela, co způsobilo přesun do budoucnosti.
„Jakto, že mě moje magie přemístila do roku 2024? Chtěla jsem vědět, jestli Koba ještě někdy uvidím, ale jak ho mám najít?" přemítala v duchu.
Rozhlédla se po místnosti, která už teď byla vcelku přeplněná lidmi. Všimla si puštěné televize, ve které zrovna běžely zprávy. „ Dnes byly na pobřeží Cartageny nalezeny vyplavené trosky zatím neidentifikovatelného korábu, pravděpodobně z šestnáctého století. Nálezce tvrdí, že jsou to pozůstatky lodí z jedné flotily portugalského mořeplavce Vasco da Gama. Chtěli jsme s ním udělat rozhovor, ale muž odmítl.... "
Repórter:„ Pane, jak si můžete byt jistý, že loď patřila právě jemu?"
Nálezce:„ Žil jsem tam...."
R: ( smích )
N: Nebudu vám na nic odpovídat, rozuměl jste?! "
R:„Jste spokojen s odměnou, kterou za nález dostanete?"
N: „Jsem nejobávanější pirát své doby, takže jestli nezmlknete, budete toho litovat!... "
Alicia s sebou trhla. „To není možné.... Kobo!" vykřikla, až se na ni všichni přítomní udiveně podívali.
„Ty toho chlápka znáš? " obrátil se na ni číšník. Alicia mu odpověděla protiotázkou: „Kde to je?"
„Na pláži Bocagrande, mladá dámo, ale teď mi odpověz na otázku. Odkud znáš jeho jméno?"
Na to Alicia odpovídat opravdu nechtěla, stejně by se jí jen vysmál do obličeje. Teď bylo důležitější, aby našla tu zatracenou pláž, která byla od baru vzdálená více než osm kilometrů.
„Pěšky to půjdu hodinu a půl! Musím vymyslet, jak se tam dostat rychleji... " bědovala si pro sebe Alicia a ignorovala číšníka, dívající se na ni a čekající na odpověď.
„Takže? Jestli mi neodpovíš, zavolám policii," nenechal se odbýt muž. Blondýnka chvíli přemýšlela nad odpovědí a pak řekla: „Je to můj bratranec ze Španělska. " Byla si vědoma, že lže, ale zároveň věděla, že jinak se ho nezbaví.
Muž se na ni stále díval neproniknutelným pohledem až nakonec chápavě přikývl. Alicia si potichu oddechla. Zvedla se ze židle a spěchala si zavolat taxi. Po pár minutách se objevilo za zatáčkou u baru žluté auto, do kterého nastoupila.
„Kam chcete jet, slečno? " zeptal se šofér nezvykle až poté, co mu zaplatila. „ K pláži Bocagrande, prosím," odpověděla mu. Řidič pokýval hlavou a šlápl na plyn.

~

Alicia se netrpělivě dívala z okna. Uběhlo jen pár minut a oni už stáli v dlouhé koloně!
„Nemůžete to objet? " navrhla s nadějí, že to půjde.
„Je mi líto, ale nemůžu. Před několika metry byla objížďka, ale já se už nemůžu otočit. Ta kolona je snad nekonečná," mumlal rozhořčený řidič. Alicia si povzdechla a znovu se zadívala na tentýž mrakodrap, na který zírala už docela dlouho. Taxikář začal s někým telefonovat a lidé vylézali z aut a znepokojeně se snažili najít začátek silniční kalamity. Alicia otevřela dveře. Rozhodla se, že se nadýchá čerstvého vzduchu, který vanul přímo od moře. Stoupla si před svodidla a dívala se na moře, které se v dálce třpytilo. Přemýšlela, jestli tam dojede včas. Jestli by nebylo rychlejší jít pěšky... Honilo se jí v hlavě tolik myšlenek, že nevěděla, kterou upřednostnit.
Moc se toho za ty tři roky nezměnilo, pomyslela si.
Ale jak je možné, že to Kobo přežil? přemýšlela dál.
Magie je mou součástí, ale to, že přežil, si nedokážu vysvětlit.