,,Nene..." hlesl nevěřícně Sirius.
,,Ale ano," odvětila Hermiona. Sirius se odmlčel, jeho čelo se zkrabatilo, jak urputně přemýšlel. Podíval se Hermioně do očí, otevřel ústa, ale ještě dlouhou chvíli nic neříkal, pak zašeptal: ,,Jestli jsi to skutečně dokázala, tak jsi nejúžasnější člověk na světě. A to říkám kurva vážně." Hermiona nebyla připravená na takovou reakci, čekala maximálně, že ji Sirius pochválí slovy: ,,Dobrá práce." Byla zvyklá na to, že nikomu nezáleželo na jejích úspěších víc než jí samotné. A svým způsobem s tím byla smířená, takže ji Siriusovo nadšení naprosto vyrazilo dech.
,,To říkáš jen, abys mě potěšil," špitla nesměle a cítila, jak se jí do tváří žene krev. Nevěděla, jak jinak by mohla reagovat, nebyla zběhlá v přijímání komplimentů. Sirius ji okamžitě chytil za ruku, to už byl jejich zvyk, bez chycení za ruku by už nemohlo jejich přátelství fungovat. Donutil Hermionu, aby se soustředila na jeho slova.
,,Hermiono, změnila jsi Hagridovi celý život. To není jen tak něco, to je prostě zatraceně největší úspěch! Jestli jsi někdy pochybovala o svých schopnostech, tak už se můžeš zbavit jakýchkoliv obav. Jsi nejlepší ministryně ve vesmíru!" Hermiona se musela pousmát, jak moc si byli ve vyjadřovacích schopnostech podobní s Harrym, stihl toho od Siriuse hodně pochytit. Oba přeháněli, ale působilo to roztomile a upřímně.
,,Mám další plány. Zařídím, aby se nemohlo používat veritasérum a jiné lektvary, které ovlivňují lidské chování." Nechtěla se nijak vychloubat, jen ji Siriusovo nadšení dodalo odvahu mluvit o svých cílech a přáních a být na ně i hrdá. Chtěla všechny své myšlenky vychrlit. Sirius ji volnou rukou pohladil po tváři a položil jí palec na bradu, aby ji donutil dívat se mu zpříma do očí.
,,Slečno Grangerová, jestlipak ty nejsi vskutku nejchytřejší a nejhodnější čarodějka, jakou jsem kdy potkal?"
,,V to doufám," odpověděla Hermiona, napůl jako žert, napůl se za to skutečně modlila. Siriusův pohled zněžněl, jeho oči se zaleskly a koutky úst se zvedly do zasněného úsměvu.
,,Jsem na tebe skutečně hrdý, Hermiono. Je mi ctí, že znám takhle hodného a schopného člověka," ujistil ji. ,,Zároveň mi to shodilo hřebínek, protože jsem se domníval, že se takhle obětavě staráš pouze a jen o mě." Pověděl to rádoby smutně, ale laškovně mrkl jedním okem.
,,O tebe se starám nejraději," uklidnila Siriuse Hermiona a pohladila ho po rameni. Košile od pyžama pod jejím dotekem skoro neslyšitelně zašustila, byla vyrobená z hrubého materiálu. Hermiona musela nosit jen jednou nemocniční oděv a vybavila si, jak nepříjemné to bylo. Vrátila se ve vzpomínkách, nenáviděla nemocnici. Podívala se na Siriuse soucitně, určitě tam nemohl být nijak moc šťastný. ,,Buď trpělivý, prosím," požádala ho. Tázavě zvedl obočí. ,,Pokusím se tě odtud dostat, ale musíš mi dát čas. Všechno to promyslím. V práci jsou všichni proti mě, takže je to o to složitější."
Stiskl její ruku pevněji. ,,Nemusíš mi nic vysvětlovat. Už takhle jsem vděčný za tvou přítomnost, tvou pomoc..." řekl Sirius a nahnul se k ní. Hermioně se zastavil dech. Sirius ji jemně políbil na tvář. Na vteřinu mohla v té mýdlové vůni vykoupat svůj nos. Spokojeně se nadechla, zklamaně vydechla, když se od ní odtáhl.

~~~~~

,,Teoreticky by to šlo," pravil lékař po chvíli uvažování. ,,Zdá se, že je v pořádku, takže by mu alkohol neměl uškodit. V malém množství," dodal důrazně. Hermiona přikývla. ,,Zároveň jsem vám chtěl navrhnout, že bychom ho přesunuli do pokoje, kde není polopropustné sklo. Měl by víc soukromí. Nezdá se mi nezbytně nutné mít ho pod kontrolou, navíc můžeme kdykoliv za ním přijít přímo a ne pokoutně sledovat za zrcadlem."
,,To je skvělý nápad," zajásala Hermiona. ,,Děkuji vám. Vycházíte mi ve všem vstříc a já si toho skutečně vážím."
,,Neděkujte. Spolupráce s vámi jde hladce, na rozdíl od ostatních lidí z ministerstva." Hermiona měla ze všeho velice dobrý pocit. Hagrid, Sirius, lidé okolo ní... Vše se zdálo až podezřele v pořádku. Hermiona ale ráda chtěla věřit, že jsou před ní už jenom radostné dny plné duhy.

~~~~~

Na ministestvu byla zvláštní atmosféra, skoro nikdo Hermioně nepohlédl do očí. Všude bylo ticho. Začala mít oprávněný strach. Pan Flick ji vyhledal vzápětí. Tvářil se smrtelně vážně. ,,Raději mi to ani neříkejte," pravila Hermiona. Flick se dal do hlubokého uvažování. Bylo vidět, že se mu skutečně nic říkat nechce. Kráčeli společně chodbou, Flick mlčel, protože ve skutečnosti jí nic povídat ani nemusel. Hermiona se zastavila. Nevěřila vlastním očím. Na zdech byly vyvěšené pergameny s její fotografií, kde se zářivě usmívá a mává. Snímek byl pořízen při vyhlášení Hermiony jako nové ministryně. Stoupla si blíž k pergamenu a začetla se do řádků pod fotkou.

Vážně si myslíte, že znáte ministryni Grangerovou?
Věříte jejím slibům?
Zeptali jste se někdy sami sebe, co skrývá za tím nevinným úsměvem?
Myslíte si, že je správné, když britský kouzelnický svět drží ve svých rukou zrovna ona?
Začnete se ptát. Začněte pátrat s námi.

,,Okamžitě zavolejte Monkstanleyho!" zahřměla Hermiona.