Hermiona si oblékla starorůžové šaty, vlasy si spletla do copu a obula si bílé lodičky. Při pohledu do zrcadla si uvědomila, jak mladá vlastně je. V práci na to zapomínala, v kalhotovém kostýmku a drdolu vypadala o deset let starší. Napadlo ji (jen na vteřinu), že by mohla nosit šaty i na ministerstvo, ale pak tu myšlenku zahnala - byla totiž rozumná. Musela těžce bojovat, aby ji společnost brala za ženu hodnou postu ministra. Aspoň v soukromém životě mohla vypadat krásně, svěže a mladě. Hodila po sobě úsměv.

~~~~~

Zaklepala na dveře, otevřel Harry. ,,Paní ministryně," oslovil ji Harry, ,,vítejte! Báli jsme se, že nebudete moct dorazit."
,,Tebe to stále neomrzelo?" zeptala se Hermiona a objala ho. ,,Takhle si mě pořád dobírat..."
,,Promiň," zazubil se Harry. ,,Já musel." Hermiona chápavě pokývala hlavou a předala Harrymu láhev vína a bonboniéru. Harry poděkoval a uvedl Hermionu do jídelny, tam už u stolu seděl Ron. Hermiona se objala i s ním a zašeptala: ,,Tušíš, proč nás pozvali?"
,,Myslím, že je to jasný, ne?" odvětil Ron stejně tichým hlasem a oba si vyměnili potutelné úsměvy. Hermiona došla do kuchyně, kde byla Ginny.
,,Ahoj," pozdravila ji Hermiona. ,,Nechceš s něčím pomoct?" nabídla se. Ginny doběhla k Hermioně a krátce ji objala. I v té rychlosti si Hermiona všimla, jak moc je Ginny šťastná a jak se culí. To znamenalo jediné, její domněnka byla správná.
,,Mio, tak trochu nestíhám. Kdybys tohle donesla na stůl, byla bys hodná," řekla a ukázala na skleničky. ,,Jsou totiž hrozně křehké a kdybych použila magii, prasknou," vysvětlila Ginny. Poté co se Hermiona vrátila do jídelny a usedla ke stolu, přišla i Ginny s polévkou a mohla začít hostina. Jen jedna věc chyběla - důležité oznámení. Harry chňapl skleničku a stoupl si. Všichni povstali a vyčkávali. ,,Rád bych připil na tento večer, na přátelství a..." Harry se důležitě odmlčel. ,,Na naše zasnoubení!" Hermiona radostně vypískla a Ron se zasmál.
,,Paráda, mysleli jsme si to," řekl Ron. ,,A taky taťka něco naznačoval, jak ses za ním včera stavoval."
,,Gratuluju vám," přidala se Hermiona a o to výš pozvedla svou sklenku.  Přiťukli si a napili se. ,,Tak jak k tomu došlo?" vyptávala se, protože zamilovaní vždy rádi mluvili o tom, jak došlo k zasnoubení. Ginny se zasněně podívala na Harryho, jako by tím dávala najevo, že bude mluvit ona. Začala vyprávět, ale Hermiona vnímala pouze každé druhé (spíš každé páté) slovo, uvažovala nad Siriusem, nad tím, jakou by měl Harry radost, kdyby se dozvěděl, že jeho kmotr žije, jak by celý svět byl veselejší... Nesměla to prozradit už z toho důvodu, že kdyby Sirius zemřel, Harry by se zbláznil žalem. Ztratit člověka jednou je zdrcující, ale ztratit někoho dvakrát, to se rovnalo sebevraždě.
,,...tak jsem souhlasila," dokončila svůj proslov Ginny. Hermiona se lehounce zasmála a pokývala hlavou, naprosto netušila, jak k žádosti o ruku došlo. Na druhou stranu počítala s tím, že Ginny tuto příhodu bude ještě tisíckrát opakovat na různých setkáních.

~~~~~

Sirius otevřel oči a ihned ho zasáhla tíha celého světa. Všechna ta bolest (fyzická i duševní) znamenala jediné - byl naživu.

~~~~~

Hermiona ujídala borůvkový koláč se zmrzlinou, když se nad ní objevil červený obláček a začal hulákat: ,,Kód Rudá, kód Rudá, číslo nespecifikováno, kód Rudá, číslo nespecifikováno!" Hermioně ihned došlo, co se stalo. Probudil se!
,,Co se děje, Mio?" zeptal se Harry. Hermiona na něj krátce pohlédla. Bohové, kéž by mu to mohla říct! Mít jen tu možnost, vše mu vypovědět! Zasáhla ji lítost a strach.
,,Promiňte, musím jít," pravila, vstala od stolu a doběhla ke krbu. Nejdřív se přemístila domů, aby Harry, Ginny a Ron neslyšeli, kam má skutečně namířeno. Teprve v bezpečí svého domova oznámila svou cílovou destinaci: ,,Nemocnice svatého Munga!"