,,Neskutečný! No věřil bys tomu?! Oni o mně roznášejí lži a pomluvy!" Hermiona se skleničkou vína v ruce rázovala z jedné strany obývacího pokoje na druhý. ,,Idioti! Vyhodím je! Všechny je vyhodím!" Harry seděl v křesle, rukou si podpíral bradu a chápavě přikyvoval. ,,Já se tak snažím! Nikdo to neocení!" pokračovala Hermiona. Na vteřinu se zastavila, aby si lokla vína a zase se vydala na svou okružní cestu. ,,Nikdo neví, co všechno jsem musela této práci obětovat!"
,,Máš to těžký," řekl Harry tiše, ale Hermiona ho neposlouchala. Pořád si pro sebe něco rozezleně mumlala.
,,Jsem tak trpělivá, tak klidná, tak... Sakra, jsem nejlepší ministryně!" prohlásila Hermiona a dolila si další sklenku vína.
,,Souhlasím," pravil Harry. Hermiona ho konečně zaregistrovala.
,,Chceš taky dolít víno?" zeptala se. Zavrtěl hlavou.
,,Brzy budu muset jít," vysvětlil. ,,Stavíš se v pátek?"
,,Na nic jiného se netěším. Nejraději bych s vámi bydlela," odpověděla Hermiona. Harry se jemně pousmál.
,,To bych byl rád, ale Ginny by se to asi moc nelíbilo. Nedokáže si představit, že by nejlepší přátelé mohli být muž a žena."
,,Chápu ji. Kdybych měla tolik bratrů jako ona, taky bych asi vyhledávala spíš přátelství holek," uznala Hermiona. ,,Děkuju, že jsi mě vyslechl."
,,To je přece jasný. Brzy budeš ty poslouchat mé láteření. Příprav na svatbu se docela bojím. Přece jen jsem chlap." Hermiona odvětila, že je u ní Harry vždy vítán, odložila skleničku a šla ho obejmout. Rozloučili se. Když Harry zmizel, Hermiona se posadila na pohovku, chopila se sklenky a přemýšlela, jak bojovat proti Monkstanleymu. Jako dívka, která vyrůstala v mudlovské rodině, měla svou knižní hrdinku z klasické mudlovské literatury. Podle té se rozhodla jednat. Jak říkala Scarlett O'Harová: ,,Budu na to myslet až zítra." Hermiona souhlasně přikývla, pro dnešek už bylo problémů dost. Na to neměla čas, musela navštívit Siriuse. Ten byl chudák držen ve tmě a podrobován výslechům, takže poslední, co by si zasloužil, by bylo poslouchání jejích stížností.

~~~~~

,,Jak se ti daří?" zeptala se Hermiona, posadila se na židli a zahleděla se starostlivě do jeho šedých očí. Sirius její pohled opětoval.
,,Jde to," odpověděl. Snažil se neznít smutně, ale jeho oči měly skleslý lesk. Hermiona uvažovala, jestli ho má chytit za ruku. Bylo by to příliš troufalé? Nakonec se jen zeptala, jestli se něco nestalo. Sirius odvětil, že se nic nestalo.
,,Tak proč jsi tak nešťastný?" vyptávala se dál Hermiona. Sirius sklopil zrak.
,,To nic není," ujišťoval ji.
,,Je něco, co bych pro tebe mohla udělat?" Sirius nic neřekl. ,,Mám odejít? Potřebuješ být sám?"
To Siriuse donutilo kvapně vzhlédnout. ,,Jen to ne," odvětil. ,,Víš... Čas se tu vleče..." Bylo vidět, že si nechce stěžovat. Hermiona porozuměla. Že jí to nenapadlo dřív? Vždyť to bylo jasné. Chudák Sirius tam celé dny a noci jen ležel, kromě návštěv lékařů a sester a léčitelů, byla jeho jediným rozptýlením. A to bylo zatraceně málo. V mžiku stála na nohou a mířila ke dveřím.
,,Do deseti minut jsem zpět," slíbila.

~~~~~

Díkybohům měla Hermiona tolik knih, že by mohla zásoboval londýnskou knihovnu. Vybírala jak kouzelnická díla, tak i mudlovské knížky. Tohle bylo přesně něco pro ni! Její láska ke knihám se vyplatila, s literaturou se dalo bojovat proti nudě velice efektivně. Škoda, že jí to musel Sirius naznačit, měla na to přijít sama. Vybrala poslední svazek, spokojeně pohlédla na komínek knih, který levitoval kousek od ní a vydala se ke krbu.

~~~~~

,,Podívej, co pro tebe mám!" zvolala radostně Hermiona a ukázala na patnáct knih. Sirius vytřeštil oči. ,,Budeš si moct číst, tím se zabavíš. Aspoň na nějakou dobu. Ještě něco vymyslím, neboj." Sirius stále nebyl schopen slova. Hermiona mezitím několik knih položila na noční stolek, zbytek donesla k většímu stolu, který byl u okna. ,,Zařídím, aby ti sem dali nějaké poličky," plánovala dál Hermiona.
,,Jsi skvělá, Hermiono," zašeptal Sirius. Hermiona se na něj koukla a usmála se. ,,Nevěděl jsem, jak ti říct... Nechtěl jsem tě zatěžovat... Nerad přidělávám problémy..." Hermiona se vrátila k jeho lůžku, posadila se a nabídla mu svou ruku. Sirius ji s potěšením chytil.
,,Siriusi, prosím, zatěžuj mě, úkoluj mě, žádej cokoliv, ráda splním vše, co bude v mých silách," pravila. Sirius stiskl její ruku místo poděkování.
,,Tak povídej, jaké knihy jsi mi vybrala," pobídl ji. Věděl totiž, že je celá natěšená, až začne popisovat jednu knihu za druhou. Hermionin pohled se rozzářil tisíci světélek.