Hermiona proplakala celou noc. Bála se jejich setkání a ukázalo se, že se bála oprávněně. Zkazila to. Všechno bylo v háji. Když odcházela, primář ji sice uklidňoval. Prý to není tak hrozné a aspoň viděl známou tvář a poznal ji a to je dobře a tak dále a pořád dokola... Nebyla vůbec dobrá ministryně. V té nejdůležitější chvíli, kdy měla zůstat a bojovat, utekla. Co poví na ministerstvu? Nic nezjistila, nic nezvládla... Zakňučela, ale věděla, že práce bylo to poslední, co ji trápilo. Nejvíce ji týrala představa nešťastného Siriuse toužícího po smrti. Nemohla tomu přihlížet, jenže nevěděla, co si počít. Vysmrkala se do kapesníčku, otřela si slzy a chvíli prázdným pohledem zírala před sebe. Znovu se jí vybavilo dnešní fiasko a znovu propukla v pláč. Potřebovala oporu, tohle sama nezvládala. Narovnala se do sedu a uvažovala. Byly čtyři hodiny ráno, všichni ještě spali. Musela se zabavit minimálně na tři hodiny. Po sedmé už by mohl být Harry vzhůru. Když měla Hermiona Grangerová čas, četla. Natáhla se proto pro knihu, kterou měla rozečtenou,  a pustila se do ní. Aspoň na chvíli si dovolila zapomenout na své trápení.

~~~~~

V sedm už byla připravená v županu u krbu. Letaxovou síť nenáviděla, ale pořád to bylo lepší než se po probdělé noci přemisťovat. V Harryho domě bylo ticho, Hermiona usoudila, že všichni ještě spí. Položila se proto na pohovku a odpočívala. Musela na chvíli usnout, protože ji probudil přiškrcený ženský hlas: ,,Harry, v obýváku spí Mia."
,,Fakt?" odvětil mužský hlas.
,,Já vím, že jste nejlepší kamarádi, ale tohle je už moc, ne?" postěžovala si Ginny.
,,Jenže já jí zase chodím jíst jogurty a půjčuju si její tiskoviny, takže jsme si kvit. No ne?"
,,Bohové! Mám vás oba dva ráda, ale vážně vás nechápu," řekla Ginny už smířlivěji. Za chvilku Hermiona ucítila ruku na svém rameni.
,,Tak co ty, spící krasavice? Přišla ses k nám vyspat, nebo si dáš snídani?" Hermiona se otočila a vzhlédla ke svému drahému příteli.
,,Ahoj," hlesla. ,,Promiň, že jsem přišla. Nevěděla jsem, za kým jít. Teda... Neměla jsem nikoho, za kým bych mohla jít..." vysvětlila. Harry se pousmál.
,,Takže kafe?" usoudil a Mia souhlasila. ,,Tipuju správně, že mi nepovíš, o co se jedná..."
,,Přesně tak. Celou dobu budeš zmatený, protože ti nemůžu nic prozradit." Harry chápavě přikývl. ,,Mám strach, že nejsem objektivní. Jakmile je mi někdo blízký, nedokážu si držet odstup... Bojím se, protože bych mohla třeba špatně rozhodnout jen kvůli subjektivním postojům."
Harry se poškrábal na hlavě. Chvíli to vypadalo, že Hermioně nic neodpoví. ,,Není to spíš výhoda? Když ti na něčem nebo někom záleží, tak se přece snažíš o nejlepší řešení."
Hermiona se zamyslela. Tohle ji nenapadlo. Pohlédla na Harryho, zhluboka se nadechla nosem a s výdechem řekla: ,,Tys mi hned v první větě pomohl to celé vyřešit." Harry se zatvářil samolibě.
,,Ale prosím tebe. Jsem sice dobrej, ale zas tak chválit mě nemusíš. Ale můžeš. Vlastně bys mě mohla chválit ještě častěji."
,,Celou noc jsem nespala a myslela jsem si, že jsem neschopná," řekla Hermiona.
,,To znám. Nesmíš se tomu pocitu poddat. Vždyť my dva jsme zachránili svět. Neměli bychom se podceňovat." Pak Harry dodal už vážněji: ,,Věřím, že se rozhoduješ vždy správně."
,,Jsem ráda, že tě mám," řekla vděčně. Harry Hermionu objal kolem ramen. Zrovna do obývacího pokoje vešla Ginny, protočila oči v sloup a pronesla rádoby naštvaným hlasem: ,,Spí na mém gauči... Objímá mého budoucího manžela..." Hermiona se zasmála.
,,Promiň, Gin. Nechtěla jsem vás rušit hned takhle po ránu." Ginny mávla rukou a prohodila něco v tom smyslu, že to nevadí, i když by ocenila, kdyby se Hermiona předem ohlásila. To Hermiona samozřejmě naprosto chápala. Dopila své kafe, popovídala si s přáteli a rozloučila se. Doma si konečně na chvíli lehla a prospala se s čistým svědomím.