Nedělní ráno měli naplánované perfektně. Všichni se sešli u Harryho a Ginny. Společně posnídali, kromě Lenky, která prý neměla hlad. Oblékli se, protože říjnové počasí bylo nevypočitatelné a i když svítilo slunce, bylo chladno. Pak se chytili za ruce a Hermiona všechny přemístila do Dyrnetownu. Vše vypadalo přesně tak, jak Hermiona popisovala. Malebné domky vedly k zámečku. Ginny byla nadšená, otáčela se neustále na Harryho a chtěla z něj vymámit souhlas. ,,Hermiono," ozval se po hodině procházení městečkem. Hermiona se otočila k Harrymu a tázavě zvedla obočí. ,,Myslím, že jsme díky tobě našli dokonalé místo na svatbu."
Ginny radostně vypískla a padla Harrymu kolem krku.
,,Je to tu fakt moc pěkný," přidal se Ron. Lenka přitakala. Hermiona měla radost, že mohla být nápomocná. Poté co spoustu věcí v posledních týdnech zkazila, na sebe mohla být aspoň maličko hrdá. Už se těšila až o tomhle malém úspěchu poví Siriusovi. Ach, jak moc se těšila, až se zase uvidí. Musela se pousmát. Lenka do ní šťouchla.
,,Snad s námi budeš moct brzy sdílet své štěstí," zašeptala a pohladila ji po paži. Hermiona jí věnovala potutelné pousmání.
,,Snad," zadoufala.

~~~~~

,,Hádej, kdo ti přinesl nejlepší palačinky na světě?" zeptala se rozzářeně místo pozdravu. Její úsměv okamžitě zmizel. Sirius byl pryč. Nebyl v posteli, nebyl na židli, nebyl u okna... Nebyl tam. Srdce jí začala bubnovat v hrudi, jak veliký strach ji popadl. Kde mohl být? Co se mu mohlo stát? Pak si teprve uvědomila, že slyší z koupelny tekoucí vodu. Zaklepala. ,,Ano?" ozval se Siriusův hlas. Hermioně spadl ze srdce kámen.
,,To jsem já!" houkla. Otevřely se dveře, vyšel Sirius v pyžamu. V ruce držel ručník a otíral si tvář. Stejně mu vousy zůstaly mokré a leskly se. Hermiona musela uznat, že byl velice pohledný.
,,Musel jsem se trochu omýt," vysvětlil a zamířil ke svému lůžku. Posadil se a bosé nohy si přikryl peřinou. Hermiona si sedla na kraj jeho postele. Voněl po mýdle, Hermiona si nikdy neuvědomila, že se jí vůně mýdla tolik líbí. Zahnala myšlenky o vzhledu a vůni Siriuse Blacka a podala mu krabičku. ,,Co to je?" zeptal se a začal se do krabičky dobývat.
,,Nejlepší palačinky na světě," odpověděla. Sirius poděkoval a do jedné palačinky smotané do ruličky se zakousl. ,,Lekla jsem se, když jsem tě tu neviděla," přiznala mezitímco se živil palačinkou.
,,Bála ses, že mě někdo unesl?" zavtipkoval s plnou pusou.
,,Ano. Nebo že jsi utekl. Nebo že se ti něco stalo," přitakala Hermiona.
,,Tvá starostlivost je roztomilá," zahuhlal. Hermiona neměla ráda, když jí někdo připomínal její (někdy až mateřskou) péči o ostatní. Rozhodla se to zamluvit novým tématem.
,,Pomáhala jsem dnes Harrymu a Ginny s výběrem místa, kde se bude konat jejich svatba."
,,Kdy se vlastně budou brát?" zeptal se Sirius a olízl si dva prsty, které měl od marmelády.
,,Konec dubna," odvětila.
,,A teď je...?"
,,Polovina října." Sirius jen pokýval hlavou a pokračoval v jedení palačinky. Hermiona schválně neprozradila, že ví o jeho blížících se narozeninách. ,,Vybrali vesničku, kterou vlastní ministerstvo. Bude tam jak obřad, tak i oslava, která bude trvat přes celý víkend."
,,Budu tam já?" zeptal se Sirius vážným tónem.
Hermiona se na něj podívala ztrápeně a s pokrčením ramen odpověděla: ,,To já nevím, Siriusi. Promiň, mrzí mě, že ti to nemůžu slíbit."
,,To nech bejt, krásko," odvětil a pokusil se o úsměv. ,,Ty palačinky jsou výtečný. Kde jsi je sehnala?"
,,Usmažila jsem je. Přece sis nemyslel, že budu vychvalovat něco, co jsem nepřipravila já sama."
,,Hermiono," začal Sirius a uznale pokyvoval hlavou, ,,jestli umíš takhle dokonalé palačinky, pak je jen otázkou času, než tě někdo požádá o ruku a vezme si tě. Tohle je totiž skvostný!"
Hermiona se rozesmála. ,,Jo. Kéž by to takhle fungovalo. Bohužel asi nestačí jen dělat dobrý palačinky."
Sirius se natáhl k Hermioně, vzal jeden její pramínek vlasů a namotal si ho na prst. ,,Věř mi. Palačinky naprosto stačí, aby sis chlapa omotala kolem prstu."
,,Jako ty moje vlasy," dodala Hermiona. Sirius jí pohlédl do oči. Ještě nikdy nebyl tak blízko jejímu obličeji. Cítila teplo jeho dechu a vůně mýdla ji šimrala v nose. Siriusův pohled sjel k jejím rtům. Hermiona si šíleně přála, aby ji políbil, ale Sirius se naopak odtáhl a odmotal si z prstu pramínek vlasů. Chtěla zklamaně zaúpět, místo toho se posunula dál od jeho těla a začala vyprávět o tom, jak Ron zakopl.