Camilla Amélia Benegas Dangond - 13 let
Pedro Fernando Benegas Dangond - 4 roky

O třináct let později:

    „To snad neeeee! Mami!!! " ozvalo se z pokoje.
„Amoría mi rozkousala biologii!" křičel nasupeně dívčí hlas. Patřil třináctileté blonďaté dívce, která jako by Alicie z oka vypadla. Vedle ní se vynořil malý, asi čtyřletý hnědovlasý chlapec a díval se na ni svýma krásnýma uhranitýma hnědýma očima.
„Amorío, to se dělá?" napomenula bílou vlčici žena a začala sbírat roztrhané stránky učebnice biologie ze země.
Amoría k ní přiběhla se svěšenýma ušima a očima smutně upřenýma do země.
„Já vím, že jsi to neudělala schválně," přestala nakonec zuřit a s povzdechem ji podrbala za bílýma ušima.
„Alicio, co se děje?" ozval se za nimi další hlas, ale protentokrát mužský. „Amoría Camille rozkousala učebnici..." objasnila mu Alicia. „Mimochodem, máš u sebe Oscura?"
„Ehmm... Jak se to vezme..." koktal. Alicia nakrčila obočí.
„Kobo? Ptám se tě znova; Kde je Oscuro?!"
„Řekněme, že Pedrovi upadla z balkonu hračka, takže jsem pro ní šel dolů, jenže jsem nechal otevřené dveře.... A Oscuro se šel vyvenčit..." Alicia nevěřícně zakroutila hlavou.
„A jsi si jistej, že se vrátí a nikoho nesežere?" zeptala se ho s trochou sarkasmu v hlase. Najednou se z venku ozval křik.
„Vrátí se určitě, ale, že si neobstará snídani, tím si nejsem tak jistej,"snažil se zachránit situaci Kobo svým humorem, ale jak pochopil, mělo to spíše opačný efekt.
„Já pro něj dojdu," nabídla se Camilla a zamířila ke dveřím.
„Půjdu tam s tebou, zlatíčko," rozhodla se na poslední chvíli Alicia.
Když přivedly Oscura zpátky nahoru, namířila si to Alicia k modrému kulatému pelíšku, ve kterém spalo šest malých chlupatých kuliček. Některé byly černé, jiné bílé, další černobílé. Vzala do ruky jedno ze dvou bílých mláďat a pohladila ho. Amoría k ní přiběhla a ustaraně se na ni dívala.
„Neboj se, nic se jim nestane," uklidnila ji, vrátila bílé kotě zpátky mezi ostatní a znovu se na ně zadívala.
„Pamatuji si, jak jsme tě našli v tunelu. Byla jsi tak malá a roztomilá. Nikdy bych ale nevěřila, že po tobě budu mít šest chlupatých kuliček, které jsou napůl vlci a napůl pumy."
„To si nemyslel nikdo," ozval se za ní mužský hlas.
„Teď máme místo jednoho vlka další tři a ještě další čtyři pumy, když budu počítat i Oscura."
„A dvě neposedné děti," zasmála se Alicia a podívala se směrem ke Camille, která něco podávala svému mladšímu bratrovi, ale rázem posmutněla.
Kobo se posadil na židli vedle pelechu se zvířaty a Alicia si k němu přisedla. „Občas si říkám, jestli by to mohlo být i jinak. Kdyby se nic z toho nestalo... " přemýšlela nahlas.
„Bylo to osudný. Kdyby to bylo jinak, nepotkala bys Carmen. Všechno se to od sebe odvíjelo. Měla jsi na výběr; buď jsi mohla žít tak, jako dřív, ale s nekonečným utrpením nebo se mnou, ale i tahle volba měla jistý háček. Ostatně jako všechno, co se za poslední roky událo." snažil se jí vyvracet myšlenku, ke které směřovala.
„Asi máš pravdu. Někdy nechápu, proč se tím pořád zabývám. Ale kdykoliv se na Pedra podívám, nutí mě to přemýšlet, jestli by to šlo změnit..." pokračovala Alicia.
„Já taky ještě pořád nemůžu překousnout fakt, že je a prostě bude němý, ale tak to prostě je... Minulost nezměníš," řekl Kobo a pohladil ji po tváři.
„Musíme být rádi, že jsme spolu a že nám už nic nestojí v cestě," dodala s povzdechem.
„To jo. Navíc Camilla ti je neskutečně podobná. Je jako tvoje kopie," snažil se ji rozveselit Kobo.
„Ty jsi praštěnej," zavrtěla hlavou blondýnka a vtiskla mu letmý polibek.
„Zato Pedro je podobný tobě," vrátila mu smeč, ještě než stihla vstát z jeho klína a odejít za dětmi.

~The end~

Děkuji všem, kteří to dočetli až sem a doufám, že se příběh alespoň trochu líbil, i když jsem si vědoma, že někomu mohl připadat trochu přeplácaný.