,,Dobré ráno," zašvitořila Hermiona už ve dveřích. Sirius odložil rozečtenou knihu. Hermionu potěšilo, že si Sirius čte.
,,Dobré," odvětil překvapeně. ,,Co ty tady? Takhle brzo jsi ještě nikdy nepřišla... A proč nejdeš dál?"
,,Zavři oči," požádala ho. Sirius se nedůvěřivě zamračil. Vypadal roztomile, když se naoko nazlobeně mračil. Hermiona se svatouškovsky usmála a řekla: ,,Věř mi, nic se ti nestane." Zkoumal ji svým pohledem, snažil se ji prokouknout. Nakonec Hermionu uposlechl. Hermiona vstoupila do pokoje, v rukách nesla podnos speciálně vytvořený na snídaně v posteli. Položila ho nad Siriusova stehna, pasoval tam přesně. ,,Otevřít," špitla.
,,To jsem teda zvědavý," řekl si pro sebe Sirius a otevřel oči. Před ním byl podnos s croissantem, máslem, sýry, šunkou a různými druhy zeleniny. V rohu byl hrneček s voňavou kávou. ,,Och..." hlesl okouzleně. ,,Už jsem zapomněl, jak nádherně může jídlo vypadat." Výhra! Hermiona moc dobře věděla, jak dobré jídlo pomáhá duševnímu stavu.
,,A to jsi to ještě neochutnal," řekla Hermiona a mrkla na Siriuse jedním okem. Sirius svůj boj s hladem a chutí prohrál. Pustil se do jídla, nejdřív opatrně a pomalu, pak se na snídani vrhl a jedl jako nezřízený. Hermiona se potutelně usmívala a cítila se líp než kdy dřív. Když se poprvé napil kávy, vydal ze sebe slastný sten. Hermiona se kousla do spodního rtu. Nejspíš byla dlouho sama, protože jeho hlasitý projev jí roztančil mravenčení v podbřišku. Vstala ze židle, musela se projít, to jí pomůže. Došla k oknu a zhluboka dýchala nosem, aby zklidnila své pomatené tělo.
,,Mmm..." zamručel spokojeně Sirius znovu. Ten hluboký hlas jí pronikl do uší a málem jí podlomil kolena. Utrpení, velice příjemné utrpení... Hermiona sama sobě nedokázala porozumět. Omluvila se a zmizela v koupelně. Opláchla si tvář a krk ledovou vodou, to jí trochu pomohlo od horkosti.
,,Seber se, holka," zašeptala na sebe do zrcadla. ,,Je to jen Sirius, nic víc, jen známý..." To muselo být tím, že byla v nějakém rozverném období menstruačního cyklu. Nic jiného v tom nebylo. Její tělo nepoznalo, že jde pouze o Siriuse a zareagovalo trochu jinak, než by mělo. To se občas může stát, pomyslela si Hermiona. Nadechla se, zklidnila své myšlenky a jako naprosto vyrovnaná bytost se vrátila k Siriusovi. Ten si zrovna olizoval prsty od másla. Ježišibožemerline, zaklela v duchu Hermiona a odvrátila zrak od té podívané. Sirius si toho všiml.
,,Omlouvám se za své způsoby," pravil ihned. ,,Neměl jsem ubrousek." Hermiona mu nemohla odpovědět, že se nemusí omlouvat, protože ji naopak jeho chování přivádí k velice zajímavým myšlenkám. Místo toho došla ke své kabelce a podala mu jeden z papírových kapesníčků. Sirius poděkoval. ,,Bylo to vynikající. Děkuju ti." Hermiona se slabě usmála, ani neodpověděla, jak se moc soustředila na odehnání všech úvah, které na ni útočily ze všech stran. Možná to bylo tím, že Sirius získával zpět svůj šarm, kterým vždy dokázal okouzlit jakoukoliv ženu.
,,Nevadilo by ti, kdybych se vrátila později?" zeptala se. ,,Zapomněla jsem zapnout pračku."
,,Jistěže nevadilo," odvětil Sirius. ,,Je vše v pořádku, Mio?" zeptal se pro jistotu.
,,Jo, jo, jistě, ano... Jen ta pračka..." zamumlala zmatečně Hermiona a vyklopýtala z pokoje.

~~~~~

Naložila se do studené vany, potopila si i hlavu. Nemysli na to, nemysli na něj, to jsou jen hormony a samota, říkala si v duchu. Drkotaly jí zuby zimou, když vylezla. Převlékla se do legín a tílka. Udělala sto sklapovaček, dvě stě dřepů a deset kliků (kliky jí nikdy moc nešly). Chvíli skákala na místě. Pak se proběhla po domě. Potřebovala se vyčerpat a nakonec se jí to povedlo. Ještě jednou se opláchla, oblékla se do stejného oblečení, které měla ráno a vydala se do obývacího pokoje.

~~~~~

,,Jsem zpět," oznámila poklidným tónem se střídmým úsměvem. Usadila se k Siriusovi.
,,Ten stolek ti odnesla zdravotní sestra," řekl Sirius. Hermiona si ani neuvědomila, že tam stolkopodnos není. ,,Přišel za mnou i lékař. Navrhl mi, že bychom dnes mohli zkusit chodit..." Hermiona očekáváním přestala dýchat. ,,Souhlasil jsem." ANO!
,,To je úžasný, Siriusi!" řekla nadšeně Hermiona a její malý úsměv se změnil v zářivou ukázku jejích zoubků.
,,Budeš tu se mnou?" zeptal se trochu nejistě Sirius.
,,Jistě. Moc ráda," ujistila ho Hermiona. ,,Klidně tu budu celý den. Dnešek mám rezervovaný pouze a jedině pro tebe."