Hermiona si v pondělí ráno přivstala, aby dočetla zbytek pergamenů. Při té příležitosti upíjela kávu a přikusovala opečený toust. Jako mladá nikdy při čtení nejedla, bylo to nepsané pravidlo pravých čtenářů. Jenže teď byla ministryní, která věčně nemá čas a její zásady šly stranou. V mnoha ohledech ,,povolila", ale v práci byla stejně přísná jako za studentských let. Ustrojila se, vyčesala si vlasy do drdolu a připravila si všechny podklady, na kterých během soboty pracovala a které se týkaly jejího postu ministryně jako takového, nikoliv Siriuse Blacka. Zapřemýšlela, jak na tom asi je... Věděla, že se neprobral, to by ji totiž ihned informovali. Kdyby nemusela pracovat, byla by u něj celé dny.

~~~~~

Hned jak usedla za pracovní stůl, objevil se Flick ve dveřích. Hermiona ho začínala podezírat, že celé hodiny jen stojí před jejími dveřmi a čeká, až se objeví. ,,Přišel jsem se zeptat, jestli jste ohledně... tamté věci... rozhodla o dalších krocích," vysvětloval a nervózně si podupával nohou. Byl přespříliš snaživý, ale Hermiona měla o Flickovi jen to nejlepší mínění. Někteří jeho kolegové nevkládali do své práce tolik energie, ale prezentovali se jako mistři světa. Flick chtěl být pouze nápomocný.
,,Přemýšlela jsem o tom," přikývla Hermiona. ,,Chápu, že všichni z Odboru záhad jsou natěšení, až začnou zkoumat všechny okolnosti," začala opatrně. Flick ihned zbystřil. ,,Byla bych ovšem ráda, kdyby za Siriusem nechodili... Aspoň teď ze začátku, než se ukáže, jak na tom je," dořekla.
,,Znamená to, že se ujmete starosti o pana Blacka sama?" odtušil. Hermiona lehce kývla hlavou.
,,Samozřejmě budou mít všichni z Odboru záhad přístup k Siriusovým lékařským složkám," uvedla na pravou míru situaci.
,,Siriusovým?" zopakoval Flick trochu zmateně. ,,Vy jste se s panem Blackem znala?"
,,Je to trochu složitější, ale ano, znala jsem se s ním," přiznala Hermiona. ,,Nijak zvlášť jsem se s ním nebavila, ale znali jsme se. Zachránila jsem mu život." Flick zvedl obočí. Hermiona se trochu samolibě pousmála. ,,Ve třinácti letech jsem mu pomohla utéct na svobodu. Měli si ho převzít mozkomoři a díky mně přežil."
,,Vy mě nikdy nepřestanete udivovat," hlesl uznale Flick. Hermiona se musela hlasitě zasmát a zavrtěla hlavou.
,,Děti bývají hrdinové, protože nepřemýšlí nad důsledky svého jednání. Teď bych se již bála, že se něco nepovede a nezachránila bych nikoho."
,,Každý den dokazujete své hrdinství."
,,Pane Flicku, mám vás sice ráda za to, jak jste hodný, ale takhle mě nemůžete vychvalovat. Takhle bych mohla velice brzy zpychnout. Jsem jen člověk," řekla. ,,Povíte to na Odboru záhad?"
,,O tom, že jste Blackovi zachránila život, když vám bylo třináct?" Hermiona se znovu zasmála.
,,Ne. O převzetí Siriuse pod má křídla," připomněla.

~~~~~

O polední přestávce se Hermiona naobědvala a pustila se do čtení korespondence. Mezi dopisy byl jeden, u kterého okamžitě poznala písmo. Otevřela obálku a začetla se:

Vážená paní ministryně,
i když víme, že máte jistě spoustu práce s řízením celého kouzelnického světa, rádi bychom vás pozvali ve středu na večeři.
Pokud se Vám to hodí kolem sedmé, budeme Vás očekávat s otevřenou náručí. Napište obratem, či s Vámi můžeme počítat.

S pozdravem
Ginny a Harry

P.S. To byl Harryho nápad, napsat to tímhle způsobem. Však ho znáš, ty jeho vtípky... G.

Hermiona tušila důvod večeře. Málokdy se totiž setkávali uprostřed týdne, to šlo jen o důležitá oznámení. Jinak měli pro sebe rezervované víkendy. Harry se nejspíš vyslovil a požádal Ginny o ruku. Už taky měli na čase, pomyslela si Hermiona. Vzala si prázdný pergamen, do ruky uchopila brk a začala psát:

Drahá Ginny, milý Harry,
děkuji vám za pozvání. Velice si ho cením.
Sice jsem měla na středu večer důležitou schůzku s ředitelem vesmíru, ale kvůli vám jsem ji zrušila. Tím pádem mám volno a ráda za vámi přijdu.
nejlepší ministryně Mia