,,Do hajzlu," zašeptala Hermiona, aby se uklidnila. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a vstoupila do obří auly. Všichni ztichli a zadívali se na ni. Hermiona došla k pultíku, za který byla velice vděčná, protože aspoň skryl její třesoucí se kolena.
,,Drazí," začala, ,,jsem ráda, že jste přišli na toto setkání. Málokdy se setkáváme všichni na jednom místě. Požádala jsem, abyste přišli ze všech odborů, hned z několika důvodů. Zaprvé, domnívám se, že se tato situace týká nás všech. Zadruhé, nechci, aby tu kolovaly nepodložené informace a proto jsme tu všichni a všichni vyslechnete mé stanovisko. Zároveň bych vám ráda připomněla a požádala vás o to, aby se informace prozatím držely pouze mezi námi - zaměstnanci Ministerstva kouzel." Odmlčela se. ,,Během posledních měsíců se potýkám se spiknutím proti mé osobě. Schválně se k vám dostávaly polopravdy, dezinformace, i čistě vykonstruované lži. Zjistila jsem, že proti zlu se dá těžko bojovat čestným způsobem, ale snažila jsem se o to. Nijak jsem se k situaci nevyjadřovala, hájila jsem svou pravdu tiše a diskrétně, ale bylo to málo. Proto jsem se rozhodla, že už budu mluvit stejně hlasitě a naplno jako ti, kteří proti mně brojí." Znovu se odmlčela. Teď musela sebrat všechnu svou odvahu. Naprosto netušila, jaká bude reakce lidí, ani jestli se nestrhne hádka... Pro jistotu počítala se vším. ,,Poprosila bych pana Monkstanleyho, aby opustil tuto místnost."
Mezi lidmi to zašumělo. Monkstanley, který seděl poměrně vepředu, si stoupl. Bylo jasné, že se nezvedl kvůli tomu, aby odešel. ,,Smím se zeptat proč, slečno?" zeptal se povýšeně.
,,Protože  tato schůze je pouze pro zaměstnance Ministerstva kouzel," odpověděla Hermiona. ,,A to vy od dnešního dne nejste," dodala, aby všichni pochopili. ,,Můžete si jít mezitím sbalit všechny své věci, abyste uvolnil kancelář."
,,Asi vás dostatečně nechápu," řekl Monkstanley, už se neusmíval, ale tón jeho hlasu byl o to nepříjemnější. ,,Nemůžete mě bezdůvodně vyhodit."
,,To máte pravdu. Všechny důvody máte v dodatku k rozpoutání pracovní smlouvy. Tento dodatek byl zkontrolován právníky. Je tam vysvětleno mé rozhodnutí i všechny důkazy o vaší neloajalitě."
,,To přece..." zarazil se Monkstanley a uvažoval. ,,Žádný přímý důkaz... Jen jsem hájil zájmy Odboru záhad."
,,S tím na mě nechoďte. Všem dnes povím, jaké praktiky jste využívali. Věřím, že všichni pochopí, proč se mi vaše jednání nelíbilo a nesouhlasila jsem s ním."
,,Ale vy jste ve střetu zájmů..." pokračoval Monkstanley.
,,I tuto věc vysvětlím. To už není vaše starost. Děkuji vám za vaši práci, kterou jste zde odvedl. Již vás nebudeme potřebovat."
,,Takhle to neskončí!" začal vyhrožovat Monkstanley a bylo na něm vidět rozčílení hraničící s nervovým zhroucením.
,,Ale ano," řekla pokojně Hermiona. ,,Takhle to skončí. Už žádné scény. Nebudu plýtvat svým časem, ani svou energií na tak zlém člověku. Odejděte, nebo si vás odvede ochranka."
Monkstanley chvíli stál a přemýšlel, všichni ho pozorovali tiše a nikdo se ho nezastal. Nakonec to vzdal. Něco si pro sebe mumlal a kráčel k východu.
,,Vzhledem k tomu, že náš kolektiv musel pan Monkstanley opustit, představuji vám Lenku Láskorádovou, která jeho místo obsadí. Je dostatečně kvalifikovaná a domnívám se, že pod jejím dohledem bude Odbor záhad vzkvétat." Ozval se nesmělý potlesk. Hermiona to chápala, ještě totiž nic nevysvětlila, pouze před zraky všech vyhodila Monkstanleyho. Hluboký nádech...

~~~~~

A začala dlouhá rozprava o všem, co Hermiona dlouho řešila pouze s Flickem. Počínaje Siriusem, přes zákony o používání donucovacích prostředků, konče Monkstanleym. Vše vylíčila dopodrobna, aby nevznikla jediná skulinka pro pochybnosti či nepravdy. Pečlivě sledovala výrazy svých podřízených, většinou reagovali rozumně. Nikdo nic nenamítal. Pouze se občas někdo přihlásil s dotazem, či požádal o dovysvětlení. Bylo to snad poprvé, kdy Hermiona nic nezastírala. Byla si vědoma toho risku, že vlastně nyní budou mít všichni zaměstnanci ministerstva možnost proti ní cokoliv použít, ale zároveň věděla, že pravda je na její straně a že má svědomí čisté.

~~~~~

Na konci schůze proběhlo hlasování. Nejen o Hermioně, ale i o Siriusovi, Odboru záhad.... Každý se mohl k situaci vyjádřit. Hermiona se této poslední etapy bála, ale díky Merlinovi a všem bohům a bohyním vše dopadlo dobře. Lidé se shodli na tom, že nemají nic proti Hermioniným krokům, které podnikala. Respektovali ji jako ministryni. 

~~~~~

Hermiona dovedla Lenku na Odbor záhad a seznámila ji se svými kolegy. Následně se vrátila do své kanceláře. Hned jak za sebou zavřela dveře, začala plakat. Ne smutkem - vyčerpáním. Všechno z ní spadlo, ta tíha, kterou hrozně dlouho vláčela najednou zmizela a Hermiona konečně poznala ten pocit být bezstarostná. Nedoufala, že by ještě někdy mohla být takhle šťastná. Unavená, ale šťastná. Ozvalo se zaklepání. Věděla, že je to Flick. Flick věděl, že Hermiona ví, že je to on a tak vešel bez vyzvání.
,,Byla jste skvělá," řekl Flick hrdě. Hermiona si otřela slzy z tváří a rozběhla se k němu. Silně Flicka objala.
,,Bez vás bych to nezvládla," přiznala. Flick se zarděl a odvětil, že jen dělá svou práci.
,,Budete dnes slavit?" zeptal se. ,,Tohle je totiž veliký úspěch."
,,Nejdříve to oslavím s vámi. Po práci vás zvu na sklenku brandy. Pak se stavím za Siriusem a pak budu doma oslavovat."

~~~~~

Hermiona sebevědomě kráčela nemocniční chodbou. Možná tomu trochu dopomohla i sklenka brandy. Cítila se skutečně skvěle. Počáteční únava během dne zmizela. Hermiona měla tolik energie a síly, že by mohla přeplavat oceán, zdolat posvátnou horu Kailas a složit symfonii. Dvakrát zaklepala a vešla do pokoje. Sirius si četl. Milovala ho, když si četl. Milovala, když se na ni podíval svýma šedýma očima a řekl: ,,Chyběla jsi mi." Milovala ho neustále.
,,Taky jsi mi chyběl," přiznala Hermiona.
,,Jak dopadlo to tvé shromáždění?" zeptal se. Hermiona se pousmála.
,,Mají mě docela rádi. A řekla jsem jim i o tobě. Narovinu. Ale samozřejmě platí naprostá mlčenlivost, takže se to k Harrymu nedostane."
,,Zvládla jsi to perfektně jako vždycky," pochválil ji. 
,,Víc než si myslíš." Došla k Siriusově posteli, sehnula se, aby ho políbila. Jemně mu vytrhla knihu z rukou a pravila: ,,Balíme. Jdeš bydlet ke mně."