Hermiona se rozkošnicky protáhla a zívla, ale oči ještě otevírat nechtěla. Chtěla si užít poslední chvilky rozespalosti. Když v tom uslyšela tiché mumlání. Nespokojeně se zamračila a otevřela oči. Uviděla Siriuse, jak chodí pouze ve spodním prádle sem tam po pokoji a opakuje si: ,,Jsem dospělej. Jsem dospělej chlap. Jsem dospělej. Dospělí chlapi to zvládaj. A já jsem dospělej." Hermiona tomuto výjevu nerozuměla a začínala mít pocit, že se jí to musí pouze zdát. Narovnala se do sedu a ještě chvíli Siriuse beze slova pozorovala. ,,Zvládnu to. Jsem dospělej," pokračoval Sirius.
,,Siriusi," oslovila ho opatrně Hermiona, ,,je sedm hodin ráno. Máš sice pravdu, ano, jsi dospělý, ale teď bys měl ještě odpočívat." Sirius se zastavil a koukl se na Hermionu.
,,Ty tomu nerozumíš," řekl lítostivě Sirius. Hermiona se musela mírně pousmát.
,,Nerozumím," uznala. ,,Vůbec nechápu, co tu vyvádíš. Budu ráda, když si vlezeš zpátky za mnou do postele a vysvětlíš mi to."
Sirius místo toho začal znovu pochodovat po ložnici. Hermioně to vlastně nevadilo, vypadal elegantně a moc hezky se na něj koukalo. Ale trápilo ji, že mu něco nedá spát. ,,Jsem dospělej, chápeš? Měl bych být v pohodě, že se uvidím s Harrym. Dospělí lidé tohle zvládají. Není na tom přece nic hroznýho," přesvědčoval sám sebe. Pak se prudce zastavil a znovu se podíval na Hermionu. ,,Myslíš, že jsem zbabělej? Jak si můžu říkat chlap, když se bojím?" Hermiona vylezla z postele a zamířila k tomu nejméně zbabělému muži, jakého znala. Hodila ruce kolem Siriusových ramen a svou hlavu schoulila k jeho krku. Sirius ji objal jednou rukou kolem pasu, druhou Hermioně jemně položil na lopatku. Podle dechu poznala, že ho toto objetí mírně uklidnilo.
,,Siriusi, ty ani nevíš, jaký já mám strach," pravila Hermiona. ,,Strašně moc se bojím a potřebuju, abys stál při mně. Já budu tvou oporou taky. Ale musíme do toho jít oba a podporovat se. Nejde o dospělost, tohle by přece znervóznilo každého. Navíc se málokdy naskytne příležitost někomu oznámit: Hádej co? Jsem naživu!" Sirius se této poznámce zasmál.
,,Miluju tě," zamumlal, když se k Hermioně skláněl, aby ji políbil.
,,Já tebe taky," odpověděla, když se odtáhl. Hermiona poodstoupila a oznámila, že si jde pro skleničku vody. Vrátila se a napila se, volnou ruku si dala v bok. Se spokojeným vydechnutím dopila a položila skleničku na pracovní stůl. Sirius ji celou dobu mlčky pozoroval. Byl fascinovaný její nenucenou krásou. Už jen ta myšlenka, že tohle nádherné stvoření k němu chová city, ho vzrušovala.
,,Víš, že se tu přede mnou promenáduješ úplně nahá?" zeptal se mnohem hlubším hlasem, než normálně mluvil. Z jeho hrdla se drala touha.
Hermiona se pokusila zvednou jedno obočí, ale zvedla obě (potřebovala to ještě cvičit). ,,Domnívala jsem se, že jsi smutný a vyděšený...?" poznamenala a laškovně našpulila rty. Sirius k ní přistoupil houpavým krokem a položil své dlaně na její horké boky.
,,To sice jo, ale nejsem slepej..." obhajoval se. Což nebylo potřeba, protože Hermioně jeho zájem vůbec nevadil. Naopak.

~~~~~

,,Do prdele," zaklela Hermiona a otřela si zpocené ruce o stehna. Sirius na ni pohlédl naprosto šokován. ,,Promiň. Jinak nemluvím takhle sprostě..." hlesla slabě až provinilým tónem. Sirius pokrčil rameny.
,,Mně to nevadí. K některým situacím to patří. A navíc mě to od tebe zvláštně rajcuje," pravil. Hermiona se pokusila o smích, ale vyznělo to zoufale.
,,Teprve teď mi dochází, že to asi nedám," řekla. Pokusila se zhluboka nadechnout, ale ani to jí nešlo. ,,Co kdybychom mu to prostě nepověděli?" Sirius došel k Hermioně a chytil ji za obě ruce.
,,Podržím tě," slíbil Sirius. To Hermioně stačilo, aby se její srdce uklidnilo a přestalo bít jako o život.

~~~~~

Blížila se ta chvíle. Sirius hystericky běhal sem a tam. ,,Myslíš, že si mám vzít i sako? Nebo jenom košili? Sako je slavnostní, ale samotná košile zase značí nadhled." Než Hermiona stihla odpovědět, Sirius odhodil sako na postel a šel pátrat po kravatě. Našel jednu černou, kterou mu Hermiona koupila. Stoupl si před zrcadlo a snažil se ji uvázat. Jeho ruce se však třásly tak moc, že se mu to nedařilo. Hermiona si stoupla za Siriuse, vyhoupla se na špičky a začala vázat kravatu za něj.
,,Tohle bude pro Harryho jeden z nejlepších dní v životě. Není se čeho bát," řekla. ,,Utáhni si ji podle svého," dodala, když byla s kravatou hotová. Objala Siriuse a položila své čelo na jeho záda. Sirius si upravil kravatu a pak zadíval se na svůj odraz. Hleděl na sebe, jak ho objímají dvě malé bělostné ručky a cítil se být milovaný. 

~~~~~

Hermiona stála u krbu a nervózně si mnula ruce. Kousala se do spodního rtu. V duchu se modlila ke všem bohům a bohyním, které znala. Když se objevily zelenkavé plameny, polekaně nadskočila. Byla to přirozená reakce, i když věděla, že každou chvíli dorazí, stejně se lekla. Z krbu vystoupil Harry, následovala Ginny. Harry si Hermionu prohlédl od hlavy k patě.
,,Neřekla jsi, že se máme hodit do gala," poznamenal vyčítavě a ukázal na její slavnostní šaty. Následně však svou nejlepší kamarádku objal.
,,Sluší ti to," pronesla souhlasně Ginny a taky Hermionu krátce objala.
,,Pojďte se posadit," vyzvala je Hermiona. ,,Dáte si víno? Já si asi víno dám. Promiňte, musím se napít." Začínala panikařit, Ron by to nazval festovním schízováním. Zatímco bojovala s otevíráním lahve, snoubenecký pár usedl na pohovku a znepokojeně ji pozoroval. Konečně se dostala dovnitř. Nalila pouze sobě a napila se. To jí pomohlo. Uklidnila se. ,,Ještě jednou se omlouvám," pravila a nalila i jim.
,,V pořádku. Hlavně jestli jsi v pohodě," odvětil Harry. Hermiona přikývla, ale samozřejmě v pořádku nebyla. Vůbec se necítila na to, co měla v plánu oznámit. Nejlepší bude to vybalit hned, než se v tom plácat. Už aby to měla za sebou!
,,Harry," začala Hermiona a vůbec netušila, jak bude pokračovat. ,,Stalo se takové... Jednou uprostřed noci... Obloukem smrti se vrátil jeden člověk. Živý člověk. Teda... byl mrtvý a následně živý a následně mrtvý a teď už snad zůstane živý."
,,To byla ta záležitost, jak jsi mi o ní nemohla nic říct..." odtušil Harry. Hermiona pokývala hlavou.
,,Teď si asi říkáš, proč ti to oznamuju..." Bohové, Merline, Ježíši Kriste! Zavřela oči, nemohla se při oznamování na Harryho koukat. ,,TenčlověkjeSirius," vyhrkla a teprve po pár vteřinách znovu pohlédla na Harryho a Ginny. Ginny měla otevřená ústa v nefalšovaném úžasu. Harry oproti tomu nejevil žádné známky překvapení, nejevil známky jediné emoce. Zdálo se, že ani nedýchá. Pak si Hermiona všimla, že se mu zvedl hrudník při krátkém nadechnutí.
,,Jestli je to vtip..." zašeptal slabě. Nasucho polkl. ,,Hermiono, jestli žertuješ..." Zavrtěl hlavou. ,,Tohle není legrace..." pokračoval.
,,Nevtipkuji," ujistila ho Hermiona. ,,Sirius je naživu," pravila pomalu, opatrně, ale sebejistě, aby nepochyboval o pravdivosti jejích slov. Harry znovu zamítavě zatřásl hlavou. Jeho oči se leskly a očividně bojoval s návalem úzkosti.
,,Tohle neříkej," požádal ji Harry.
,,Hermiona říká pravdu," ozvalo se ode dveří k ložnici. Harry se otočil velice (VELICE) pomalu, protože se bál, že hlas, který slyší nebude Siriusův. Tolik se strachoval, že u dveří nebude nikdo stát, že je to sen, že se mu to zdá, že... přišel o rozum... Ve dveřích stál Sirius Black. Stejný Sirius Black, jakého si Harry pamatoval. ,,Jsem zpátky, Harry," pravil Sirius. Harry vstal z pohovky. Učinil první krok směrem ke svému kmotrovi, pak další, blížil se k němu a každou chvílí očekával, že se obraz Siriuse rozplyne. Sirius však zůstával na místě a vypadal stále živě a skutečně. Harry natáhl ruku a položil ji na Siriusovo rameno, aby se ujistil, že je reálný. Sirius byl z masa a kůže, Harry doopravdy cítil Siriusovo tělo, skutečně se dotýkal svého kmotra.
,,Jsi tady," zašeptal Harry. Sirius se něžně usmál a rozevřel svou náruč. Harry ze sebe vydal něco jako bolestivý a zároveň úlevný výkřik, propukl v pláč a padl Siriusovi kolem krku. Hlasitě vzlykal a svíral Siriuse v pevném objetí. Své prsty zatínal tak silně, až Hermiona viděla, jak mu bělají klouby. Hermiona ucítila, jak ji někdo chytá za ruku. Ginny nepozorovaně vstala a došla k ní. Plakala dojetím, i když bylo vidět, že tomu stále nedokáže uvěřit. Ginny Weasleyová zažívala nepopsatelný pocit štěstí, protože muž, kterého milovala, získal nazpátek svého nejmilejšího kmotra. Hermiona stiskla Ginninu ruku na znamení pochopení a podpory. Taky jí z očí tekly slzy.
,,Už tě neopustím," přísahal Sirius.